Reklama

Reklama

Tenkrát v Hollywoodu

  • USA Once Upon a Time in Hollywood (více)
Trailer 3
USA / Velká Británie / Čína, 2019, 161 min

Scénář:

Quentin Tarantino

Hrají:

Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie, Emile Hirsch, Margaret Qualley, Timothy Olyphant, Julia Butters, Austin Butler, Dakota Fanning, Bruce Dern (více)
(další profese)

Obsahy(1)

V devátém filmu kultovního režiséra Quentina Tarantina se televizní herec (Leonardo DiCaprio) a jeho dlouholetý kaskadér (Brad Pitt) rozhodnou prosadit se u filmu na konci zlaté éry Hollywoodu - v roce 1969 v Los Angeles. (Falcon)

Videa (6)

Trailer 3

Recenze (1 767)

Matty 

všechny recenze uživatele

Jak prohlásil Tarantino v rozhovoru pro Time, „I thought, We don't need a story. They're the story“. Nijak nevadí, že Tenkrát v Hollywoodu je méně efektní než předchozí Tarantinovy filmy (vyjma Jackie Brown, se kterou má společné pomalé tempo, melancholické naladění a větší zaměření na postavy). Víc než na perfektně načasovaných vtipech, zapamatovatelných hláškách, nečekaných zvratech a budování napětí v dlouhých sekvencích stojí na emocích postav (případně na tom, co - jako Sharon Tate - symbolizují), budování fikčního světa, dobové atmosféře, charismatu herců... současně má nápaditou tříaktovou strukturu, která dobře slouží jak evokaci pozdních šedesátých let v LA, tak další z Tarantinových rozprav nad filmovým/reálným násilím a kinematografií coby prostředkem, jak žít paralelně několik životů a navracet k životu to, co zaniklo. Dále se SPOILERY! Od velkého detailu k velkému celku. Od hrdiny z plakátu k hrdinovi, který zachraňuje skutečné životy. Od nazisploitation k exploataci inspirované Mansonovým gangem. Vzpomínka na éru, kdy se americké filmy pod vlivem evropské kinematografie stávaly artovějšími (Absolvent, Bezstarostná jízda) a pod vlivem války ve Vietnamu a násilí v ulicích měst násilnějšími (Bonnie a Clyde, Divoká banda). Tím, že Tarantino těchto postupů využívá (např. jump cuty a dlouhé bezdějové jízdy jako z filmů francouzské nové vlny), připomíná dané období nejen hudbou, výpravou a kostýmy, ale také formálně. Klasický Hollywood oproti tomu zpřítomňují dva vyhořelí kovbojové, kteří stejně jako přesluhující šéfové velkých studií nerozumějí mladým „zkurveným hipíkům“ a v nově se utvářejícím narativu jsou odsouzeni k rolím padouchů, s nimiž se ovšem nehodlají smířit. Konec jejich éry je ale nevyhnutelný. Protagonista kovbojky, kterou si čte Rick, je zhruba v polovině příběhu vyřazen z provozu zraněním kyčle. Na stejném místě je v závěru filmu zraněn Cliff. Na konci Tenkrát v Hollywoodu se tedy podle všeho taky nacházíme pouze v polovině Cliffova a Rickova příběhu. Jejich osud už je daný a jakkoli se závěr filmu, napravující jednu tragédii, může jevit jako happy end, víme, že hrdinové neskončí dobře (podobnou škodolibost v sobě má fakt, že si malá Trudi Fraser/Jodie Foster čte biografii pro ni geniálního Walta Disneyho, jehož rasismus a antisemitismus se začne řešit o mnoho let později). Prolínání jednotlivých rovin fikčního světa, resp. přiléhavěji jejich dublování, a jejich vztah k reálným historickým událostem, které významně spoluutvářejí naše očekávání a emocionální odezvu, je podle mne pro soudržnost vyprávění i pochopení příběhu klíčové. Vidíme Sharon Tate tak, jak ji zachycovala dobová propagační videa a fotografie (skutečnost, že se na ni někdo dívá, zesilující její nedosažitelnost, je akcentována napříč celým filmem, nejvíc během Playboy večírku, kdy ji z dálky komentuje McQueen). V jediné scéně, kdy se dívá sama Sharon, sledujeme ve skutečnosti spíš Margot Robbie, obdivující na plátně svou zavražděnou hereckou kolegyni. Cliff, žijící příznačně ZA filmovým plátnem (drive-in kina) představuje opravdovější verzi Ricka, protože za něj schytává skutečné rány a vůbec vykonává práci k tomu, aby mohl existovat ve světě filmu a televize (kdyby mu neopravil televizní anténu, nemohli by sledovat Rickovo cameo v FBI). Hrdinové existují skrze příběhy, v nichž hrají i příběhy, které se o nich vyprávějí, u nichž - což je pro Tarantinův vyprávěcí koncept zásadní - vždy nevíme, zda jsou pravdivé (zabil, nebo nezabil Cliff svou manželku?). Repliky pronesené v rámci role mají dopad na to, co se přihodí v životech postav (Rick jako DeCoteau sděluje postavě Lukea Perryho, že pošle svého člověka na jeho ranč - následně vidíme Cliffa přijíždějícího na Spahnův ranč). Vrcholem rozrušování hranic mezi skutečným a možným je pak Cliffovo setkání s trojicí vrahů, o jejichž opravdovosti on pod vlivem LSD pochybuje. Jeho fena, která v podstatě jako jediná neztvárňuje žádnou roli, ale prostě je (psem), tyhle pochyby nemá a odvede hlavní díl práce při likvidaci vetřelců. Vztah mezi filmem a skutečností, hercem a jeho rolí, násilím a jeho mediální reprezentací Tarantina odjakživa fascinovaly přinejmenším stejně jako ženská chodidla. Tentokrát si s přechody mezi jedním a druhým pohrává snad ještě důmyslněji než kdy dřív a ani po dvou zhlédnutích nemám (zdaleka) pocit, že bych pochytil a rozkryl všechno, co nabízí. 90% Zajímavé komentáře: woody, novoten, Arbiter, ancientone, Triple H, Glowski, husokachna, Raziel_cz, Sala1, HellsAngel, BobArmstong () (méně) (více)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

QT dovršil svou lásku k filmům a dělaní filmů. Tolik odkazů na filmy, na postavy, hrátek se scénama, dobových filmových plakátů jsem nikdy nikde neviděl a přiznejme si, je jeden člověk, který má tolik znalostí o filmech, že si může dovolit natočit film, který ve svý podstatě je dlouhou dobu o ničem a přesto strašně moc baví, a tím je Mr. Tarantino. Z celé té hollywodské zakulisárny jde upřimná láska k filmovému řemeslu, nikam nespěchající pohodový příběh nechává rozehrávat charaktery hlavních postav, které hrají dva velesympatáci Leo a Brad. Leo dostal ve filmu více scén, kde může ukázat svůj jedinečný herecký talent (Odhozená holčička, monolog v přívěsu ) . Brad zase dostal postavu, která nemůže být nesympatická, filmem se vlastně proexistuje, ale takový pohodový týpek se sklonem k chlastu a tvrdé ráně pěstí opravdu za tu dobu přilne k srdci. Velmi oceňuji scénu ve westernovém městečku Brad + hippies, kdy si QT z nás diváků vysloveně udělal prdel, ale naprosto dokonalou a k tomu mu stačila jen změna hudby, pár zaběrů kamery, a několik pohledů, skvělé pane QT. Film nemá takovou slovní sebeonanii jako jsme o QT zvyklí, ale o to víc si člověk všimá všemožných detailů, zábavných střhů (krmení psa ) . Za mě je tohle neskutečně přijemná retro pohoda s filmovým srdcem, dvěma sympaťáky a ultra sexy Margot Robie. ()

Reklama

tron 

všechny recenze uživatele

„Bol mu viac, ako brat a len o čosi menej, ako žena.“ Pomsta Hollywoodu. Asi prvý Quentinov film, do ktorého sa mi vyložene nechcelo, ale nakoniec to bol v dobrom tak priamočiary a jednoduchý príbeh, až som zostal milo zaskočený. Americké 60. roky sú mi hrozne nesympatické a bojím sa ich, ale Vtedy v Hollywoode mi sadlo. Dokonca mi sadla (skvelá) dvojka sympaťák Pitt a citlivka DiCaprio, retro atmosféra bola skvelá (nielen vizuálne, ale i soundtrack), kasting parádny (dokonca ani Pacino mi nevadil) a na konci sa s tým QT pekne pohral, to som vážne nečakal. A namakaný pes k tomu. Za mňa veľká spokojnosť a iba minimálna nuda (niektoré scény by som možno na Quentinovom mieste vystrihol, ale na druhej strane chápem, prečo ich tam nechal/chcel). ()

Psychor odpad!

všechny recenze uživatele

Jakožto zdejší hororový expert bych s tarantinovkou za normálních okolností neztrácel čas, ale oprávněně jsem očekával, že se Mansonova rodina nebude muset za učinkování ve snímku stydět a Tarantino konečně zabrnká na temnější strunu. Jenže již po pár minutách začne divák hledat východ z kinosálu v domnění, že omylem zavítal na nějaký experimentální film s velmi vágně naznačenou narativní strukturou. Jakoby Tarantino zcela rezignoval na práci s příběhem, jen aby nás mohl na maximálním prostoru ohromovat svou znalostí filmové historie. Jednoznačně nejhůře zde dopadla postava Sharon Tate, jež byla takříkajíc vyhozena ze svého vlastního filmu a de facto redukována na jednorozměrný sexuální objekt bez jakékoliv vnitřní hloubky. Z téměř tříhodinové letargie mě dokázal vytrhnout pouze krátký atmosférický záblesk na Spahnově ranči. Jinak Tarantino bohužel zpackal všechno, na co sáhl. Závěrečné hrátky s očekáváním diváků navíc pozbývají smyslu, jelikož akorát necitlivě trivializují tragédii, se kterou se Roman Polanski i po 50 letech stále obtížně vypořádává. Snímek Once Upon a Time in Hollywood si objektivně vzato nezaslouží nic jiného než odpad, přestože nepochybuji o tom, že místní plebs tyto nové šaty císaře Tarantina znovu nekriticky vynese až do nebes. ()

TheDarKnig 

všechny recenze uživatele

Úchvatná rekonstrukce Hollywoodu a života v něm v osudovém roce '69. A také krásná pohádka o tom, co mohlo být a nebylo. Tarantino a jeho dětský idealizovaný pohled citelně znát, vybudoval si pro to období tímto filmem takový hezký monument. Ale naneštěstí jsem od filmu čekal něco víc než pseudo životopisný (a později až dokumentární) snímek o fiktivním herci a kaskadérovi v zlomových chvílích jejich životů, rozšířený o dlouhý fanservis hollywoodské tvorbě té doby. Brad Pitt a Leonardo DiCaprio ale zahráli své postavy s upřimným zápalem a bravurou a ostatní účinkující je dokázali příjemně doplňovat i ve svých minirolích (ačkoliv i přes výborné obsazení mě většina z nich nějak moc neokouzlila). To se samozřejmě netýká třetí hlavní postavy filmu, až mytologizované Sharon Tate, která Tarantinovi ztělesnila ústřední bod jeho představ o nevinnosti a kráse té doby. Margot Robbie ji zahrála opravdu kouzelně a nadživotně, jestli to nebyla její nejlepší role, tak určitě alespoň nejmilejší a nejradostnější. V závěru samozřejmě nezapomene režisér na svůj hlavní trademark, přepálené finále, ale tentokrát jsem cítil, že to bylo opravdu od srdce. Bavil jsem se v tu chvíli díky tomu toho možná víc než kdy předtím a při úplně poslední scéně definitivně ukápla slza. V tu chvíli jsem byl naladěn na přesně stejnou vlnovou délku jako režisér. Bylo nebylo. Teď zpátky na zem - kvalitu řemesla jsem už vlastně částečně zmínil, nějaké přehnaně fantastické záběry nebo kamerové parádičky jsem sice nenašel, ovšem s čím si Tarantino dal přímo neuvěřitelné množství práce, byla snaha přesně vystihnout atmosféru a ducha L.A./Hollywoodu v té době. Průjezdy ulicemi na cadillacu za poslechu tehdejších hitů, rádia, nahlédnutí do zákulisí hollywoodské tvorby a různé další odkazy, camea celebrit apod. Fantastický důraz na detail, bavilo mě to, ale jak jsem napsal, kvůli tomu nebyl prostor pro žádný pořádný příběh a některé scény se navíc táhly tak dlouho, až mě trochu ubily (ranč, western). Ale samozřejmě stále převládají spíše pozitivní pocity, vznikla nám tady nádherná pocta té době, ať už byla opravdu tak nevinná a pohádková nebo (spíše) ne. Nelze zazlívat, ve vzpomínkách je mládí téměř vždy jasné, plné barev a krásy a tohle byl pouze pseudo dokument. ;-). 8,5/10 ()

Galerie (102)

Zajímavosti (115)

  • Quentin Tarantino doporučil Bradu Pittovi (Cliff Booth) zhlédnout několik kultovních filmů z 60. let 20. století, aby nasál atmosféru tehdejší doby. Byly to filmy Bezstarostná jízda (1969) a Bob Carol a Ted a Alice (1969). Ve filmu se dokonce objeví nepřímé odkazy na tyto dva filmy. Když Rick (Leonardo DiCaprio) vyhání auto, ve kterém jsou členové Mansonovy (Damon Herriman) rodiny, pryč ze své cesty, zařve na Texe (Austin Butler): „Vypadni Dennisi Hoppere!“ Dennis Hopper, který hrál v Bezstarostné jízdě, nosil dlouhé vlasy, byl členem hnutí hippies a užíval drogy stejně jako členové Mansonovy rodiny. Další odkaz je ve scéně, kdy si Cliff nasazuje potápěčské brýle a je na lodi se svojí ženou, která si na něj stěžuje a zmiňuje, co vše o něm její sestra Natalie říkala. Jde o odkaz na herečku Natalie Wood z druhého zmíněného filmu, která tragicky zahynula poté, co vypadala z jachty Splandour do vody a utopila se. Její smrt byla vyšetřována FBI, která případ uzavřela s tím, že se jednalo o náhodné utonutí. Ze smrti herečky byl však obviňován její manžel Robert Wagner. Ve filmu se také objevuje odkaz na americký seriál Peyton Place (od r. 1964), ve kterém si zahrála sestra Natalie Wood – Lana Wood. (Nalien)
  • Brad Pitt (Cliff Booth) řídí ve filmu auto Volkswagen Karmann Ghia tyrkysové barvy stejně jako Uma Thurman ve filmu Kill Bill II (2004). Jedná se i o stejný typ auta, který řídil Tarantinův otec, proto se objevuje v mnoha jeho filmech. (vyfuk)
  • Ve scéně s Brucem Leem (Mike Moh) můžeme vidět sedan Lincoln Continental z roku 1968 v odstínu Huron Blue, který, jak se později ukáže, patří Janet (Zöe Bell), manželce koordinátora kaskadérů Randyho (Kurt Russell). (J.F.B.)

Související novinky

Quentin Tarantino odhalil svůj poslední film

Quentin Tarantino odhalil svůj poslední film

15.03.2023

Ačkoliv všichni pevně věří, že si režisér Quentin Tarantino (Kill Bill, Pulp Fiction) rozmyslí svůj plán na ukončení filmové kariéry se svým desátým snímkem, na jeho závěrečné rozhodnutí si budeme… (více)

Vyhlášení nominací 92. Oscarů

Vyhlášení nominací 92. Oscarů

13.01.2020

Předkrm v podání Zlatých glóbů máme za sebou, a tak přišel čas na hlavní chod. Tím budou stejně jako každý rok Oscaři, jejichž 92. ročník se bude vyhlašovat 9. února 2020 v Dolby Theatre v Los… (více)

77. Zlaté Glóby – výsledky

77. Zlaté Glóby – výsledky

06.01.2020

Kontroverzní moderátor a komik Ricky Gervais a spol. před pár hodinami rozdali v hotelu Beverly Hilton v Los Angeles poslední ze Zlatých Glóbů a 77. ročník prestižních ocenění byl tak oficiálně… (více)

Reklama

Reklama