Obžalovaný

Nielen kedysi v Hollywoode natočili Otto Preminger alebo Billy Wilder napínavé súdne drámy. Naše špičkové režisérske duo prispelo svojou troškou diváckeho napätia, etických otázok a moralizovania v dnes takmer neznámom Obžalovanom. Vystačili si aj bez vraždy, k maximálnemu diváckemu zážitku stačí aj všednosť každodenného života...Vlastne nie až v tak všednom prípade, ale pre režim veľmi príznačnom. Jedna miestnosť, viacero svedkov, obžalovaných, ani zďaleka nie jednostranných sudcov a prokurátorov a zopár flashbackov. Nemá to chybu. Perlička na dne československej kinematografie. (27.02.2014)

,,Víte, jaké jsou dvě etapy vývoje socialismu? První je problém růstu a druhá růst problémů!“. Kadár s Klosem se toho teda nebáli :). Obžalovaný je v našich končinách ojedinělé soudní drama, netušil jsem, že i my máme zástupce žánru, tak oblíbeného za oceánem. Kromě výtečných výkonů Vlada Müllera, Miroslava Macháčka a překvapivě také Jiřího Menzela, bych zmínil ještě drobnou roličku Josefa Somra, která byla jeho vůbec první filmovou zkušeností. Zaujal mě samotný konec, který není tak jednoduchý a dá se chápat ve více rovinách, záleží na úhlu pohledu. Ale opět mě mrzí jedna věc - film, který skoro nikdo nezná a přitom jinde by byl jistě opečovávanou klasikou (nejedná se sice o absolutní vrchol 60. let, ale kvalita je i tak na velmi vysoké úrovni). Ale možná je to tak lepší, o to větší je potom radost z objevení takových kousků. (29.12.2012)

Paradox: socialismus. Podle této logiky by ředitel továrny zodpovídal za každou ztracenou cihlu. Ten konec je tam zřejmě z toho důvodu, že bez něj by to nemohli tehdy natočit, i když celé je to látka jistě odvážná. Vlado Müller je přesný. Trošku to připomíná Artura Londona - věřil v komunismus i přes své kruté vězení. (21.11.2005)

"Hloupost by měla být stejně trestná jako darebáctví!" (prosím vytesat do kamene!) //// Dobrý scénář, dech beroucí průběh a trefný závěr. Vlado Müllera netřeba rozebírat, jeho výkon již superlativy ohodnotili uživatelé přede mnou. Výstižný a přesvědčivý Miroslav Macháček v roli prokurátora, dobrým tahem na bránu obsazení skutečného soudce Jaroslava Blažka, nesmělý Jiří Menzel v roli obhájce. Soudní síň, prostřihy do minulosti, trio reportérů a magická hudba Zdeňka Lišky. Skvěle vyladěná forma se znepokojujícím obsahem. Jakou hrozbou byl pro soudruhy ukazuje skutečnost, že byl včasně zatrezorován. "TADY NEJDE O KUDRNU, TADY JDE O ZÁSADU!!" Zásadoví soudruzi! Poctivý (naivní?) řadový komunistá přijme stranický úkol a dře do úmoru. Nepočítá s tím, že soudruzi kolem něj nejsou tak uvědomnělí ... Vzbudí sympatie u soudce i prokurátora, z jeho kolegů se ho nikdo nezastane. Poctivý až na kožu! Sehraná dvojice Kadár/Klos vsadila na tehdy ne moc známého herce, sázka jim naplno vyšla! /// Malé opáčko na závěr: "Které jsou dvě etapy vývoje socialismu? Nejdříve jsou potíže růstu a pak je růst potíží!" (23.03.2014)

Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají. (30.10.2020)