Správná posádka

Překvapivě dost neznámý a opomíjený kosmonautský film. Zcela jistě by mohl mít své místo třeba někde u Apolla 13. Pokud zvládnete tu délku, která se snést dá (ale i tak je film podle mě zbytečně dlouhý) dostanete skvěle natočený a nasnímaný příběh, který má sice vzhledem ke zmiňované délce slabší momenty, ale působí příjemně monumentálním dojmem filmového díla, které dnes už pravděpodobně neuvidíte. Sluší se vyzdvihnout scény na obloze a v kosmu. Je to přesně ten typ vizuálních efektů, které považuji za čistě filmové a vzhledem k dnešní době za oceněníhodné. 7/10 (06.02.2017)

Jeden z největších amerických filmů historie s tou nejsehranější partičkou hrdinů, jaké si člověk může přát a s hudebním motivem, na který se salutující ruka zvedá k čelu už při prvním tónu. Amerikanismus z toho přímo čiší, ale pro jednou je také potěšující vidět film, který oslavuje samotného člověka a jeho nezlomnou soutěživost. (03.09.2011)

Brilantní filmový zážitek o skupině sedmi astronautů, kteří jako první Američané vzlétli do kosmu v rámci programu Mercury. The Right Stuff má sice zdánlivě enormní stopáž, nicméně režisér Philip Kaufman tento neuvěřitelný příběh pečlivě dávkuje, takže zde nejsou téměř žádná hluchá místa a film Vám až nepříjemně rychle uteče. Všechno od herců až po vizuální efekty totiž funguje jako precizně promazané soukolí obrovské rakety, kde se i ta nejmenší součástka stará o hladký průběh celé akce. Ke snímku rovněž perfektně lícuje zajímavý soundtrack, který mu místy dodává až éterický nádech. Tohle zkrátka všichni fanoušci kosmonautiky a vesmírného dobývání musí vidět. Výborná práce! „There was a demon that lived in the air. They said whoever challenged him would die. Their controls would freeze up, their planes would buffet wildly, and they would disintegrate. The demon lived at Mach 1 on the meter, seven hundred and fifty miles an hour, where the air could no longer move out of the way. He lived behind a barrier through which they said no man could ever pass. They called it the sound barrier.“ (10.10.2018)

Jak jsem ráda, že jsem se vykašlala na jakoukoli nalejvárnu předem a jediné, co jsem zachytila byla jména: Shepard a Glenn, což stačilo, abych tuhle ostře řezanou potravu nacpala přehrávači přednostně. Kdybych si totiž přečetla, že je to film o vesmírném výzkumu a trvá 193 minut, jistě by nebyl zatracen, ale odložen na hodně dlouhé neurčito. A tak jsem z počáteční nevole měkla a měkla a chvílemi plačky avšak zaujatě sledovala film o mužích, kteří se rozhodli splnit klukům v sobě sen, a jak se to některému podařilo a jak jiný sní dál. Pilot Sama Sheparda - i když tak trochu stranou hlavního dění - pro mě myšlenku o cestě za snem a touze pokoření hranic určil nejpřesvědčivěji. (18.02.2007)

Snímek P.Kaufmana se snaží být, co do věrohodnosti, realisticky natočenou filmovou poctou americkému vesmírnému programu. Mapuje ho od jeho prvopočátků, přes sérii nezdarů, obtíží, malé řadové úspěchy, až konečně po první slavné lety kosmických lodí s lidskou posádkou. Film je také pochopitelně dle očekávání zářnou oslavou věčné lidské touhy dokázat něco nového, mimořádného, být první a nejlepší, která celé lidstvo žene neustále dál a dál. Nikdy ale nesklouzává do laciného patetismu! Jako červená nit se ale celým příběhem táhne připomínka nikdy nekončící lidské přirozenosti hledat si mezi sebou své vlastní nové vzory a opěvované hrdiny. Ve 40 letech minulého století jimi byli piloti vysokorychlostních nadzvukových letadel. Postupem času, s příchodem kosmického věku, svou výsadní pozici ale museli chtě-nechtě nedobrovolně přenechat novým miláčkům vrtkavé společnosti. Astronauti se stali národními hrdiny, a kdysi tolik obdivovaní letci upadli do nezáviděníhodného ústraní. Přízeň davu je ovšem nestálá, a jaké míry publicity se těší současní astronauti, ví každý z nás ..... musí vybuchnout raketoplán, aby si vůbec někdo ještě vzpoměl, že mezi námi jsou stále lidé snažící se překonávat lidské možnosti a hranice ..... teď už mají lidé ovšem své nové hrdiny ... (25.10.2004)