Ariel

Aki Kaurismäki se tímhle rozhodně nestal mým oblíbeným režisérem. I když se jedná o snímek zajímavý v tom, jak zachycuje prostředí a obecně jednotlivé postavy, nějak jsem se do postav nedokázal vžít, a ani vlastně do toho světa, který byl prezentován. Jako kdyby to byl ten náš, ale stejně mi přišel tak nějak podivně vzdálený. (30.01.2016)

Toto bol hádam výsmech všetkým tým nadupaným thrillerom o úteku z väzenia a o vykradnutí banky. Takto sa to robí vážení! Trošku menej beznádeje ako som u Akiho zvyknutá, lebo snáď všetko sa Taistovi ako-tak darilo, tým pádom koniec nemal až takú silu. Dialógy medzi Taistom a Irmeli nemali chybičku, takisto aj vyfešákovaný Matti. (09.04.2016)

Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost. (04.10.2011)

Teda, tak parádní Kaurismäki, fakt zážitek. Hrozně vtipný, zároveň napínavý, hrdinové k sežrání, ten suchej až černej humor, to je síla. Hodně mi to zvedlo náladu, kterou jsem měl už tak dobrou. Pro mě určitě jeden z nej Kaurismäkiho filmů, i když si čim dál víc uvědomuju, že u něj nejspíš hodně záleží na rozpoložení, ve kterým film sledujete, takže více shlídnutí každýho jeho filmu je doporučeníhodný. Času škoda nebude, protože je to opravdu génius. (15.03.2010)

Nemám moc ráda Kaurismäkiho filmy, v nichž jsou prvky krimi či thrilleru, byť jsou oba žánry zparodovány. V Arielu potěšil a úsměv na tváři vyloudil alespoň Matti Pellonpää, který vyskočil z herecké škatulky s nápisem "nesmělý outsider" rovnou do vězení. A v roli protřelého, zkušeného kriminálníka, jenž zosnuje spolu s jedním kumpánem útěk z vězeňské cely, rozhodně nezklamal. (15.02.2009)