Ad Astra

Oho, nakonec ano.*** Je to sice na dvě astry nejvýš, za tu deklamativní a deklarativní doslovnost, plakátovou zploštělost, aby sdělení pochopili i doma, ale o to je to vlastně přiléhavější facka: film, co se střílí do obou nohou tím, že jak reflektuje lidstvo v jeho úpadku a lidi v jejich sobeckém, nekurážném skrývání se před vzájemnou i společnou odpovědností, v jejich utíkání před překážkami (per aspera se do názvu ani nedostalo a zbytek úsloví divákům pro jistotu předem přeložili) do vzdálených snů, v jejich schopnosti donekonečna unikat před vlastní situací doma třeba až do hlubin vesmíru, na nekončící mise, musel být natočen naprosto polopaticky, aby se jeho kritickému sdělení uniknout nedalo. Ray Bradbury i Stanislav Lem už jsou dnes očividně příliš složití. *** A když si tohle uvědomíme, je to najednou svěží, hezká a srdce svírající podívaná, existenciální báseň o prozření člověka tváří v tvář chladné prázdnotě, o zrození lidskosti v syrovém vanu daleko od lidí, o přechodovém rituálu lehkomyslného zabloudilce v lidského syna. A tak se skláním a zahozené tři astry do kytice přidávám (i když nepředstírám, že bych skutečně věřila, že režisér byl tentokrát tak geniální, a ne tak nešikovný). *~ (28.12.2020)

James Gray dovršil, podtrhl a vynesl do nebeských výšin to, co tak působivě načal už ve Ztraceném městě Z. Osudový vztah otce a syna a dokonale starosvětský, uvědomělý vývoj hlavní postavy zabalený v nejvíce strhující vesmírné kulise od dob.... Interstellaru? Hmmm, ne, Vesmírné odysey. Každý záběr je skvostný, sekvence z Měsíce a závěrečná pouť skrze hmotnou prázdnotu a morální naplnění jsou přímo hypnotické. Každé gesto soustředěně hrajícího Brada Pitta má své podstatné a neoddiskutovatelné postavení, stejně jako každý tón jemné podbarvující muziky. Zbožňuji Graye za to, jak kašle na mainstream a buduje si takhle epicky rozměrnou story kolem jediné postavy, jejíž daleká cesta z povrchu zemského tak promyšleně symbolizuje pouť do vlastní minulosti, vyrovnávání se s vlastním odkazem a statečné vytyčení směru pro nový životní kurz, osvobozený od osudného stínu svého otce. Audiovizuálně bombastická poezie o vesmíru, která ctí odkaz Vesmírné odysey zdaleka nejlépe a nejkrásněji ze všech nástupců. A s osobním jádrem, které mě nehorázně dojalo a oslovilo. Ukončil bych to detailem na vymodlené podání ruky a poslední minutku nechal na divákovi. Jinak nádhera. (19.09.2019)

Lituji, že Ad Astra je jeden z mála filmů, který jsem v kině letos vynechal, protože trailer klamal tělem a rozhodně se nejedná o nudné Sci-Fi Drama, ale o poměrně dost akční a intenzivní vesmírný Thriller, který zde už dlouho nebyl. Brad Pitt je ve své roli vynikající a velmi mě zaujaly kolonizace na Marsu či Měsíci, kde jsou dokonce už piráti ( Mad Max ve vesmíru), vůbec bych se nezlobil, kdyby se celý děj odehrával pouze tam, ale i hledání svého otce bylo poměrně záživné a navíc si nepamatuji na filmové ztvárnění planety Neptun. Akční scény jsou parádní ( hned úvodní exploze na Babylónské věži je napínavá jak sviň, či naháněčka s lunárními vozidly, anebo fight s nakaženými opicemi) místy je film i nečekaně drsný a to se mi velmi zamlouvalo. Přes velké obavy nakonec velká zábava a hezký vesmírný zážitek. 8/10. (03.12.2019)

Přenádherně to vypadá (Hoyte van Hoytema na Oscara) a zní, ale to je koneckonců v podstatě všechno. První hodinu jsem byl doslova uchvácen dusnou atmosférou a vizuálem, ale s postupně přibývajícím odhalováním nekonečné vesmírné (a lidské) prázdnoty se začalo mé filosofické já hrozně nudit. Finále je emočně prázdné a zbytek k divákovi neuvěřitelně povrchní. Přál bych si, aby se mi tento film zaryl hluboko pod kůži, ale mně vážně nepřišlo, že bych byl svědkem něčeho výjimečného... něčeho, na co si Ad Astra dozajista hraje. Nezbývá mi nic jiného než na Pittovu vesmírnou odysseu vzpomínat jako na film, u kterého jsem si uvědomil, jak moc mi vadí voiceovery... 5/10 (22.09.2019)

Ad Astra je divácky opravdu o něco těžším kouskem. Je proto celkem pochopitelné, že se pohybuje s hodnocením dost nízko (oproti třeba Rambovi, který přes svou jednoduchost jde trochu více na ruku). Až po přílet na Mars se přitom umně podbízí zajímavými scénami ve vesmíru a vykreslováním světa, který v budoucnosti funguje. Díky tomu dokáže vložit do děje vnitřní monology postavy, vizuálně působivé přestřelky na Měsíci, nebo scénu s opicemi. Možná by to mohlo působit trochu jako sázka na nejistotu nebo fakt, že tvůrci vlastně neví, co chtějí točit. Ale mně to všechno do sebe krásně zapadalo a minimálně 60%-70% snímku je naprosto dokonalých. Potom však přijde prapodivný přesun do poslední rakety a neuspokojivý závěr, kde se úplně nepodařilo ukočírovat hlavní myšlenku. Ta skepse, která pramení z víry, že ve vesmíru je/není nějaký další život je ale skvělá. Navíc je docela pěkně vykreslen psychologický profil jak Roye (Brad Pitt), tak jeho otce (Tommy Lee Jones) - ten možná žije, a možná ne. Každopádně dává pochopit motivacím a je dobře napsaný. Škoda, že se to nepovedlo v závěru ukočírovat více. (22.09.2019)