Hello, Dolly!

Resuscitace Broadwaye na filmovém plátně působí hezky a mile asi jako králíček v oblečku (což je bohužel i pozice Armstronga ve filmu). Taneční čísla nedělají žánru, který proslavili Ginger a Fred, přílišnou čest a nenabízejí ani distanci typu pocta, parafráze ap. Důvodem, proč muzikál vidět, tak zůstává hlavně osnova příběhu ve vztahu Bárbry a kouzelného Matthaua, kořeněná konverzačními oživeními. Hudba se bohužel převaluje v mezích glam-bigbandových aranžmá bez inovativních prvků. Důvod ke znovushlédnutí se ve srovnání s vrcholy žánru bude hledat těžko. (11.01.2014)

Tých načančaných amerických muzikálov je na mňa už akosi priveľa a tento zatiaľ najviac útočí na oči. Pritom tanečné čísla sú nezaujímavé, z hudby som si nezapamätal vôbec nič a príbeh sa tiež nijako neposúva. Nemám nič proti Barbre, vyzerala aj spievala tu ako šikovná dohadzovačka výborne, ale tento muzikál mi asi dlho v pamäti neostane. (11.01.2014)

Tohle jsem si musel doma prosazovat, protože kostymnímu muzikálů nebyl zbytek domácnosti nakloněný. Popravdě je to zdánlivě náročné, protože kostymnost nesedne každému, stejně jako afektovanost Streisandky a taky tomu nepomohl Gene Kelly, který prostě v některých věcech neměl soudnost.  Já k tomu tak kritický nejsem. V podstatě jsem si to užil. Ale zase bych si to užil víc, kdyby poslední třetina filmu tvořila většinu. A přestřelky Mathaua a Streisand by byly na vlastní a skvělý film.  Ptal jsem se rodičů, jaký mají k tomu to filmu vztah, protože maminka na to má vzdělání a ona kupodivu žádný. Z táty vypadlo, že jí tady potkal za komunistů, když tu točila Jetl, ale táta kecá, podle mne si o tom přečetl v novinách maximálně. Já ji znám akorát z Chůvy k pohledání. Co mne ale dostalo, že ona tu navštívila při natáčení českou verzi s Ladkou Kozderkovou a byla z toho nadšená. No aby ne, Kozderkova byla fantasticka a pěvecky dost možná i lepší než BS https://youtu.be/-bAgB7FeHPk?si=GDNUfJOZ5-sxgxO6  Děkuji za doporučení! 8/10 (19.11.2023)

Môj vzťah k muzikálom je ambivalentný. Nepatrím k ich obdivovateľom, ale ich ani a priori neodmietam. Dva z nich (Vlasy a West Side Story) mám v prvej desiatke, ďalšie dva v Top 100. Bohužiaľ Hello, Dolly! sa mi nepáčil až do takej miery, že som ho nedopozeral. Z môjho hľadiska to bol muzikál postavený na tradične chatrnom deji, choreografii, ktorá ma neoslovuje, na hereckej dvojici, ktorú neznášam a jedinej zapamätateľnej piesni. Preto hodnotenie, ktorým sa odlišujem nielen od hodnotení mojich obľúbencov, ale aj od hodnotení väčšiny užívateľov. (21.07.2010)

"90% lidí na tomto světě jsou blázni a my ostatní jsme ohroženi nákazou." Walter Matthau v muzikálu, to je něco jako lední medvěd na Tahiti nebo Karel Gott v tramvaji. Nepravděpodobné, ale zábavné. A je to vlastně hlavní důvod, proč se mi Hello, Dolly! líbí, jinak totiž patří ke slabším muzikálům, které se často - a vcelku právem - zesměšňují. Pro zajímavost - zkuste si pustit scénu, kde Barbra Streisandová zpívá titulní song, obklopena křepčícími číšníky, a hned potom začátek filmu Smrt jí sluší. Udělejte to a zkuste najít deset rozdílů. :o) Výprava a kostýmy v Dolly vypadají jako ze šlehačky a marcipánu, usměvaví sboristé extaticky skotačí v křečovitých pozicích a písně většinou nikam neposunují děj, naopak ho zdržují a texty duplikují informace, známé z předchozího dialogu. Sebestředný idol transvestitů rozběsnil i pověstně hodného Waltera ("V mém nejmenším prdu je víc talentu než v ní celé!"), jako by nestačilo, že ho Gene Kelly přinutil zpívat a ehm... tančit. No vidíte a přesto z Hello, Dolly! dýchá taková ta starosvětská harmonie, kterou mám na filmech starého Hollywoodu rád. 70% (27.07.2006)