Odnikud

Spolková republika Syrsko – Turecká aka Bundeschalifát nám všem nejenže jde skvělým příkladem národního altruismu a roztomile otevírá Evropu všem těm milým a tolerantním islamistickým mazlíčkům, kteří, ubozí!!!“ doma strádají pod jhem 15. století, jež si díky progresivnímu myšlení a pokrokové víře dodnes cílevědomě budují, ale také spolu s žabožrouty jednoznačně kraluje v audiovizuální mediální propagaci a vyučování Evropy k dobrovolné asimilaci s parazity v duchu těch nejlepších goeblsovských tradic. A tak nejprve nechají Turka natočit film o arménském holocaustu, což je asi tak stejná furiantská taškařice, jako by si neonacisté střihli veselohru z Osvětimi, no a teď ten samý Osman přichází v integrovaných německých barvách s jakože angažovaným a rádoby rozporuplným dramatem z moderního Koránlandu, Mekkce a oáze pravověrných, kde již zcela přirozeně stánky s kebabem vytlačily vepřová kolena a kde je zcela běžné, když vyfetlá blond štětka, Němka jako poleno, vzplane láskou ke zkurvenému kriminálnickému tureckému dýlerovi a plodí s ním Euroosmany, základ budoucí ISIS únie. No, a když se do toho bombovně vloží fuj fuj rasistická ultrapravice, kdovíproč jako vystřižená z Frakce rudé armády, nemá chudák asimilační sluníčkářská smažka nikde zastání, protože šaría se do ústavy teprve zakotvuje a německá justice ještě stále ostudně nefunguje tak, jak by si Angela a Imamstag přáli, tudíž je její svatou povinností vzít rozum do burky a spravedlnost do vlastního pásu s výbušninou. Kromě toho, že je to pátá kolona tendenčního mešitového svinstva a korektní Sorošovy politiky multikulti únie, je to také nuda k posrání, a snad historicky první film, u něhož jsem si nepředstavoval Dianku, jak dělá nahá na čtyřech kliky, a jediné honění bylo hlavou, kterou se mi neustále honilo „Dobře ti tak, pičo!“. (02.06.2018)

Jako osobitá studie psychického stavu člověka, poznamenaného tragickou ztrátou blízkých a otupělého okolním děním, funguje Odnikud výtečně, ale jako film o nápravě selhávajícího systému a naplnění ztraceného životního smyslu je poněkud chatrný a nepřekvapivý. Co film ale zdobí nejvíce, je úchvatný výkon Diane Kruger, která si jde pro zaslouženého Oscara. Více po delší době zde (05.01.2018)

Natolik emocionálně působivé a vyšťavující, až se to umí zadřít pod kůži znepokojivým způsobem "co kdyby se to stalo právě vám“. Není tak problém odpustit i to, že speciálně během soudního přelíčení, se to dopouští do očí (uší, nosu, zubů) bijících logických lapsů (původ nového kola, ostatní svědci, kamery, protiargumenty ohledně fingovaného pobytu atd.), jen aby to mělo onen scenáristickým antisystémovým loutkářem kýžený rádoby šokující verdikt. Po něm následuje finální akt, kde to pozvolna naprázdno šumí a šumí až to zcela vyšumí. Má to sice efektní tečku, ale ta je sdělením značně morálně (hned na několika úrovních) problematická. Ona vůbec celá třetí kapitola působí jako „nevíme kam s tím dále, tak si aspoň uděláme na pár natáčecích (tý)dnů výlet k moři, třeba z toho něco bude“. Z osobního filmu o ztrátě je rázem jakože žánrovka o pomstě v jakože artově sofistikovaném hávu. Jediné klady třetího aktu jsou (po celou stopáž) fenomenální výkon zdrcené Diane a zjištění, že sychravá řecká letoviska mimo turistickou sezónu mají podmanivě „neo-noirovou“ atmosféru. (11.02.2019)

Považuju za poněkud nešťastné, že KVIFF.TV Aus dem Nichts turecko-německého režiséra Fatiha Akina propaguje jako „revenge thriller“, mohlo by to být pro určitý typ diváctva zavádějící a vyvolat nenaplnitelná žánrová očekávání. Mohu-li korigovat, tak za mě je Odnikud primárně portrétem ženy, která se svým způsobem potýká se smutkem, s náhlou, násilnou, traumatizující ztrátou (spoiler při bombovém útoku jí zemřou manžel a syn spoiler), v druhém plánu pak „studií“ nepřekročitelnosti bolesti, k jejímu překonání by mohla sice dopomoci světská spravedlnost, ale - co si budeme povídat - výkon spravedlnosti bohužel někdy klopýtá! Snímku vévodí (možná životní? doposud jsem ji nějak systematicky nesledoval, ale možná začnu) výkon Diane Kruger. A samozřejmě ano, v tom mělo pravdu ostatně už PSH, že na každého nácka platí hlavně BUM facka; co taky jiného? 75 % (21.01.2024)

Rodina otevře rány, Spravedlnost do nich vsype sůl a širé Moře navždy utiší bolest. Zlo plodící jen další zlo je stejně jako Akinovo drama jen cestou Odnikud nikam.. Má to svou váhu, Kruger přesvědčivě trpí a rohatý advokát obžalovaných si řekne o kýbl nenávisti, ale nemám rád, když scény jako „zastavení krvácení vzkazem na záznamníku“ příliš tlačí na místech, kde to není potřeba. Když vezmete spravedlnost do vlastních rukou, neměly by vám zapáchat po dusitanu amonném, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, dobře se to radí.. (30.01.2019)