Hudba z Marsu

S Hudbou z Marsu je to obdobné, jako se Zemanovým Andělem. Obé jsou budovatelské komedie. Naštěstí zde se objevují již prvotní základy satiricky kritičtějšího pohledu na budovanou společnost. Herecké obsazení je špičkové, na vysoké úrovni jsou i herecké výkony a Oldřich dostal důstojnou roli pro svoji vlastní osobu. Je to svižné a optimistické a vtipný nadhled nechává s úspěchem zapomenout na to nadšení z budování a dělá to, co má, baví a rozesmává. Kamera si dokáže vyhrát s obrazem a vyloženou lahůdkou jsou všechny hudební hrátky a špičkování. Osobním potěšením jsou záběry z Telče, Mariánských Lázní a Prahy. Nic není nemožné a pokud se spojí síly, lze sestavit i třicetičlenný závodní orchestr. Hlavní postavou je předseda závodní rady ROH nábytkářského družstva Václav Řehák (dobrý Jaroslav Marvan). Má jedinou slabost, nechce se nechat zahanbit, snadno se nechává vyhecovat a s nesmírnou chutí dokazuje pokrokovost v činech závodní rady, které předsedá. A když se ztřeštěnec vychloubá, rozjíždí se střídavý běh na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost, aby se po každé metě mohl slavit dílčí úspěch. Trudnomyslnost heligónu se překonává s úsměvem. Hvězdou filmu je hudební skladatel Jiří Karas (skvělý Oldřich Nový) a jeho nechtěná a přijatá největší výzva života. Dokáže vykouzlit tóny, dokáže je spoutat a sladit v harmonii. Nezdolným nadšencem je kapelník, bez zkušeností, nově vytvořeného hudebního tělesa Honza Toman (dobrý Josef Bek) a jeho snaha o posun vpřed. Hlavní ženskou postavou je sekretářka ředitele nábytkářského podniku a Honzova snoubenka Hana Jelínková (půvabná Alena Vránová) a její neutuchající nadšení při vytváření něčeho nového. Z dalších postav: soustružník, laskavý Hanky dědeček a člen nového souboru Jindřich Kebort (František Kovářík), vlivný ministerský náměstek a provokující pokušitel Nechleba (příjemný Otomar Krejča st.), opatrný ředitel nábytkářského družstva (Bohuš Záhorský), laskavý předseda vinařského JZD (Jaroslav Vojta), angažovaný, všudypřítomný a podlézavý referent SPKPL Holoubek (dobrý Lubomír Lipský st.), popletený flétnista hudebního souboru Bedřich Březina (Eman Fiala), bručoun a pozounista hudebního tělesa František Šimáček (Josef Hlinomaz), energický a progresivní bubeník hudebního tělesa Karel Kalousek (Oldřich Dědek), Kalouskova nespokojená žena Mánička (Božena Obrová), nešťastný rozhlasový režisér Kulíšek (Jan Maška), zapálený hráč na činely v hudebním tělese Veselý (sympatický Josef Kemr), vynikající houslista hudebního tělesa Lájoš (Ladislav Baláž), či nadšený divák a posluchač netradičního hudebního představení (Jan Werich). Výsledný produkt dokáže stále přinášet příjemnou zábavu. Navíc, jak často má člověk vysoce pozitivní náladu po skončení projekce? Potom rád přehlédnu i to částečné a nezakryté budovatelské nadšení. (30.08.2016)

Hodit tenhle film do odpadu k takovým sračkám, jako je třeba cokoliv od Dolpha Lundgrena apod. mi přijde jako hodně nefér nejen vůči hercům, ale i snímku jako takovýmu. Příběh je sice proošpikovanej promluvama za skvělý komunismus, dobovými reáliemi v podobě skorosvazáků charakterově i mravně na výši (Bek) a bývalých špatných kapitalistů, kteří si však uvědomují novou krásnou dobu (Nový), ale když si tohle všechno člověk odmyslí a uvědomí si, že každé dílo je pramenem o době svého vzniku a že je tam taková kopa skvělých českých herců a lidskosti, že musí uznat, že to až tak špatnej film není. Sranda tam je, občas je to trochu nadnesený (viz finální cesta na soutěž), ale pobaví to. A navíc jsem osobně strašně rád za každou jednu další roli Oldřicha Novýho, kterou po válce získal. Strašlivá škoda, že nebyl podporovaným hercem i v padesátých letech. Myslím, že náš filmový fond by byl velmi obohacen. A taky strašná škoda, že mu nenechali divadlo. Co já bych dal za to, vidět některou z jeho předválečných i okupačních inscenací. Vlastně jen díky němu vypadá dnešní muzikál (tehdy komedie s hudbou) jak vypadá. A ta písnička Z pekla štěstí, tak ta je absolulně neuvěřitelně nádherná. (12.02.2006)

Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ (29.12.2014)

Jaroslav Marvan se až překvapivě často nechával naverbovat do pochybných komedií temných padesátých let. Ne, že by se snad Hudba z Marsu přiblížila kvalitě pecek pánů Vlčka či Sequense (ve své době byl tento film dokonce těžce kritizován), nicméně mnohé scény zákonitě musejí vyhlížet směšně. K tomu režie není silnou stránkou a satira je až půvabně drobná. Hold úderné duo Kadár a Klos mělo to lepší teprve před sebou a tuhle epizodku nechali zapomenout ve víru dějin. (20.10.2005)

Asi film z Marsu. To šlo úplně mimo mě. Obsahově naprosto směšný kousek, kdy to ani ta hudba nevytáhla výš. A nezdolný optimismus pánů Beka, Nového, Marvana a spol jsem opravdu nesdílel. Nedostal jsem totiž zaplaceno, abych se tam tak ponižoval. Film neobstojí ani jako nechtěná parodie. Tak je to s ním zoufalé. Tenhle český film není ani nijak vyhledávaný, protože jak už jsem zmínil, je obsahově hodně vyčpělý. Tohle se nepovedlo a tolik slavných jmen na takovou blbost je asi největší prohra. 0% (31.05.2012)