Smrt krásných srnců

Ono vystihnout doslova "rybářskou poezii" Oty Pavla není příliš jednoduché ! Ale pane Kachyńo smekám opravdu.Sledovat osud napůl židovské rodiny v předválečném Československu a následně ve fašistém protektorátu je doslava balzámem pro duši. Takové lidské pohlazení s plátna opravdu funguje skvěle.Pan Heřmánek v životním výkonu, pan Hrušinský nezapomenutelný. (21.06.2006)

Nádherný film s jednou velkou nevýhodou pro mne: už ho nikdy nemůžu vidět. Příběh tak silný, že mně svírá a škrábe v krku, přes slzy toho stejně moc nevidím...A jedno určitě zbytečné doporučení: projít místa, kde se tento film natáčel je tip na báječný výlet s překvapením- exteriéry se téměř nezměnily. Křivoklát, Berounka, U Rozvědčíka...vše v klidu stihnete za půlden (ale zůstat budete chtít navždy...) (22.06.2010)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Tak to mi teda promiňte, ale tohle mě nebavilo. Polovina filmu dělá reklamu vysavačům, které se do filmu sice nehodí, ale alespoň se u toho moc dobře spalo... No a druhá polovina to vytáhla aspoň na průměr. Ono to schéma druhé světové války je prostě vděčné a v tomhle příběhu bylo velmi zajímavě podané. Tahle část filmu byla skutečně záživná a dokonce se mi i líbila. Co se týče hereckých výkonů tak nemusím ani Heřmánka, ani Vančurovou, leda Ruda Hrušínský to tady jakž takž drží. Po zkouknutí tohoto filmu nechápu pojem krásný a smutný film. Není to ani jedno z toho. 50%. (30.03.2012)

Mohla bych sem v podstatě zkopírovat svůj komentář ke "Zlatým úhořům", zároveň ale připouštím, že "Srnci" jsou ve všech směrech o úroveň výš. Důvodem je především dramatická rovina příběhu a kvalitní herecké výkony (jen ty děti byly tentokrát méně výrazné než v "Úhořích"). Pan Heřmánek mi do role tatínka sedl o dost více než Vladimír Menšík, přesto jsem ale měla velký problém sympatizovat s člověkem, který trvale podvádí svou ženu. Silné 3*. (30.10.2019)