Ad Astra

Dovolím si citovat repliku z Muže z oceli, která sem padne jak ulitá: "Ty jsi odpověď, synu. Ty jsi odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami..." Další film Jamese Graye, další maximální hodnocení. Ad Astra je výjimečný sci-fi snímek, a opět jeden z nemnoha pomníků žánru samotnému, protože tak krystalicky čisté vesmírné dobrodružství už se dnes vídá jen na stránkách 60 let starých knih těch největších klasiků mezihvězdné literatury. Jinak bych na základě nejen zdejších komentářů rozhodně nečekal, že to celé bude mít tak strhující průběh, kdy jedna infarktová situace střídá druhou, a na oddech v podstatě není čas. Sunshine a Gravitace spolu měli dítě, a výsledek se na filmových databázích pohybuje v modrejch číslech, tomu říkám ignorace. (26.12.2019)

Vypadá to nádherně. Hoyte Van Hoytema si říká o Oscara a nekonečnost a velkolepost vesmíru je tu doslova hmatatelná. Krásně se na to kouká, skvěle to zní a v tomhle směru Ad Astra může bez problémů stát po boku Interstellaru i 2001: Vesmírné odysey. Filmu ale bohužel podráží nohy příběh, respektive jeho podání. Samotná zápletka s hledáním otce a další motivy nejsou nezajímavé, ale nejsou ani nijak zásadně nové nebo objevné. Což by nebyl problém, některé otázky si budou lidé pokládat nejspíš vždycky, ale James Gray jakoby neměl důvěru ve svoje diváky a zbytečně je vede za ručičku. Místo toho, aby mě nechal „meditovat o životě uprostřed nekonečna“, snažil se mi servírovat odpovědi až pod nos. Až to bylo nepříjemné. Jakoby Gray věděl, že natočil zajímavý a chytrý film, nevěřil však, že si ho jeho publikum zvládne interpretovat nebo vykládat samo, a tak se mu to pokoušel usnadňovat a na můj vkus zbytečně moc. Což mně osobně nakonec dost zkazilo celkový zážitek. (13.09.2019)

Ad Astra je divácky opravdu o něco těžším kouskem. Je proto celkem pochopitelné, že se pohybuje s hodnocením dost nízko (oproti třeba Rambovi, který přes svou jednoduchost jde trochu více na ruku). Až po přílet na Mars se přitom umně podbízí zajímavými scénami ve vesmíru a vykreslováním světa, který v budoucnosti funguje. Díky tomu dokáže vložit do děje vnitřní monology postavy, vizuálně působivé přestřelky na Měsíci, nebo scénu s opicemi. Možná by to mohlo působit trochu jako sázka na nejistotu nebo fakt, že tvůrci vlastně neví, co chtějí točit. Ale mně to všechno do sebe krásně zapadalo a minimálně 60%-70% snímku je naprosto dokonalých. Potom však přijde prapodivný přesun do poslední rakety a neuspokojivý závěr, kde se úplně nepodařilo ukočírovat hlavní myšlenku. Ta skepse, která pramení z víry, že ve vesmíru je/není nějaký další život je ale skvělá. Navíc je docela pěkně vykreslen psychologický profil jak Roye (Brad Pitt), tak jeho otce (Tommy Lee Jones) - ten možná žije, a možná ne. Každopádně dává pochopit motivacím a je dobře napsaný. Škoda, že se to nepovedlo v závěru ukočírovat více. (22.09.2019)

Pěkná nuda.Fakt jsem se u toho vařil. Banální příběh, který se snaží vypadat chytřeji, tím že hlavní hrdina pronáší jalová moudra za zvuků kosmické hudby. Navíc to byl vlastně debil, protože SPOILER i když je to profík každým coulem s tepovkou, co nepřesáhne osmdesát, tak jakmile správně neprojde psychologickým testem, tak místo aby sbalil kufry, raději zabije tři nevinné kosmonauty a pak splní misi úplně stejně, jak měli zadáno oni. Hloupé. Z letargie mě vytrhla akorát bitka s opicí a zloduch z Far Cry 5, kterej má dokonce stejnej účes. A úvodní pád z antény byl dobrej. (25.09.2019)

Film, který je tak snadné odstřelit nebo se mu vysmát nějakou schazující hláškou, ale který přesto během sledování hypnoticky vtáhne do sebe a dlouho potom ještě svými výjevy v člověku doutná. Nelze se ubránit dojmu, že zde něco chybí a současně přebývá, ať už to jsou monology, akční scény nebo brakové prvky, které z kontemplativního pohroužení vytrhují do pobaveného výsměchu. Jako vesmírné "Srdce temnoty" působí "Ad Astra" okleštěně, jako by z něj vypadla celá řada dalších zastávek na cestě k cíli. Záblesky zdejšího světa dávají tušit promyšlenou podobu budoucnosti i osidlování sluneční soustavy. Grayův film pak působí jako sestřih několikahodinové minisérie, který dává příslib na možnost vidět nejen od všeho víc, ale především dostat vše víc propracované, dramaturgicky vycizelované a především pozvolněji plynoucí. Moc bych chtěl, aby "Ad Astra" měla dvojnásobnou, klidně i trojnásobnou stopáž, úměrně tomu více zastávek v kosmu i důkladněji rozvedené některé motivy. Ve své reálné podobě představuje readers digest, jehož fragmenty nezapřou mistrovskou filmařinu a dávají tušit velkolepou vizi. (05.01.2020)