Ariel

Pre mňa veľké prekvapenie. Funguje to. Síce to má veľa spoločného s Jarmuschom, ale na to serie pes. Prvýkrát sa tá Kaurismäkiho fascinácia robotníckou triedou a podivnými ksichtmi vyplatila. Turo Pajala a Matti Pellonpää sú nezabudnuteľní. Obidvaja sú strašne nešikovný, ale majú srdce na správnom mieste. Dokonca tu funguje aj tá kritika súčasného systému a aj prerod z dobráka na človeka čo chce len prežiť. Stále mi síce vadí chladnosť v dialógoch, čo je prvok ktorý je všadeprítomný v každom filme tohto fínskeho nezávisláka, ale inak je to príjemne prekvapenie. Zabával som sa a pevne verím , že ma takto milo prekvapia aj jeho ďalšie filmy. (26.08.2014)

Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost. (04.10.2011)

Další Kaurismäkiho ztroskotanec.Tentokrát horník, který po uzavření dolů brázdí v darovaném (dárce se zastřelil) a věčně otevřeném kabrioletu studené Finsko aby našel práci. Jenže se nechá při první příležitosti okrást o všechny své úspory a padne na úplné dno. Je totiž odsouzen do vězení za napadení člověka ve kterém poznal zloděje svých peněz. Z vězení lehce uteče, aby se mohl oženil s tou, kterou náhodou potkal před zatčením a ve které poznal tu pravou na celý život. Pro mě obrovské zklamání! Herce/neherce jsem vždy dokázala odpustit a byla jsem nadšena příběhem, který dával naději. Tady mě příběh ani příslib naděje nějak nedokázal oslovit. (11.10.2005)

Opět jeden z těch osobitých, absurdních snímků Akiho, kde vím, že bych ten film zařadila přesně do jeho šuplíku i bez informací, že je to jeho dílo. Přesto mi tady chybělo víc těch humorných situací, jako je třeba ve filmu Najal jsem si vraha. Ale kabriolet a soundtrack neměly chybu. A tak jak to bývá v divadle, trochu mně chybělo jeho stálé herecké/neherecké obsazení, ale byl tam alespoň jeden starý známý, Matti Pellonpää,. Holt, zvyk je železná košile. (29.11.2014)

Aki Kaurismäki se tímhle rozhodně nestal mým oblíbeným režisérem. I když se jedná o snímek zajímavý v tom, jak zachycuje prostředí a obecně jednotlivé postavy, nějak jsem se do postav nedokázal vžít, a ani vlastně do toho světa, který byl prezentován. Jako kdyby to byl ten náš, ale stejně mi přišel tak nějak podivně vzdálený. (30.01.2016)