Obchod na korze

Hudba vynikající, scénář vynikající, herecké výkony vynikající, ale stejně to u mě není za plný počet, protože mě tyhle filmy zase tolik neříkají. Téma holocaustu se mi nelíbí a to že jsou lidi svině již vím dávno. Každý si když jde do tuhého rád zachrání tu svou kůži. Tady je to sice podáno trošku více dramaticky, ale to na mém rozhodnutí pranic nemění. U filmu se raději chci dobře bavit. Přesto tento film nedostanu jen tak z hlavy a budu nad ním ještě dlouho přemýšlet. (12.01.2009)

Krásně vyobrazené trable s nedoslýchavou bábou, kde děj je zasazen do nelidské doby a zde se snaží hrdinové přečkat tuto těžkou dobu a zůstat naživu a i když Tono nebyl zase takový dobrák, tak nakonec ukázal tu dobrou stránku, jenomže se nešťastně "sťuknul" s babčou a pak už to šlo ráz na ráz do kopru. (08.03.2019)

Z pohledu mladého minulostí nezatíženého a vlastenecky nezaujatého diváka hodnotím Obchod na korze jako velice dobře napsané drama, kde se v podstatě "mimoděk" objevují všechny zásadní události a prototypy chování lidí za dob slovenského štátu. Bohužel celé to má opravdu hodně pozvolnou gradaci. Vlastně se většinu filmu zas tak moc neděje. A herecké výkony mě taky ani trošku nepřesvědčili. Jediný kdo vybočuje z šedi průměru, až ochotnického hraní, je výborný Jozef Kroner spolu s Idou Kaminskou. Ti zahráli genialně. Jinak na mě ale postavy z filmu působí hodně odtažitě. K nikomu jsem si nenašel sympatie. Výsledný dojem napravuje až poslední depresivní čtvrthodinka s hořkým finále. A nemůžu zapomenout ani na nervy drásající smičce doprovázející vypjaté momenty. Intelektuálové a pamětníci si určitě rádi přidají další 1 až 2 hvězdičky k mému hodnocení. (05.08.2007)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)