Najal jsem si vraha

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) (22.06.2008)

Asi nikdy nepřestanu obdivovat Kaurismäkiho nezaměnitelný režijní rukopis, který hraje i v tomto snímku prim. Jedná se opět o příběh z prostředí sociálně slabších vrstev s velmi úspornými dialogy a svojským humorem. Nejvíc mě však dostal námět, a to jednak svou jednoduchostí a zároveň jistou originalitou. Když k tomu přičtu ještě báječný hudební podkres a skvělý herecký výkon Jeana-Pierra Léauda v hlavní roli, tak mířím s hodnocením skoro až k metám nejvyšším. (85%) (09.09.2020)

Tak to je můj pátý Akiho film a po Le Havre ho zatím řadím hned na druhé místo. Jako téměř v každém jeho filmu, ani tady se moc nemluvilo, nebylo zapotřebí geniálních hereckých výkonů a přesto jsem byla nadšená. Skvělé drama prošpikované černým humorem ala: "Koukni se na tu pěknou sklenku, chce umřít? Kdepak." I když teď se s tou genialitou trochu opravím, Jean-Pierre Léaud byl senzační. Akiho režijní rukopis se mně začíná dostávat silně pod kůži. (02.12.2012)

Nepřekonatelný Jean-Pierre Léaud v roli francouzského přistěhovalce, který kdesi v Anglii po 15 letech ztratí místo v kanceláři a rozhodne se poněkud neobvykle skoncovat se životem. Zamiluje se ovšem do krásné blondýnky a nakonec se snaží za každou cenu přežít. Film je koncertem Jeana-Pierra Léauda. Za zmínku stojí frontman punkových The Clash Joe Strummer jako kytarista k tanci a poslechu v jednom baru. Filmu škodí snad jen sociální motivy, protože nejvíce ze všeho jde podle mě o hříčku, realizaci absurdního nápadu. (02.08.2007)

aki kaurismaki ma stale viac dostava svojou ludskostou. jeho filmy su jednoduche, proste a za kratky cas dokazu povedat ovela viac ako sto dalsich filmov naraz. v tomto pripade ide o uplne jednoduchu zapletku, sice mierne netradicnu, ale kludne uskutocnitelnu aj v realnom zivote. vsetko je to do bodky vypointovane trefnymi dialogmi a kolkokrat netreba na vystihnutie situacie ani nic povedat pretoze sympatie si zasluhuje aj herecka osadka. lubiva je este aj zaujimava kamera, strih a hudobna zlozka. maly nenarocny film s nevycislitelnou kvalitou a pre niekoho urcite aj posolstvom. (19.11.2007)