Třpyt v trávě

Další Kazanova skvělá dobová mozaika. Tentokrát vzal diváka na exkurzi na konec dvacátých let USA, tehdejší společnost ukázal na jednom neustále se vyvíjejícím jevu, přístupu k sexualitě a druhém, který se také stále vrací, hospodářském úpadku. Vývoj postavení ženy se odehrává v mantinelech toho, co dovoluje předchozí generace, která je navíc ovlivněna svou vlastní výchovou. Nejzřetelněji je to vidět na přístupu Deaniny matky, která ji odrazuje od jakéhokoliv sexuálního styku, přímo jej démonizuje a korunu nasazuje tím, když popisuje, jak se žena musí proti své vůli poddat muži, jako nutné zlo pro to, aby mohla nosit dítě, že žena si samotný akt neužívá, jako muž. Postava matky byla v tomto ohledu výborně ztvárněna Audrey Christie, skvěle nesympatická žena. Z druhé strany barikády ovšem není situace o mnoho lepší, jednání Budova otce nesvědčí o tom, že by měl k ženám nějaký respekt, což je zase vidět z toho, jak jedná (ignoruje) svou ženu, čímž byla pokřivena výchova jeho vlastní dcery. Také když Budovi doporučuje, aby se vybouřil u dívky „jiného typu“, což Bud nakonec učiní, má na svědomí Deanin kolaps. Budův otec je zase hnán touhou po úspěchu, je to skutečný pionýr amerického snu, což však ve výsledku vedlo k rozkladu jeho rodiny. Bud a Deana z toho nakonec vyšli ještě dobře, oba dostali šanci na nový začátek, a i když se zdáli být docela spokojenými, nikdy to asi nebude to, co to mohlo být. V tomhle ohledu opět zasmušilé a veselé vyznění filmu zároveň, zde mi to připomínalo Unaveni sluncem – minulost je nevratná, naše dětství, nebo lásky, jsou to jediné pravé a opravdové, ale už se nikdy nevrátí a nemá smysl jimi žít. Jediné, co má smysl, je dívat se do budoucnosti a vyčkávat ji s otevřenou náručí, neboť nikdy není jisté, co a koho nám přinese. A zase jednou je nám připomenuto, že peníze nejsou klíčem ke štěstí, naopak mohou naší být zhoubou, když k nim jedinec upírá veškeré své naděje ohledně budoucnosti. Pády jsou méně bolestivé, když ztrácíme málo, než vše a hospodářskou krizi lze vnímat jako příležitost pro očištění, možnost nového startu. Naopak, právě zřeknutí se moci peněz může být osvobozující. Záleží totiž především na tom, s kým společné chvíle života žijeme. Stanislavského metoda vede k často přehnaným emocionálním výlevům, hysterii a podobně, a to i v tomto filmu, ale v Kazanově režii mi velmi vyhovuje a do jeho příběhů prostě sedne. (07.10.2012)

Fantázia. Je to možno trochu prepálené, ale o správaní teenageriek z Kansasu na prelome 20. a 30. rokov minulého storočia neviem nič, takže mi to môže byť jedno. Hlavné je, že to funguje ako prvotriedna dráma a súčasne netradičný film o dospievaní. Dospelý a občas krutý , s myšlienkou na ktorú sme museli na prahu dospelosti prísť všetci, chvalabohu menej drastickým spôsobom. Silný scenár, parádna réžia a dokonalí herci. Kvôli podobným filmom sa oplatí oprašovať filmové archívy. 10/10 (10.05.2016)

Elia Kazan umí natočit dramatický příběh, skvěle vykreslit postavy a jejich vztahy, výběr herců má obvykle vynikající a Třpyt v trávě není výjimka. Wilma se musí vyrovnat se silným citem k Budovi, který jí pořádně otřese životem, ačkoliv on za takovou lásku vůbec nestojí, odpoutat se od dominantní matky, která to sice myslí dobře, ale napáchá jen samé škody a konečně se postavit na vlastní nohy a začít žít. Víc než jako romantický bych ten příběh označila za psychologický. (09.12.2006)

Kdysi ještě filmaři dokázali točit filmy s velkým F. Nechybí v něm láska, vášeň, neštěstí, nechybí ale ani rozumný konec. Pěkných, opravdu pěkných 120 minut. Sledovala jsem také blížící se hospodářskou krizi a její vliv na obyvatele Kansasu. Sice velmi nenápadně, ale přece ovlivňovala životy všech i celý filmový děj. (27.03.2018)

Nestáva sa často, aby som po opätovnom zhliadnutí päťdesiatročného filmu nesiahol na pôvodne udelené hviezdičky. Kazanovo Trblietanie v tráve v skúške časom obstálo. Niekomu môžu morálne postoje, dialógy i emotívne reakcie pripadať prehnané, ale to je skôr dôsledkom rýchle sa meniaceho sveta, než slabinou filmu. V tomto mnohovrstevnom filme sa moja obľúbená Natalie Wood trblietala ako jagavý klenot. Výborný scenár, Kazanova réžia i spoľahlivé výkony ostatných hercov dali vzniknúť filmu, ktorý má čo povedať aj súčasníkom. (25.11.2011)