Smrt mouchy

Prokoukat se Smrtí mouchy přes ten dobově typický sterilní styl, celé série hluchých mist a scénář z čítanky pro prvňáčky až do konce chce hodně trpělivosti a sebezapření, ale jako tvůrčí dno to až tak strašný není a formálně úplně marný taky ne a vlastně je to i zajímavější než některé tehdejší Kachyňovy snímky dosud oblíbené a oceňované. Druhou hvězdičku přidávám s přihlédnutím k tomu, že 1) sedmnáctiletý hrdina přichází o panictví s Milenou Dvorskou, 2) roku 1976 nikde ani stopy socialistického zřízení, žádné důkazy života v nejlepší možné společnosti, krom samozřejmého oslovení "soudruhu profesore" ani nejmenší potvrzení statu quo Husakensis (např. značná část děje se odehrává ve školním kolektivu budoucích maturantů a vůbec nevíme, že by existoval nějaký SSM), naopak zde učitelovými ústy opakovaně zaznívá otevřená ekologická kritika průmyslové devastace přírody, s explicitním (i obrazovým) zdůrazněním zplodin a splašek produkovaných továrnami, přestože v tehdejší ČSSR byla "továrna" se svými kouřícími komíny nedotknutelnou posvátnou ikonou, vzpomeňme jen hodin výtvarné výchovy nebo výzdoby na všudypřítomných nástěnkách. Zajímavý komentář má vypravěč, viz též Psice. (14.06.2020)

Zase jeden neprávom opomíjaný český film. Scenáristom a režisérovi sa tu veľmi dobre podarilo vkĺznuť do duše a myslenia mladého muža. Okrem iného tu mal Kachyňa šťastné oko pri výbere mladých herečiek, Jana Pehrová a Mirolava Šafránková boli krásne, roztomilé, vzrušujúce... no proste radosť pozerať. (28.01.2011)

Zcela k neuvěření, že režisér tohohle filmu natočil Kočár do Vídně nebo Ucho. Zkrátka – i mistr tesař se někdy utne… Zdá se, jako kdyby se Kachyňa snažil chytnout druhý dech a odskočil si pro inspiraci (nechci úplně psát o vykrádání) k Antonionimu nebo Argentovi – tyhle scény ale působí na pozadí banálního děje dost roubovaně a jaksi nepatřičně. Navíc - Janě Krausové moc nejde tvářit se, že je jí sladkých 17. Jaroslav Satoranský (alias Kuba) v upnutém svetříku (varianta 1) nebo v koženém saku - zřejmě Tuzex (varianta 2) působí ještě víc asexuálně než obvyklým způsobem. Po delším zkoumání jsem usoudila, že filmové dialogy pocházejí s největší pravděpodobností z dílny Medvídka Pú a Prasá(d)ka. Jedno ale vím jistě – ten soundtrack s pilířní skladbou „Magdaléna“ musím mít… (05.04.2012)

V první řadě bych se chtěl vysmát stupiditě distributora. Protože to, o čem dle něho tento snímek je, je tak maximálně jedna pětina filmu. Ty detailní záběry na mouchu (nebo na její černobílé fotky) nebo na mucholapku plné usmrcených much působí skutečně trošku bizarně. Celý tento snímek však rozhodně bizarní není. V jednom momentu jsem si sice říkal, zda sleduji psychologickou výpověď o dospívání nebo edukativní film o vztahu člověka k životního prostředí (ten výklad profesora v podání Jaroslava Satoránského na toto téma doprovázený ilustrativním videem je dost dlouhý až otravný), ale o pár scén později jsem pochopil, že to pro ten film má svůj smysl. Svůj smysl má i celý tento film a určitě stojí za to se na něj (distributorovi na truc) podívat. Mj. i kvůli celé řadě pěkných uměleckých černobílých fotografií, kterými hlavní hrdina dokumentuje realitu kolem sebe. (17.04.2017)

Škoda sympatickýho Luboše Knytla, kterej si zahrál jenom tady a pak už nikdy víc. Škoda i tohohle filmu, protože občas zajiskří dobrým nápadem, pěknou kamerou a nezklamávajícím Somrem. Naopak to pohřbívá celková deprese sedmdesátek a soudruh profesor Satoranský. A úplnej průser je hudba Zdeňka Lišky, ta už tak po čtvrthodině začne bejt neskutečně vysírací. (06.04.2016)