Už zase skáču přes kaluže

Škoda první poloviny, která je hrooozně dlouhá a dobu trvá, než se něco začne dít. Zato po neštěstném onemocnění hlavního hrdiny se začnou dít věci. Dlouhý začne mluvit, herci hrát a Kachyňa režírovat. Nemocnice není můj vytoužený plac, ale kdyby o mě takhle pečovala mladá Jana Švandová, tak bych tam chtěl zůstat co nejdýl. (21.12.2011)

Karlovi Kachyňovi se stylově povedlo převést příběh z australského ranče na český venkov od Alana Marshalla. První třetina filmu je krásný lyrický příběh o lásce ke koním, ovšem pak se vše mění v krutý boj s obrnou. Odpornost této nemoci se Kachyňovi povedla tak zachytit, až jsem musel několikrát s pohledem uhnout od obrazovky. Ty scény filmu, když se Adamovi rovnají nohy nebo si ji sám dává na rameno, jsou sice odporné, ale bohužel bez nich to nejde. [5196. hodnocení, 110. komentář, 81%] (04.12.2020)

,,Ten kluk mi někoho připomíná.... A nepřehrává. Zvláštní. Není to, čirou náhodou, Vladimír Dlouhý?'' Ano, byl to on. A jelikož u tohoto filmu jsou ještě titulky na začátku, nestihla jsem je přečíst a hned na začátku jsem nemohla zjistit, že ten malý kluk, který svým chováním a myšlením připomíná spíše dospělého člověka. Celou první třetinu filmu jsem byla strašně nervózní, jelikož jsem stále čekala, kdy klučinu skolí obrna. A když ho skolila, film byl rázem úplně jiný. Smutný, to ano, ale plný naděje a očekávání. Chlapec, který si toho musel hrozně moc vytrpět, ale popral se s životem jako žádný jiný. Když věříte, tak se vám vše podaří. (Tím nechci naznačovat, že nemáte nic dělat, lenoši líní!) (22.12.2011)

Něco takového už znovu nikdo nenatočí. Ten film je vlastně jen o lásce a vůli žít, plnit si své sny. Hravě strčí všechny dnešní výplachy na tato témata do kapsy. Skvělá režie Karla Kachyni a kamera Josefa Illíka, síla obrazu nad dialogy, v dnešní ukřičené době balzám na duši. A právě to vše doplněné hutným scénářem, který přidává sílu vztahů mezi lidmi, kde jsou ovšem mnohem důležitější činy než slova. (10.11.2022)

Už dlouho jsem zde neudělil desítku. Je obtížné porovnávat mezi sebou filmy různých žánrů. Říci, že ten či onen je lepší, než ten druhý. Když třeba jeden snímek je akční bláznivá komedie, druhý horror a třetí poetické drama. Snímkek Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže podle Marshallova námětu patří k filmům poetickým, kterým nechybí i něžný a laskavý humor. Tomuto filmu rád tu desítku udělím. Zaslouží si to za to jak je lidský, jakou má petiku i humor. Zaslouží si ji za to jakou má výpravu. Daly by se mu vytknout některé detaily, které jsou trochu nelogické, ale ve filmu samotném i příběhu se to ztratí. (16.03.2007)