Dobří holubi se vracejí

„Říhnutí je neslušné. Neslušné je zakázané. Zakázané je tajemné. A tajemné je láska.“ Místy i vcelku zábavný, ale povětšinou vážný a místy vyloženě depresivní náhled do života obyvatel jednoho „avantgardního“ ústavu pro alkoholiky. K herecky výborně obsazeným svěřenců „léčebny“ jsem si dokázal rychle najít vztah, ačkoliv ke Kňažkově postavě jsem místy neměl úplně pochopení a jeho rebelující tendence mi občas přišly trochu zbytečné. Hrušínského despotický ošetřovatel sice působil téměř démonicky, ale jeho systém koleček v podstatě příliš neznamenal, neb to nebylo o boji s personálem, ale se sebou samým. Nejsilnější pasáží pro mě bylo „vykloktávání“, nejslabší pak Lexovo tendenční „prozření“ ke konci filmu. Celkově to vidím na solidní 4*. „A co budete dělat?“ - „Človek má dve možnosti. Buď usiluje o anti-inštitúcii, a stane sa kacírom, alebo je vo svojom odpore sám a stane sa z neho mučeník.“ - „A co vy?“ - „Ja? Ja sa ožením!“ - „To je třetí možnost?“ - „Ne, to je ta druhá. Bude z něj mučedník.“ (04.05.2018)

Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) (01.11.2008)

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. (28.08.2010)

Nie je veľa takých kvalitných domácich filmov, ako sú návratní holubi. A sympatické je, že tú kvalitu neobstarala celá galéria kvalitných hercov, ale aj zaujímavý námet, scenár a jedna z najlepších režijných prác, aké odviedol Dušan Klein. Je to film, ktorý pri každej repríze po pár rokoch pripraví divákovi príjemné prekvapenia, a to aj vtedy, keď si myslí, že ho už pozná dostatočne. Aj keď film nie je iba o alkoholizme, ukazuje ho v podobe, ktorú my, príležitostní pijani nikdy nespoznáme. Pre slovenských divákov nie je prekvapením, že si v ňom zahral Milan Kňažko, ale že ním stvárnená postava sa volá Miloš Lexa. (14.07.2014)

"Čím větší intelekt, tím komplikovanější život." Jak se to stalo, že mi tento skvost československé kinematografie tak dlouho unikal? Holt není reprízován 4x do roka, naštěstí - ještě mi ho televize nestihly zošklivit. Když jsem se s "Dobrými holuby" setkala poprvé, byla jsem mladá a blbá, obsažený humor jsem nechápala a dramatická složka mě nebavila. Teď už nejsem mladá... Příběh o jednom topiči, jeho lásce i jeho démonech, tentokrát zaujal bez problému. Po hospitalizaci v "lázních" přibylo humoru i hořkosti, zazněla spousta moudrých vět a můj oblíbenec Hrušínský si střihnul pěkně hnusnou svini. Herecké složení se sešlo vynikající, byť většina charakterů zůstala jen zběžně nahozená. Důvod, proč nemůžu jít na plný počet, neleží ve filmu (ten je vážně výborný, hlavně není plytký a nutí diváka přemýšlet), ale ve mně: chybí mi hlubší pochopení pro alkoholiky. Sama k chlastu netíhnu a tak jednoduše nerozumím, proč si lidi touto berličkou prasí mozek a chovají se jak hovada. Jsou přece lepší způsoby, jak uniknout realitě nebo řešit problémy. 85% (06.06.2011)