Sestřičky

Jiřina Jirásková jasně nejlepší, co nám tento Kachyňův film nabídl. Naivní Alena Mihulová si však rovněž nevedla vůbec špatně, leč její hloupoučká postava byla spíš k smíchu, ale co už. Nejvíce mě však dostalo on drsné prostředí venkova, ona špinavost – statek kde se to těhotnýma jenom hemžilo – no taková už byla doba a režisér nám to ukázal v celé své kráse…Kritici se mohli posrat… (22.06.2018)

Prostředí drsného pohraničí v padesátých letech,zdravotní sestry v podání Jiřiny Jiráskové a Aleny Mihulové,to je základní motto filmu sestřičky.Mladší,přeložená z trestu,získává své životní zkušenosti pod dohledem starší zkušené kolegyně.V řadě situací, kdy musí prokázat své odborné znalosti, nachází postupně smysl svého života.Film ukazuje tehdejší drsný život v pohraničí,které bylo po odsunu Němců dosídleno mimo jiné i lidmi,kteří žili velmi primitivním způsobem a měli své zvyky.Myslím,že je velmi podařený a patří k dobrým dílům Karla Kachyni. (11.09.2009)

Příběh o začínající sestře Marii (půvabná Alena Mihulová) na venkově v 50. letech 20. století, která hledá jednak lásku a sex a jednak smysl života. To první po malých peripetiích nachází v Petroví (Ondřej Vetchý), to druhé nakonec ve své práci v prostředí, kam jí osud zavál a v níž se cítila poprvé v životě potřebná. Její mentorkou se stává její kolegyně, zvaná babi (dobrá Jiřina Jirásková). Další zajímavé postavy: sanitář Arnošt (dobrý Oldřich Vízner), venkovský doktor (František Husák) a primář Ševít (Bořivoj Navrátil). A tak nakonec mladá dívka i přes počáteční nářeky nachází své místo v životě a konečně se cítí šťastna. (15.08.2010)

S odstupem času od tohoto věku mi přijde velice úsměvné, jak se snaží ten mladý podkoní přesvědčit Marušku vyznáním lásky k pohlavnímu styku slovy: "šíleně tě miluju", ato již po pár dnech setkání + tak 5 větách rozhovoru. Ale ani jednomu to nepřijde divné. Náboj, který získávám vždy na konci filmu a díky němuž se vždy znovu ráda na Sestřičky podívám, je Maruščino sebepřijetí, osamostatnění a vybojování si svého místečka ve světě i práci. (12.01.2013)

Ve světle vědomí kvalit tvorby osmdesátých let jednoznačný nadprůměr. Tenhle film má všechno, co má film mít - výtečně napsaný scénář, jistou režii, charakterní a charakteristické herce, lokace poplatné myšlence a celkovému vyznění filmu, k němuž napomáhá i výrazná hudba, k tomu všemu zajímavý námět a nadčasové životní poselství, zde o předávání zkušeností z generace na generaci a nekonečné kontinuitě života. Co je mladé, bude jednou staré. Mladé a staré se na totožné věci dívá jinak, ale jisté je, že dnešní mladé to až bude staré bude vnímat úplně stejně jako to co je dnes staré. Jen opravdoví filmoví umělci dokážou podobné trvalé myšlenky zakomponovat do filmu znázorňujícího jen krátký výsek ze života mladých i starých. Škoda technické kvality filmu a poněkud televizního vzezření. P.S.: Je to životní rozhled Karla Kachyni zpodobněný mj. i v tomto filmu, co uchvátilo Alenu Mihulovou? (08.10.2011)