Prokletí smrti

Snímek Maria Bavi zaujme hlavně svou temně gotickou atmosférou umocňujíci vyníkající hudbou, která nepostrádá smyčce, hoboje, fagoty a další různé nástroje a hraje skoro pořád v celém filmu. Moc se mě líbilo krásné staré sídlo, staré porcelánové panenky, hřbitov a hostinec, ve kterém na začátku filmu byli obyvatelé tamnější vesnice nad kterou ležela stará kletba a ti obyvatelé byli hodně divní. Perfektní byly různé pohyby kamery, přibližování, oddalování a různé jiné vychytávky a hlavně různé barvy a nasvícení! To dodává filmu skvélý ráz! Paráda!! Nádherná hra s barvami! A jako jeden z prvních hororů, ve kterém se zjevuje mrtvá holčička, která má opravdu děsivý výraz! (27.11.2011)

Mohli bychom říci, přímo definice gotického duchařského hororu se všemi typickými atributy (hřbitov, záhadná vila, hrobka, zříceniny). Po výtvarné a vůbec vizuální stránce dobré, některé sekvence a efekty jsou vynikající a skutečně hororové, poněkud slabší je stránka obsahová. Kafkovsky zasazeno do ateisticko-pohanského prostředí ("Bohem opuštěné místo", znesvěcený kostel ve zřícenině...). Chybí tu tradiční přirozené (i nadpřirozené) opory. Přesvědčený pozitivista, lékař Eswai (herecky mimochodem nic moc) z toho nakonec vyvázne živ a zdráv, protože se prostě inkriminovaná osoba zlikviduje, a je to. Značná rezerva je ovšem i ve výběru herečky Eswaiovy přítelkyně, je pramálo atraktivní. Ale abych neurazil nadšené obdivovatele Mario Bavy: tři a půl až čtyři. Jedno ze stěžejních děl evropského hororu 60. let to určitě je. (26.04.2008)

Kdyz v roce 1957 resuscitoval Riccardo Freda italsky horror svymi I Vampiri, asistoval mu pri tom tehdy uz triactyricetilety Mario Bava. Oba tehdy polozili zaklady italskemu gotickemu horroru, coz byl subzanr, ktery reagoval na uspech britskeho Hammeru a Amicusu a americke spolecnosti AIP. Italsky pristup ke klasickym horrorvym tematum byl o poznani drsnejsi, ale nejen to. I zpracovani, predevsim kamera a prace s barvami, je u Bavy o pricku vys, nez u jeho angloamerickych kolegu. Operazione paura predstavuje ve vsech smerech standard, na jaky jsem z dane doby a mista zvykly. Pribeh o pomstyvtivem duchovi male holcicky neni prilis objevny, ale je natocen naprosto fascinujicim zpusobem. Svuj dil na tom jiste maji i dobri herci, ale vetsina chvaly musi nutne putovat ke skvele kamere a s ni spojenemu barevnemu ladeni celeho snimku. Tak jako Bava to dokazal uz jen Argento ve svych nejlepsich kouscich. Na film jako je Operazione paura se nekouka, ten se uziva.... (29.11.2005)

Nic moc sem necekal, precejen tyhle stary horory jsou vetsinou o nicem, ale byl jsem mile prekvapenej. Sice tu jsou klasicky veci, jako zabery do vystrasenejch obliceju, vsichni se boji ducha holcicky, kterej ale v podstate nic nedela, nicim originalni pribeh a hudba je takova vlezla a misty otravna, jenze tohle ma proste paradni atmosferu. Jednak se celej film odehrava v noci ve vesnici v nejakym silenym zapadakove, takze to vypada jak nekde na hrade a i kdyz je hudba misty otravna, dobre dotvari atmosferu. A ackoliv tu nejsou zadny lekacky ani litre krve a v podstate se nic moc nedeje, clovek stejne diky stale hustnouci atmosfere musi celou dobu bejt napnutej. Lepsi 4*. (26.04.2008)

Neviem prečo ale všetky Talianske horrory čo som doteraz videl mi prídu tak plocho natočené a prezentované bez hlbšieho významu. Príbeh je sám o sebe nevýrazní a je podávaní tak rozvlečene bez šťavy, že jediné čo môže robiť je maximálne nudiť, postavy v ňom sú nevýrazné, ale aspoň že sa dá pozerať na tie pekné herečky ale len pozerať nič viac a občas príde aj na nejaké to experimentovanie z vizuálnou stránkou kde celkom dobre kameraman zachytené nejaké tie zaujímavejšie momentky, len škoda že sú použité v tak nehybnom filme. /35%/ (03.07.2009)