Skleněný

Shy se vztyčenou hlavou, s ambicemi natolik velikášskými, že vedle nich nějaké Nekonečnoválky působí jako látka pro mateřskou školku (oh wait...). Ten film hodně důmyslně náplní jak pravidla všech dobrých trilogií, tak dříve ustanovenou sestavu motivů. Jasně, často jsou ambice větší než mozková kapacita, finále je imho i řemeslně slabší kvůli záměrné inklinaci ke komiksové druhořadosti (čtyřlístkovská variace na HYDRA/SHIELD), ale přesto mi výsledek přijde v jistém směru inspirativní a podnětný už za snahu to takhle zkusit. Je docela fascinující, že na jednu stranu lidi ukoukají dvacet Marvelovek, jejichž znalostí obhájí plochost jejich season finale, na druhou nestíhají usledovat tři filmy o celkem šesti postavách a jejich postojích. 7+/10 (18.01.2019)

Vyvolený, Rozpolcený, Skleněný. A trochu rozpačitý. Zázračný přeživší vlakové nehody, chlapík, ve kterém kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, a černoch s nesmírně křehkými kostmi. Indický tvůrce výrazných dějových zvratů M. Night Shyamalan umí i zklamává. Udržuje nepříjemné napětí, klade různé otázky, ale místy to vypadá, jako kdyby výsledek tvořilo několik tvůrců s různými vizemi. To, co mělo v první polovině dynamiku, se v druhé vleklo. A v závěru jen dokulhávalo. K ději asi tolik: James McAvoy (znovu výborně přepínající herecké polohy) zrovna psychicky týrá čtveřici roztleskávaček, Bruce Willis brání utlačované, takže se hoši pobijí a nakonec oba skončí v ústavu, kde roky sedí i zdrogovaný Samuel L. Jackson. Chování těch tří i dalších postav je – no, zvláštní. Komorní dialogy o podstatě jejich identity jsou na tom stejně, komentář k fenoménu superhrdinů se míjí účinkem. Divák prostě tak nějak věří, že kdysi milovaný Shyamalan po solidním found footage hororu The Visit a McAvoyově exhibici v Rozpolceném znovu zaboduje. Ale říct se to úplně nedá. Stejně jako minule i nyní docela přepálil délku. A předložil několik zajímavých, ale ve výsledku prázdných scén. Na výsluní už se asi nikdy nepodívá, ale za sebe to jako nějaký velký průšvih nevidím. (12.04.2019)

"Vyvolený" je zvláštní drama s inklinací ke komiksovce, "Rozpolcený" příjemné devadesátkové béčko s božským McAvoyem a "Skleněný" je Průser roku 2019 s bombastickým trailerem. Shyamalan se nechal unést přívalem dávno ztraceného obdivu a úplně zapomněl, že má před sebou ještě jeden film. Tak roztěkaný, překombinovaný a zároveň nudný film (plný do nebe volajících nesmyslů a směšných zvratů) jsem už dlouho neviděla; viz komentář Tft. Tohle mohl být kult, ku*va! (18.01.2019)

Vyvolený bola pecka, Rozpoltený mi prišiel slabší, ale stále zaujímavý a Sklenený je niečo medzi jedným a druhým. Predovšetkým ma potešil návrat postav (dokonca aj Specer Treat Clak sa vrátil ako Dunnov syn), napojenie príbehu na vyvoleného (flashbacky) a príbeh, ktorý je zaujímavý, ale aj miestami trošku uťahaný. Prevažne sa film odohráva v liečebni, čo je skoro cela prostredná časť filmu, no niečo detektívnejšie (pátranie po Crumbovi) je zas v úvode, no a akčnejšie (finále) na konci. Shyamalan vždy vedel niečim šokovať, obzvlášť v závere (šiesty zmysel, osada) a aj keď tu až tak nešokuje, minimálne vie zaujať a predovšetkým ponuka film, ktorý všetky dieliky s predošlých dvoch filmov spája a zároveň aj uzatvára. 80% - 4* (07.03.2020)

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie. Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní. (08.03.2019)