Vážení přátelé, ano

Vážení přátelé, ne. Kontroverzní satir komedie, která měla paradoxně smůlu na dobu, v níž vznikla. I když už bolševik ležel na lopatkách a kopal nožičkami a vznik už je na samé hraně pádu Husákova lejna z papalášského balkonu, přece jen Dušan Klein a spol. jen stěží mohl předpokládat, že se otroctví přelije do otroctví na druhou, tudíž výsledné dílo smrdí tehdejší dobou velmi hustě. A je zde řada pasáží, které jsou z dnešního pohledu nicneříkající, naivní a socialisticky pitomoučké. Zkušený Milan Lasica sice věděl, jak z toho ven, žel nikdy nepatřil k mým hereckým favoritům, neb je na mě až příliš intelektuálně založenou personou. Jasně, nad Kleinem by se vznášel zákaz činnosti, film má provokativní ráz, který je kritikou své doby. I tak neocením tenhle film ani zpětně, to by mě totiž po osvěžujícím rozjezdu nesměl začít nudit a dospět ke svému cíli značně archaickým způsobem, kdy výsledný obsah už nijak zásadně zábavný nebyl. Z dnešního pohledu tenhle vyvanulý obsah s nikým nehne. A pokud ano, dotyčný by měl zahodit kalendář z roku 1988/1989, kterým se patrně dodnes řídí, a pořídit si nový, hezčí, třeba s nějakým dnešním předním politikem, hlásajícím hezčí zítřky. 4/10 (26.03.2018)

Těžko se dnes hodnotí film, který se snaží s tím socialismem něco udělat. Ano, jednotlivé situace jsou i vtipné ("člověče, nezlob se u nás na krátko zdomácnělo), ale celkové pojetí snímku je z dnešního hlediska trochu mimo mísu. Prostě komunista stoupá "proti své vůli" vzhůru a my ostatní mu máme tleskat za to, že se na svět dívá trochu normálně. Každopádně film je ojedinělý tím, že je jedním z posledních komunistických a je tak trochu obrazem své doby. Lehké socialistické 3* (06.01.2010)

V roku 1989 už bolo zrejme možné prísť aj s takouto protisystémovou satirou, ale vzhľadom na to, že išlo len o kritiku hierarchie nejakého hajzlového podniku a tvorcovia sa nedotýkali tých skutočných kádrov, tak zase až o toľko odvážne dielko nejde. Druhá vec je, že je stále veľmi zábavné a v súčasnosti, v dobe prerozdeľovania eurofondov získava ďalšie významy, respektíve vykazuje značnú dávku nadčasovosti. Lasica povie niekoľko vtipných bonmotov a dvojzmyslov a je len dobre, že ich počujeme z úst prvotriedneho komika. Jeho flegmaticko-pragmatická, ale stále ešte charakterná postava v kombinácii s jeho kukučom a hlasom sa radí medzi jeho najvydarenejšie v kariére. (27.03.2018)

Krize středního věku je mrcha. Nejednoho to dokonale rozleptá takovým způsobem, že si pak klade všelijaké otázky a tak nějak neví jak z toho všeho ven. Ví jen, že když v tom zůstane, zavalí ho to.  Někdo to rozdýchá, někdo odejde od nesnesitelné manželky a někdo udělá něco bláznivého. Mnou včera viděný film A Walk in the Woods není o ničem jiném. Zde to není zdolání Appalačské stezky, ale tvorba kachlových kamen co má hrdinovi pomoci utéci z nesnesitelné reality. Ta je navíc okořeněna koncem socialismu u nás, kdy už prakticky nefungovalo vůbec nic a režim mlel z posledního. Na schůzích se papouškovaly stály ty stejné mantry o efektivitě, zlepšování výkonů, ale jakmile si to tam všichni odseděli, šlo se zase dělat do podnikových a závodních kompostů, kde byl smrádek, ale teploučko. Vyrábělo se lecos ač trh o to zájem neměl a to ani ten socialistický v kvalitě spíše mizerné. Přesto jak ve filmu zazní podniky jely dál ač by dle ekonomických a tržních pravidel měly zkrachovat a každý z pracujících kupodivu dostával navzdory logice i ty své prémie. Skoro se divím, že film mohl vůbec vzniknout, protože se jistě točil mnohem dříve než v tom roce 1989. Je to hodně hořká komedie plná skvělých herců a skoro se divím nižšímu hodnocení filmu. Holt asi ne každý tu dobu zažil a navíc třeba ještě není ve věku  Bohouše, aby pochopil... Já jsem si to užil skvěle a tak dávám za 5 bidetů v barvě jarní zeleň pro arabský trh. * * * * * (12.12.2021)

Na svou dobu velmi odvážný snímek, uvedený do kina v říjnu 1989. Asi už cenzor nebyl ve střehu. Ironický a přitom laskavý humor pana Lasici, který jako Bohouš Fischer pracuje v pozici referenta v podniku na výrobu záchodových mís. Tak moc by chtěl dělat něco užitečného a prospěšného (tedy ne že by wc mísy nebyly užitečné a prospěšné, kdo by taky chtěl chodit na turecký záchod :-)). Je otrávený zbytečnou administrativou, nesmyslným vykazováním nejrůznějších zbytečností a všudypřítomnými intrikami ale místo toho se stává ekonomickým ředitelem a je tak nucen dělat stále větší kompromisy… ale na harmoniku hraje hezky:-)) (18.02.2013)