Už zase skáču přes kaluže

Karlovi Kachyňovi se stylově povedlo převést příběh z australského ranče na český venkov od Alana Marshalla. První třetina filmu je krásný lyrický příběh o lásce ke koním, ovšem pak se vše mění v krutý boj s obrnou. Odpornost této nemoci se Kachyňovi povedla tak zachytit, až jsem musel několikrát s pohledem uhnout od obrazovky. Ty scény filmu, když se Adamovi rovnají nohy nebo si ji sám dává na rameno, jsou sice odporné, ale bohužel bez nich to nejde. [5196. hodnocení, 110. komentář, 81%] (04.12.2020)

Ach jo, Vláďo, Vláďo... Ten malý, ušatý, černovlasý chlapec měl v sobě už tehdy tolik křehkosti, jemnosti a dospělosti zároveň. Jeho mluvený projev je zde, stejně jako i ten herecký, velmi skromný, přirozený a citlivý. A ač toho příliš nenamluví, tak i jen pouhým svým pohybem, pohledem či gestem mě dokázal téměř hypnoticky přimrazit k obrazovce. Příroda, koně, barevná sklíčka, nádherná hudební melodie (která se sice možná až příliš často opakuje dokola, ale i tak je úchvatná:) a krásné ženské zpěvy, v nichž jsem rozeznala podobné tóniny, jako v o dva roky starším legendárním, temném díle, k němuž Zdeněk Liška též komponoval hudbu. Nikdy jsem ve filmu neviděla, aby někdo dokázal tak obyčejné slovo jako "vajíčko" pronést s takovým citem a krásou, jako to udělal Adam, když ležel na lůžku. To, jak to řekl, prostě nádhera. Myslím, že nikdo by toto slovo nedokázal vyslovit tak, jako on. Vím, je to detail, ale jsou to právě ony, kdo mnohdy ve filmu vytvářejí jedinečný celek. (28.12.2011)

Film pro mne znamená především objev Vladimíra Dlouhého, dnes jednoho z nejlepších herců. Velice lyricky pojatý příběh z krásných a čistých časů. Věřím se Zdeňkem Svěrákem, že pokud se vůbec úpělo pod jhem C. & k. monarchie, dalo se to vydržet. Tento film byl pro mne už od malička tolik smutný a depresivní, že se mu bojím udělit plný počet, i když by si ho bezesporu zasloužil. Pokud myšlenka filmu přispěla k tomu, že se někdo po osudové ráně zvedl, našel štestí sám v sobě a šel dál, pak už jen tím splnil svůj účel.. (06.06.2008)

Sice k tomuto dílu nemohu pociťovat nostalgii (s čímž jsem už bojoval už u Zlatých úhorů) ale nakonec mi to nezabránilo vtom, abych byl spokojen. Hned v úvodu Kachyňa předvede to, v čem je silný. A to poetické vylíčení světa a bezstarostného dětství. Přesto jsem se u některých naivnějších obrazů možná lehce zanudil. Ale jak kluk onemocněl, neměl jsem na to čas, páč začala poměrně dramatická podívaná, která dokázala překvapit i několika takřka psycho momenty. Ty tedy s příjezdem do nemocnice vyprchaly ale děj pak začal být ještě zajímavější a z filmu se nakonec vyvrbil moc hezký útvar pro všechny věkové generace s krásným poselstvím o tom, že naděje umírá poslední a člověk by se nikdy neměl vzdát. Netuším sice jestli to vždy jde ale bylo to od pana Kachyni pěkné. Ocenit musím i několik umělečtějších prvků (již na začátku nahlížení na svět přes barevná sklíčka a pak blouznivé sny, kdy se klukovi vrací různé představy či pomotané vzpomínky.) (03.07.2020)

Keď som si nedávno pozrel dokument o živote a tvorbe Vladimíra Dlouhého, bol tam spomínaný tento jeho debut. Neviem, ako je možné, že som ho do včerajška ešte nevidel, ale už som to napravil. Kachyňov film je síce rozvláčny, ale vyznieva hlboko humanisticky, je oslavou nepoddajnosti s krutým osudom a spomínaný vtedy 12-ročný chlapec bol jednoducho famózny. Celý film patrí Dlouhému. (22.12.2011)