Jak básníci přicházejí o iluze

Druhý díl neztratil nic ze svého předchůdce, hlavní hrdinové trošku vyspěli a posunují se životem zase o kousek dál. Postav a kamarádů trošku přibylo a celé to opět velmi pěkně funguje. A navíc to co předvádí Zděněk Svěrák při vyučování svého předmětu snad nemá ani obdoby. Leffingwellův psací stůl ... Na svou dobu velice progresívní studie rozložení pracovních pomůcek na desce psacího stolu. Nedostatky jsou zřejmé na první pohled: kvantitativně předimenzované nakumulování učebnic v sektorech A1, A5 a B1 ... tři hromady je skutečně moc ... Prázdné místo v sektoru B5 nabízí hypotézu, že zde si Lefingwell odkládal šálek s kávou. Ovšem důkaz pochopitelně chybí ... Takto uspořádaný psací stůl nevyhovuje především pro redundanci některých prvků, zatímco jiné téměř chybí …! ................. Leffingwellův psací stůl - modifikace dle A.Bronštajna _____Alexander Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě - A1 a A5. A proč, prosím pěkně? No protože si uvolnil bé jedničku! Ale to není všechno, přátelé! Bronštajnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné. Zde Bronštajnovy pokusy přerušila válka.................. Leffingwellův-Bronštajnův psací stůl - tzv. Zajícova varianta _____Celá plocha stolu je využita beze zbytku. Jsou zachovány dvě hromádky učebnic (A1 a A5) i výjímečně zdařilé Bronštajnovo umístění poznámkového bloku v sektoru B5. Kartotéka byla přemístěna z dominantního sektoru A3 do volné bé jedničky a áčka trojky bylo využito k umístění Emmersonova-Votočkova týdenního výkonnostního rozvrhového grafikonu. .....................90% (27.07.2007)

"jé čááááááu" vykřik na mě tudle v jedný kavárně takovej nóbl chlápek a přisunul si ke mně židli.. "NO TO KOUKÁM JAKO BLÁZÉÉÉÉN..NO NAZDÁÁÁÁR " ...vyhrknul sem ze sebe nadšeně, aniž bych měl tušení, kdo to vůbec je .."já sem marééék, pomatuješ si na mě né? byli sme nejlepší kámoši.." ..NO JASNĚ ŽE JO MARKU, JAK BYCH MOCH ZAPOMENOUT (...marek kurva kdo?? )... A CO TEĎ DĚLÁŠ? , přihrávám mu loptu .."no tomu nebudeš věřit, heleď se, našel sem tudle takovej špinavej votrhanej papírek na půdě, pomatuješ jak sme ve druhý třídě dostali za úkol, napsat si, co bysme chtěli dělat až vyrostem? ,já našel ten papírek, a bylo tam -kosmonaut nebo právník-.. no a hádej co ze mě teď je?"....rozpaží ruce, abych si ho prohlíd a zatipoval....koukám na něj, sako, drahá kravata, rolexky, v ruce kožená taška narvaná lejstrama.... "takže kosmonaut, maminka musí bejt pyšná...".........když sem pak doma hledal ten svůj papírek, nestačil sem se divit...na 1.místě -básník-, a na 2. -ten chlápek z krematórija- ...je fakt že básník sem skutečně nákou tu dobu bejt chtěl, ale vodmalička bylo do mé velké tykvovité hlavy vtloukáno, že sem nejchytřejší z rodiny a že bych to měl tudíž někam dotáhnout...kam, to už mi nikdo neřek....ale s poezií sem nikdy moc velkej úspěch neměl...začlo to v první nebo druhý třídě zš, když sem byl jako první zkoušenej z "Polámal se mraveneček"...ale memorování mě zpočátku moc nešlo, a mezery v paměti sem se snažil vyplnit logickým konstruováním.. "hm..polámal se mraveneček ví to celá obora..",začal sem bezchybně ale zároveň taky věděl, že zde moje znalosti končí.. " každý měsíc dochází mu invalidní podpora.." ,učitelka ukázala prstem...a šel sem do kouta.... ..tím byl můj sen na dlouhá léta zašlapán do země... až s nástupem internetu a literárních servrů sem se k veršování opět vrátil, ale tamější obyvatelstvo tvrdilo, že jsem příliš zvrácený a až když sem začal publikovat pod pseudonymem "klárka hebká", začali mě jakštakš brát...jedinej kdo se k mému opravdovému já tenkrát nestavěl zády byl uživatel "Vládcehoven", kterému bych chtěl touto cestou poděkovat...později jsem se stal také autorem alternativních překladů několika málo písní jako např. večernice od honzy nedvěda a gumídků od gumídků...absolutní úpadek ale nestal na střední škole....kdy mě byla zmařena životní šance...oslovil mě jeden spolužák s tím, že nemaj žádný motto na šerpu, jestli nevím vo něčem, co by se k nám hodilo...byl to ten největší vtěrka, šplhoun a vlezdoprdel, jakýho sem kdy potkal,, a chtěl sem ho poslat do hajzlu, ale když sem na něj pohleděl, zčistajasna oslovila mě můza .."něco bych pro tebe měl.." povídám, "..piš si: SKRZE PROFESORSKÝ ŘITĚ, PROLEZEM AŽ K MATURITĚ" ...to je dobrý, řek mi, a šel to navrhnout do sborovny, ale neprošlo to...jakjinak...a to byl můj poslední vážnej pokus prorazit ..teď už si maximálně jentak cintám (10.09.2009)

A laskavé pohlazení pokračuje i ve druhém dějství. Snad je to i hravější, animační stránka Adolfa Borna je výraznější a důvtipnější. A opět je to o dospívání a o milostném toužení a soužení. Hlavní postavou je opět Štěpán Šafránek (sympatický Pavel Kříž), i když již není studentem posledního ročníku gymnázia, ale nyní je v prvním ročníku lékařské fakulty. Přenést se ve zdraví přes anatomii je jasným cílem. Je pouze zapotřebí nalézt tu správnou motivační cestičku. A je zde i Štěpánův nejvěrnější kamarád s umělecky rozverným směrováním při studiu filmové režie na FAMU Marek alias Kendy (příjemný David Matásek). Je tu inspirativní múza hlavního hrdiny a cíl jeho poetického nadání při složitém tanci namlouvání a páření: žákyňka zdravotnické školy Markéta alias Jeskyňka (půvabná Adriana Romanová-Tarábková s hlasem Miriam Chytilové). Výrazní jsou spolužáci Štěpána: zahraniční milovník žen Numira Cassa Thombe alias Mireček (Joseph Dielle), pomalý a bodrý Moravák Venoš Pastyřík (Václav Svoboda), ambiciózní a bezstarostný Honza (Karel Roden) a nenasytná svůdkyně Vendulka (půvabná Eva Jeníčková). Z dalších rolí: Štěpánova starostlivá maminka (laskavá Míla Myslíková), dobrácký gymnaziální profesor chemie Ječmen (Josef Somr), stále vitální a svérázný důchodce Valerián Adolf (František Filipovský), komponující kapelník Kendyho hudební skupiny Bedřich (Oskar Gottlieb), pedantský docent anatomie Sejkora (dobrý Jan Přeučil), kousavý i laskavý profesor anatomie Solferin (Leoš Suchařípa), pečlivý docent katedry duševní hygieny Miloslav Zajíc (Zdeněk Svěrák), vynalézavý experimentátor a medicínský student Masařík (Akram Staněk), sebevědomý nemocniční lékař a Štěpánův sok v lásce Fast (dobrý Jiří Štěpnička), či neukojená Bedřichova žena Květa (Zdena Sajfertová). Je to stále laskavá a snad i více hravé, když se s tím lehce vzletným nadhledem dívá na reálie a patálie studenta prvního ročníku vysoké školy. Láska a citové vzplanutí mají své nezastupitelné místo na předkládané obložené míse radostí i starostí života, který je darem. (08.08.2016)

Básníkům, konkrétně hlavně těm, kteří přicházejí o iluze a jak jim chutná život, jsem přišel na chuť až s vlastní zkušeností s vejškou, shodou okolností také s medicínou. A natočené je to výborně. Perfektně zachycená medická atmosféra, výborně zpracovaní profesoři a typy studentů jsou až moc přesný. I po letech neztratil tenhle film vtip a atmosféru, hlášky stále baví, jen je rozdíl v tom, že i když jsem byl před pár lety stejně jako Štěpán zoufalej z anatomie, tak nakonec to je je čím dál tím horší a jen se usmívám nad primitivností pojmů jako posterior, anterior, medialis et lateralis. Jeden z vrcholů české komediální tvorby. PS: kamarádka taky přeřízla fibularis. (22.01.2021)

Kleinova básnická tetralógia u nás už zľudovela a má čo povedať azda každému. Tí skôr narodení ocenia na tú dobu nezvykle kritický tón voči normalizačnému socializmu, moja generácia Štepánove básničky, s ktorými zvádzal povoľné české panny a umelci určite kvitujú novátorský prístup k Tylovej hre Lesní Panna. (13.02.2008)