Tam na konečné

Na svou dobu nesporně velmi kvalitní >socialisticky (neo)realistické< drama, kterému sice z dnešního pohledu trošku škodí až příliš schématicky pojatý příběh (dle předlohy tehdy populárního Ludvíka Aškenazyho), bezesporu však jak svým námětem, tak filmovým zpracováním i hereckými výkony patří k tomu nejlepšímu z československé kinematografie celých padesátých - a vlastně až do nástupu >nové vlny< i šedesátých let... Je až s podivem, jak málo tenkrát stačilo pánům K&K k natočení působivého (černobílého) filmu, kterému dominují výborné, zcela civilní herecké výkony, Evy Očenášové a Vladimíra Ráže v rolích nesourodého mileneckého páru obzvláště. Zajímavá je i hudba, pro celovečerní hraný film zde debutujícího a později velmi úspěšného skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. (20.08.2006)

Kvalita filmu vynikne na pozadí doby, v ktorej bol nakrútený a pri porovnaní s filmami, ktoré boli v tých rokoch dokončené. Pohľad dnešného diváka, bez nostalgickej veľkodušnosti pre pamätnícke filmy, bez akceptovania doby a podmienok ich vzniku, odhalí schématickosť scenára, nedotiahnutosť pri realizácii a množstvo ďalších nedostatkov, ktoré neprekryjú ani niektoré výborné herecké výkony. Slabšie tri hviezdičky vyjadrujú celkový dojem, ktorý som z filmu mal. (09.03.2010)

Tvůrčí spojení režisérské dvojice s Aškenazyho základem přináší v roce Cabiriiných nocí skvostný kontapunkt k tehdejší evropské vrcholné tvorbě a k vystřízlivění z největšího dobového nadšení ve východním bloku. Kontrastní motiv (dnes obvykle nedešifrovaný) induvidualistické ztracenosti proti masovému nadšení je dalším pojítkem s poválečným existencialismem. To vše z prostředí, které bylo akčním radiem mého dětství v dobách sice o hodně pozdějších, ale stále v situaci, kdy se hranice periferie posunula jen o pár stovek metrů dál. Cestu tramvají z titulků bych klidně protáhnul na samostatný celovečerák. (25.10.2014)

Pro mě jeden z filmových vrcholů 50. let. Naprosto skvostné narůstání děje a stejně zdařilý vývoj individuálních příběhů, který tak nějak staví do role hlavních postav všechny zúčastněné. Vynikající herectví a zdánlivá příběhová jednoduchost, v níž je ovšem ohromná síla, podtržená vynikajícími dialogy i úsměvnými humornými momenty. Jaro, léto, podzim a ještě zima. Výborná záležitost s mlékárnou, obrazem Antonína Zápotockého, atmosférou nadcházející uvolněnosti, dokonalou ženskou dvojicí a hlavně naprostou (po stránce čistě filmové) ignorací doby, ve kterém se film točil, což je na něm určitě to nejskvostnější. Pro československého diváka rozhodě zážitek. (14.07.2013)

Drobné glosy ze života na pražské periferii zasazené do průběhu jednoho roku. Nejde ani o sociální drama ani o kritiku společnosti, ale o datailní pohled do soukromí nesený v duchu realismu. Navzájem se prolínající příběhy odkrývají obyčejné všednodenní příběhy, které jsou velice dobře zvolené - osamnělá manželka, studentka, babička s vnučkou, opilec, starčší bezdětný pár ... Výběr postav a jejich vykreslení je ostatně silnou stránkou všech filmů dvojice Kadár/Klos. I mezi optimistickými snímky předválečné éry se začínají objevovat filmy zachycující život jaký je, bez zbytečného romantizovaní nebo snahou o humorný pohled na vážné stránky lidského bytí. To čím by Batalion v předválečné kinematografii stává se Tam na konečné v době poválečné a před nástupem nové vlny. (17.06.2015)