Jak básníci přicházejí o iluze

Myslím, že předčil svého prvního bratříčka. A kdo by to byl vlastně čekal! Dušan Klein se ve dvojce už jen zlepšil, přibral nové herce, skvěle zakonponoval animace do děje a vůbec dobře přetvořil námět, jenž byl evidentně psán lidsky, z vlastních zkušeností. Mnohdy se objevuje fráze, která varuje a zuřivě vysvětluje - Nečekejte řachandu! Tenhle film je pro přemýšlení! Kleinovi básníci spojily obojí a jsou i nevtíravě úsměvní a zároveň značně naturalističtí, s pasážemi na zamyšlení. Tato skutečnost je hodně vzácná. (25.08.2005)

"jé čááááááu" vykřik na mě tudle v jedný kavárně takovej nóbl chlápek a přisunul si ke mně židli.. "NO TO KOUKÁM JAKO BLÁZÉÉÉÉN..NO NAZDÁÁÁÁR " ...vyhrknul sem ze sebe nadšeně, aniž bych měl tušení, kdo to vůbec je .."já sem marééék, pomatuješ si na mě né? byli sme nejlepší kámoši.." ..NO JASNĚ ŽE JO MARKU, JAK BYCH MOCH ZAPOMENOUT (...marek kurva kdo?? )... A CO TEĎ DĚLÁŠ? , přihrávám mu loptu .."no tomu nebudeš věřit, heleď se, našel sem tudle takovej špinavej votrhanej papírek na půdě, pomatuješ jak sme ve druhý třídě dostali za úkol, napsat si, co bysme chtěli dělat až vyrostem? ,já našel ten papírek, a bylo tam -kosmonaut nebo právník-.. no a hádej co ze mě teď je?"....rozpaží ruce, abych si ho prohlíd a zatipoval....koukám na něj, sako, drahá kravata, rolexky, v ruce kožená taška narvaná lejstrama.... "takže kosmonaut, maminka musí bejt pyšná...".........když sem pak doma hledal ten svůj papírek, nestačil sem se divit...na 1.místě -básník-, a na 2. -ten chlápek z krematórija- ...je fakt že básník sem skutečně nákou tu dobu bejt chtěl, ale vodmalička bylo do mé velké tykvovité hlavy vtloukáno, že sem nejchytřejší z rodiny a že bych to měl tudíž někam dotáhnout...kam, to už mi nikdo neřek....ale s poezií sem nikdy moc velkej úspěch neměl...začlo to v první nebo druhý třídě zš, když sem byl jako první zkoušenej z "Polámal se mraveneček"...ale memorování mě zpočátku moc nešlo, a mezery v paměti sem se snažil vyplnit logickým konstruováním.. "hm..polámal se mraveneček ví to celá obora..",začal sem bezchybně ale zároveň taky věděl, že zde moje znalosti končí.. " každý měsíc dochází mu invalidní podpora.." ,učitelka ukázala prstem...a šel sem do kouta.... ..tím byl můj sen na dlouhá léta zašlapán do země... až s nástupem internetu a literárních servrů sem se k veršování opět vrátil, ale tamější obyvatelstvo tvrdilo, že jsem příliš zvrácený a až když sem začal publikovat pod pseudonymem "klárka hebká", začali mě jakštakš brát...jedinej kdo se k mému opravdovému já tenkrát nestavěl zády byl uživatel "Vládcehoven", kterému bych chtěl touto cestou poděkovat...později jsem se stal také autorem alternativních překladů několika málo písní jako např. večernice od honzy nedvěda a gumídků od gumídků...absolutní úpadek ale nestal na střední škole....kdy mě byla zmařena životní šance...oslovil mě jeden spolužák s tím, že nemaj žádný motto na šerpu, jestli nevím vo něčem, co by se k nám hodilo...byl to ten největší vtěrka, šplhoun a vlezdoprdel, jakýho sem kdy potkal,, a chtěl sem ho poslat do hajzlu, ale když sem na něj pohleděl, zčistajasna oslovila mě můza .."něco bych pro tebe měl.." povídám, "..piš si: SKRZE PROFESORSKÝ ŘITĚ, PROLEZEM AŽ K MATURITĚ" ...to je dobrý, řek mi, a šel to navrhnout do sborovny, ale neprošlo to...jakjinak...a to byl můj poslední vážnej pokus prorazit ..teď už si maximálně jentak cintám (10.09.2009)

Tenhle díl pentalogie mám nejradši a to nejen proto, že studuju to co studuju. Tolik nesmrtelných hlášek žádný jiný díl Básníků nemá. Prostředí lékařské fakulty i vyobrazení života na koleji je věrohodné (a ano, chodí to naprosto stejně i teď jako to bylo v době kdy se film natáčel), protože v té době Kleinův syn zrovna také studoval medicínu a tak měl režisér spoustu podnětů takříkajíc z první ruky. Jo a velmi mě potěšila Svěrákova přítomnost v roli vyučujícího nejkurióznějšího předmětu, jaký jsem kdy viděla:). (05.05.2011)

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)

A laskavé pohlazení pokračuje i ve druhém dějství. Snad je to i hravější, animační stránka Adolfa Borna je výraznější a důvtipnější. A opět je to o dospívání a o milostném toužení a soužení. Hlavní postavou je opět Štěpán Šafránek (sympatický Pavel Kříž), i když již není studentem posledního ročníku gymnázia, ale nyní je v prvním ročníku lékařské fakulty. Přenést se ve zdraví přes anatomii je jasným cílem. Je pouze zapotřebí nalézt tu správnou motivační cestičku. A je zde i Štěpánův nejvěrnější kamarád s umělecky rozverným směrováním při studiu filmové režie na FAMU Marek alias Kendy (příjemný David Matásek). Je tu inspirativní múza hlavního hrdiny a cíl jeho poetického nadání při složitém tanci namlouvání a páření: žákyňka zdravotnické školy Markéta alias Jeskyňka (půvabná Adriana Romanová-Tarábková s hlasem Miriam Chytilové). Výrazní jsou spolužáci Štěpána: zahraniční milovník žen Numira Cassa Thombe alias Mireček (Joseph Dielle), pomalý a bodrý Moravák Venoš Pastyřík (Václav Svoboda), ambiciózní a bezstarostný Honza (Karel Roden) a nenasytná svůdkyně Vendulka (půvabná Eva Jeníčková). Z dalších rolí: Štěpánova starostlivá maminka (laskavá Míla Myslíková), dobrácký gymnaziální profesor chemie Ječmen (Josef Somr), stále vitální a svérázný důchodce Valerián Adolf (František Filipovský), komponující kapelník Kendyho hudební skupiny Bedřich (Oskar Gottlieb), pedantský docent anatomie Sejkora (dobrý Jan Přeučil), kousavý i laskavý profesor anatomie Solferin (Leoš Suchařípa), pečlivý docent katedry duševní hygieny Miloslav Zajíc (Zdeněk Svěrák), vynalézavý experimentátor a medicínský student Masařík (Akram Staněk), sebevědomý nemocniční lékař a Štěpánův sok v lásce Fast (dobrý Jiří Štěpnička), či neukojená Bedřichova žena Květa (Zdena Sajfertová). Je to stále laskavá a snad i více hravé, když se s tím lehce vzletným nadhledem dívá na reálie a patálie studenta prvního ročníku vysoké školy. Láska a citové vzplanutí mají své nezastupitelné místo na předkládané obložené míse radostí i starostí života, který je darem. (08.08.2016)