Ad Astra

Po technickej stránke nie je filmu snáď čo vytknúť. Úžasné zábery temných galaxií, hlboká čierna vesmírna farba, obrázky z Mesiaca, či Marsu, vízia blízkej budúcnosti a cestovania naprieč galaxiami, to je niečo, čo ma nikdy neprestane baviť, pokiaľ sa filmu ujme precízny tím na podobné vizionárske práce. Myslím si však, že film bol zničený jeho scenárom, ktorý nemá takmer žiadnu súdržnosť. Príbeh je skutočne slabý a nerozvinutý, až som mal pocit, že scenár bol napísaný tak, aby len zaplnil miesto pre tie úžasné audio-vizuálne sci-fi orgie. Herci miestami nemajú čo hrať, príbeh odsýpa pomaly a záver to tiež nijak nezachránil. Za mňa sklamanie. 55%. (05.02.2020)

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)

Dovolím si citovat repliku z Muže z oceli, která sem padne jak ulitá: "Ty jsi odpověď, synu. Ty jsi odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami..." Další film Jamese Graye, další maximální hodnocení. Ad Astra je výjimečný sci-fi snímek, a opět jeden z nemnoha pomníků žánru samotnému, protože tak krystalicky čisté vesmírné dobrodružství už se dnes vídá jen na stránkách 60 let starých knih těch největších klasiků mezihvězdné literatury. Jinak bych na základě nejen zdejších komentářů rozhodně nečekal, že to celé bude mít tak strhující průběh, kdy jedna infarktová situace střídá druhou, a na oddech v podstatě není čas. Sunshine a Gravitace spolu měli dítě, a výsledek se na filmových databázích pohybuje v modrejch číslech, tomu říkám ignorace. (26.12.2019)

Přenádherně to vypadá (Hoyte van Hoytema na Oscara) a zní, ale to je koneckonců v podstatě všechno. První hodinu jsem byl doslova uchvácen dusnou atmosférou a vizuálem, ale s postupně přibývajícím odhalováním nekonečné vesmírné (a lidské) prázdnoty se začalo mé filosofické já hrozně nudit. Finále je emočně prázdné a zbytek k divákovi neuvěřitelně povrchní. Přál bych si, aby se mi tento film zaryl hluboko pod kůži, ale mně vážně nepřišlo, že bych byl svědkem něčeho výjimečného... něčeho, na co si Ad Astra dozajista hraje. Nezbývá mi nic jiného než na Pittovu vesmírnou odysseu vzpomínat jako na film, u kterého jsem si uvědomil, jak moc mi vadí voiceovery... 5/10 (22.09.2019)

James Gray se po Ztraceném městě Z trefil ještě jednou! Ad Astra je v podstatě mistrovské dílo, které umně balancuje mezi blockbusterem a staromilským sci-fi eposem, přičemž se pevně obtáčí kolem tématu otec a syn. Klíč k úspěchu spočívá v tom, že se jede po archetypální žánrové kostře, všechno je ale realizované skrz prakticky působící efekty a přísný důraz na hlavní postavu. V jiných rukou by z Ad Astra byl typický akční flák moderního střihu. Gray se však vešel někam mezi Interstellar a Gravitaci a natočil skvěle ubíhající dobrodružství, které je tak akorát napínavé a tak akorát osobní, aby vás ty dvě hodiny poctivě semlely ze všech stran. Z fleku se tu dá žasnout nad vizuálním podáním, nad akcí, nad herci i nad přímočarou vizí, jejíž prohlubování je možná doslovné - ale vzhledem k tématu je právě verbalizování ústředních motivů tím, co ve finále utahuje šrouby. Za mě tedy velká paráda a pevně doufám, že takhle spokojený nebudu sám. (13.09.2019)