Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef PávekHrají:
Vlado Müller, Pavla Kárníková, Zdena Hadrbolcová, Mnislav Hofmann, Svatopluk Skládal, Václav Kaňkovský, Jan Kotva, Rudolf Kutílek, Kamil Olšovský (více)Obsahy(1)
Alzbětu Tomajdesovou (21) propustili na podmínku z nápravného zařízení. Ihned nastoupila do zaměstnání jako závoznice. Padesátiletý řidič, s nímž rozváží potravinářské zboží po venkovských prodejnách, dlouho hledá k uzavřené dívce osobnější vztah... Snímek vznikl jako náhrada za odložený společensky ožehavější projekt a nepatří ve filmografii režiséra Karla Kachyni k těm zásadním dílům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Zůstává mi záhadou, proč je tohle vynikající psychologické drama spíše opomíjeno a víceméně (polo)zapomenuto, vždyť jeden z našich nejlepších režisérů natočil formálně přesný civilní snímek v duchu dobové realistické tradice, který dodnes neztratil na své působivosti a hloubce. V příběhu archetypálního transgeneračního střetu dvou bytostných samotářů a solitérů, staršího muže a mladičké dívky, kteří jsou do své samoty dohnáni nepřízní osudu a kteří k sobě jen velmi obtížně hledají cestu, se dá nalézt mnoho pravdivého, v postavě muže se sváří podvědomě role otce se sexuálním pudem, v postavě mladé ženy zase získaná nedůvěra s podvědomou touhou po lásce. Oba si v sobě nesou hluboko uložená tajemství a také bolestný pocit životní křivdy. Velmi depresivně vyznívající černobílý snímek je rámován rituálním pracovním koloběhem a stejně jako později v případě filmu Městem chodí Mikuláš je v něm zesílen účinek vyprávění zasazením příběhu do období Vánoc. Zcela zvláštní kategorii tvoří pak vynikající herecké výkony Vlado Müllera i zcela neznámé Pavly Kárníkové, jejichž civilní herecké projevy ještě umocnily celkové vyznění filmu. Karel Kachyňa natočil skutečně nadčasově vyznívající snímek, který je ovšem hluboce ukotven do doby svého vzniku a jako málokterý jiný podává filmové svědectví o životě v šedi českého venkova 60. let... ()
Vánoce s Alžbětou sú dôkazom, že aj v českej kinematografii sa točili proceduálne diela. Jan Procházka bol skutočne nedoceniteľný autor a je prekvapujúce ako brilantne dokázal vybudovať tento komorný príbeh. Celý film v podstate sledujeme len každodennú rutinu s množstvom opakujúcich sa detailov, ktorých obmenou sa rekontextualizuje vývoj hlavnej postavy. V naratíve sa tak zračí na jednu stranu Procházkov talent pre odpozorovanie vecí z reality a na drahú stranu jeho majstrovstvo v schopnosti usporiadať ich do napínavej štruktúry.................Müller je vo svojej roli excelentný a s jeho vtipnými hláškami ho bez obáv prirovnám k Borgartovi či Eastwoodovi. Nikdy totižto nemá v dialógu žiadne prvoplánové popisné infomácie, ktoré by inak nevedel scenárista dostať do príbehu, ale ironicky komentuje dianie okolo seba a necháva diváka, aby sám odčítal skrytý podtext..................Film sa trocha stráca v iných Kachyňových hitoch zo šesťdesiatých rokov, no nie je o nič menej politicky kritický voči vtedajšej dobe (hlavný hrdina je ten správny pracant "dole" vymedzujúci sa voči morálne prehnitým nadriadeným, a tiež ostré narážky na modlu komunizmu v podobe robotníka s lopatou, ktorý ide z raňajok rovno na obed) a štylisticky je spiatý s vtedajšími modernými trendmi (narušovanie kontinuálneho časopriestoru užitím poskočného strihu a časových elíps). ()
"Jmenovalo se to Pompeje..." "Dobrý večer, pane Hubert..." Vánoce bez sněhu jsou jako řidič bez závozníka. Místo sněhu déšť a místo pracanta závoznice...přeživší obyvatelka Pompejí, jež si vodí muže jak na provázku a která do silně stereotypního života jednoho spravedlivě a lidsky smýšlejícího řidiče, rozvozce potravin do prodejen Smíšeného zboží po vesnicích, zanese bouři, která rozcupuje každodenní rutinu na kousky...Neuvěřitelně skromně pojatý film o dceři bez otce a tátovi bez dcery, zničehonic se setkají v kabině, už ve své době, starého krámu na čtyřech kolech, dva rozdílné světy lidí, kteří v životě již zažili své. Veškeré základy silných kvalit mistrových filmů s lidským obsahem jsou zde, tohle je Kachyňa a Procházka bez zábran, troufám si napsat, geniálně syrovým způsobem vypráví banální, nicméně tematicky velmi svobodný, otevřený příběh se skvělými dialogy o lidském souznění. Vše v atmosféře československých šedesátých let, jež se projevuje i ve způsobu natáčení, vše završeno doslova super hereckou dvojicí. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších vánočních filmů. ()
Řidič , kterému je 50 let představuje ho Vlado , kterému bylo 38 let poněkud divné, ikdyž on vypadal starší. Zvláštní je že mu závoznici dělá mladá holka. Kterou nejdřív nemusí, ale pak se s kamarádí, aby ho vzápětí nechala opět sama. Film je jen jaký si před vánoční příběh dvou osamělých lidí, který neurazí, ale ani nijak nezaujme. ()
Do Hubertova klidného životního stereotypu se vřítí přílivová vlna, jmenuje se Alžběta.. Ztřeštěné stvoření bez špetky zodpovědnosti nastoupí na místo závoznice a spolu s Hubertem začne rozvážet potraviny po venkově.. Sblížení dvou osamělých ztracenců jde však pomalu a ztuha... Výborně napsané psychologické drama je natočeno s nevídanou vnímavostí a citlivostí, smutné životní úděly jsou tu odlehčovány svérázným humorem a poetickými obrazy.. A v tomto případě nelze opominout a nezmínit dvojici Vlado Müller - Pavla Kárníková. To, co ti dva předvádějí, je herecký um v nejvyšší kvalitě. Pro mě jedno z největších filmových překvapení, bylo mi potěšením.. ()
Galerie (20)
Photo © Filmové studio Barrandov
Reklama