Skleněný

Shyamalan natočil bez jakýchkoliv pochyb mistrovské dílo a je mi upřímně líto lidí, kteří ho v tom nedokáží (nebo nechtějí) vidět. Neskutečně precizně propojené s předešlými díly, bravurně vypiplané v každém detailu a skvěle strukturovanej scénář, kterej si s divákovým očekáváním hraje přesně tak, jak potřebuje, a díky tomu to v závěru má neskutečnej dopad. O herecký lize nemá cenu ani mluvit, Samuel a James samozřejmě vedou, ale Bruce či Sarah rozhodně do šedi nezapadají. Hudebně skvělé (už druhej den mám v hlavě tikání hodin), kamera naprosto skvělá a typická minimalistická Shyamalanovská atmosféra tomu přidává nehoráznou osudovost. Ač tomu stále nevěřím (a opět se mi potvrdilo to, že je potřeba si udělat vlastní názor a nekoukat na názory místních samozvaných kritiků, kteří vám i u skvělýho filmu vysvětlí jaká je to sračka jenom proto, že to natočil člověk co natočil Posledního Vládce Větru), za sebe mohu bez ostychu říct, že Shyamalan dokázal zkomponovat jednu z nejlepších trilogií co jsem kdy viděl a síla celého kontextu ve mě bude rezonovat ještě hodně, hodně dlouho. (30.01.2019)

Nějak nechápu, proč Shyamalan vlastně natočil tento emocí prostý recyklát, který dějově navazuje na jeho starší (a celkem ceněná) díla Vyvolený (2000) a Rozpolcený (2016), protože tady už režisér jen mlátí prázdnou filmovou slámu a nenabízí vůbec nic nového. Neskutečně dlouhá prázdnota, kterou drží nad odpadem jen výborný herecký výkon Jamese McAvoye (např. Willis úplně do počtu). Někdy se stává, že i dvouhodinovou nudu vytáhne nahoru alespoň strhující závěr, ale tady se nepovedlo zhola nic (naopak, ti lidé zírající šokovaně do mobilů, mě na konci spíš nechtěně rozesmívali, stejně jako některá moudra o poznání vesmíru). Obrovské zklamání a dosud nejslabší snímek Shyamalana, který po jednom kroku vpřed, udělal zase dva vzad. (27.12.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

No ... vzhledem k tomu, že jsem byl psychicky připraven na nejhorší, nejsem zklamán. Spíš relativně maličko příjemně překvapený, že to dává smysl alespoň konceptuálně. Vymyšlené je to totiž imho dobře. Shyalaman ve Skleněném prozkoumal zas trochu jiný, dobře známý motiv komiksových filmů, tak jak by asi mohl probíhat v reálném světě, aniž by to diváci do poslední chvíle vlastně tušili. I jako završení trilogie to celé dává smysl. Bohužel si ten film takřka vůbec nelze užít na čistě divácké rovině, ale až po skončení, pokud jste tedy schopni a ochotni docenit tu konstrukci. Od příjemného diváckého prožitku totiž průběžně vytrhává řada dílčích debilovin, prázdně vyznívajícíh dialogů a proměnlivě kvalitního herectví (Sarah Paulson, jak ji mám obecně rád, je v tomhle případě špatný castingový tah). Úplně mimo je pak postava Taylor-Joyové (ta co je tam nucena dělat, to je fakt neuvěřitelné) a celé to závěrečné spojenectví nekterých postav. (13.02.2019)

Tohle mělo potenciál a zasloužilo si to o něco vypiplanější scénář, větší rozpočet a hlavně lepšího režiséra. Shyamalan už má nejlepší léta dávno za sebou a natočit to ve větším měřítku s lepší výpravou třeba David Fincher nebo Denis Villeneuve, tak věřím, že by to byla absolutní vyhrocenost. Nejvíc to bylo vidět při tý jejich šarvátce na trávníku před ústavem, to bylo tak strašně nudně a skoro i amatérsky natočený, že sem musel kroutit hlavou. Abych ale pořád nevyčítal, tak zas tak jsem se u toho nenudil a herci to držej nad vodou a měl jsem radost vidět Bruce Willise po letech v nějakym zajímavějším filmu. V rámci trilogie sešup dolů oproti skvělýmu Vyvolenýmu, ale určitě lepší než sračkoidní Rozpolcený. (19.04.2019)