Jak básníci přicházejí o iluze

Jsi modrá jako hladina. Jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu. A věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení, na hříchy a odpuštění. Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě, krajino nejkrásnějších míst, knížko má, v níž se učím číst. Ať klín tvůj láskou nepohrdne, když nosíš roucho milosrdné. (17.02.2008)

Málo platné, básníci stojí na prahu dospělosti ... nebo se alespoň o dospělost (či výsadu lelkovat na jejím prahu) se střídavým úspěchem pokoušejí, když se snaživě noří do bahna velkoměsta. A na jejich vizáži je to přece jenom maličko znát (stejně jako kdysi na obrazu Doriana Graye) - přes všechny nesmrtelné hlášky jejich svět už zdaleka není tak čistý a průzračný jako v prvním filmu ... počínají si pragmatičtěji a začínají kalkulovat se stranami "má dáti / dal", třebaže je nikdo nevyučuje účetnictví ... snad i proto pár momentek vyznívá maličko nuceně či křečovitě. Přesto je jejich tah na branku téměř nezastavitelný a jejich čestné místo na českém filmovém nebi nezpochybnitelné. (21.01.2021)

Pokračovania úspešných filmov to majú ťažké. Ale básnici mali šťastie v tom, že kľúčové postavy boli k dispozícii. To umožnilo sledovať osudy známych postáv v novom prostredí a v nových situáciách. Preto nechápem dohadovanie sa o tom, ktorý diel básnikov je najlepší. Ja som to sám pre seba vyriešil všeobjímajúcimi troma hviezdičkami pre každý z troch autentických (nenadstavovaných) dielov a mám pokoj. (20.10.2010)

Naprosto dokonalá fiktivní vsuvka cimrmanovce Zdeňka Svěráka a jeho Leffinqwellův psací stůl - modifikace dle A. Bronštajna, tzv. Zajícova varianta. Geniální :D. Druzí Básníci opět servírují vtipnou a inteligentní zábavu, plnou hlášek, které mají opravdovou hloubku. Dušan Klein dokázal tyhle ingredience skloubit jako nikdo jiný. Básníci z osmdesátých let se mi po každém dalším shlédnutí líbí víc a víc. "Jak pozná chytrej člověk, že je chytrej?" "Chytrej to nepozná a blbci je to jedno." "Na každém konci je hezké, že něco nového se začíná....." (25.02.2023)

Stále stejně svěží, vkusná, vtipná a pohodová studentská komedie, což je v žánru vzácný úkaz na úrovni zjevení. Současně nejzdařilejší díl básnické série, plný drobných klenotů, ať už jsou to Svěrákovy přednášky a Leffinqwellův pracovní stůl nebo spousty nesmrtelných hlášek, které padají ze všech stran. „V praktických cvičeních něco přeřízl, soudruhu profesore.“ - „Ale, Sejkoro! To se mu v životě stane ještě mockrát.“ (11.09.2009)