Reklama

Reklama

Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Rozhovor 4 - Pavel Taussig

Recenze (184)

InJo 

všechny recenze uživatele

Expresivní válečné drama o skupině česko-ruských partizánů, jehož tvůrci od prvních minut zejména skrze černobílou kameru a hudbu Zdeňka Lišky usilovně budují tísnivou a skličující atmosféru. Retrospektivně vyprávěný příběh nabídne několik silných scén, výborného Jana Kačera v hlavní roli, přesvědčivě relativizuje dobro a zlo (postavy partizánů mají daleko k jednorozměrným šlechetným hrdinům), zcela postrádá jakýkoliv patos, nemístný patriotismus, a úlevnou katarzi v závěru také raději nečekejte. Menší problém mám jen s poněkud rozvláčným tempem, kvůli němuž už tak poměrně dlouhý film bohužel subjektivně působí ještě delší. I tak ale Smrt si říká Engelchen souhrnem všech svých kvalit s přehledem strká většinu novodobých českých a slovenských filmů do kapsy... 80 % ()

Aidan 

všechny recenze uživatele

Vzhledem k době vzniku pozoruhodně ideologicky nezatížené válečné drama, které může diváka prahnoucího po přímočarém příběhu o zlých nacistech a hodných partyzánech frustrovat vršením těžko zaškatulkovatelných charakterů: sekretářka, která spí s německými důstojníky a zároveň vyzvídá pro odboj, němečtí dezertéři ochotní střílet do vlastních lidí, partyzán, jenž se vyžívá v mučení zrádců a a tak dále. Po zhlédnutí zůstává mnoho otázek ohledně nespravedlnosti, jíž se ve válce, byť by byla nutná a jakkoliv by člověk bojoval na té správné straně, často nelze vyhnout. Film končí v létě po osvobození, ústí však do nesmířenosti. Janu Kačerovi role zklamaného mladého muže jde – zkusil si ji ještě ve skvělém Schormově dramatu „Každý den odvahu“. ()

Reklama

CageDepp 

všechny recenze uživatele

Po první půlhodině to bylo takový celý divný ani se mi to nechtělo dokoukat, ale říkal jsem si, když zbývá ještě tolik do konce tak chvilku ještě vydržim. A to co přišlo bylo hodně napínavé a akční, až sem se dost divil, že tohle u nás mohlo vzniknout. Ani mě nepřekvapuje, že podle csfd je tohle na pátý nejlepší československý válečný film. Škoda začátku pak by bylo jasně plný hodnocení. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Za statečnost pod nepřítelem se žádné medaile nedávají''... Engelchen je tak trochu jiný typ válečného filmu. Zajímavá je nejen kamera (líbil se mi její častý pohyb zejména u bojových scén v běhu, kde na čas předběhla nejeden z pozdějších filmů) ale i to podání více méně retrospektivního vyprávění celého příběhu z nemocničního lůžka. Mladý Kačer se špaginem vypadal jako skutečný akční hrdina ! Film je celkem drsný a s Němci se ve filmu partyzáni dvakrát nepářou. Zároveň ale na to celé jejich nasazení nahlíží snímek i lehce kritickou optikou. Víme dobře, že zejména na Slovensku pár pochybných akcí mělo za následek brutální vyhlazení celých osad atd... Tady je to podobné. Film mi dlouho unikal, ale nakonec jsem Engelchena přeci jen dostihl... 4 pancerfausty. * * * * ()

topi 

všechny recenze uživatele

Excelentní a drsné válečné drama! Partyzáni jsou vykresleni trochu jinak, než podle bolševické propagandy. Proto film musel být odklizen do trezoru. Dvě dějové linie se nenásilně prolínají a dávají vyniknout skvělé psychologii námětu Ladislava Mňačka. Jan Kačer jako postřelený Pavel, Martin Růžek jako jeho ošetřující lékař, Blažena Holišová v roli sestry Alžběty, Eva Poláková (obrovská škoda, že zemřela tak brzy) v roli partyzánům pomáhající Marty. Vlado Müller velitel partyzánů Nikolaj, Otto Lackovič jeho nástupce Ondra. Geniální obsazení, nemám slov. A jako třešnička na filmovém pásu je opět mimořádná hudba Zdeňka Lišky. Tento film je pro mě těžká srdcovka. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (11)

  • Z filmu byla vystřižena scéna, v níž po osvobození kope dav lidí do mrtvoly kolaboranta. (raininface)
  • Film o pochybnostech a tragických pocitech vítězů byl jako „příkladně nebezpečný“ uschován 20 let v trezoru (i kvůli emigraci autora předlohy a jednoho z režisérů). (darek kartac)
  • Příběh je inspirován skutečnými událostmi z konce války na Vizovicku, kde se v obci Ploština (ve filmu Paseky) skrýval partyzánský oddíl. Po jeho odchodu Němci obec vypálili a vyvraždili 24 jejích obyvatel, aniž by jim partyzáni pomohli. (Letní filmová škola)

Reklama

Reklama