Něžný barbar

"Tak si myslím, kurva fix", že Něžný barbar je pouhou ilustrací Hrabalova filozofujícího hospodského textu, podobně jako je Troškův Kameňák ilustrací hospodských anekdot. Literární úroveň Hrabalova díla je nesporná, filmová díla se však obvykle netočí jako napůl divadelní deklamace moudrých "explozionistických" vět. Jinak totiž nastupuje nuda a (občas prozářená) šeď, na rozdíl třeba od geniálně zfilmovaných Hrabalových Ostře sledovaných vlaků, Postřižin či Slavností sněženek. Ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=aM7X1d6oTMQ A taky Arnošt Goldflam mi do role Egona Bondyho i přes podobnost v obličeji vůbec nesedí, navíc hraje známého bohéma, básníka a filozofa Bondyho jako poloblba, kterého nikdy nic nenapadá, což je výsměchem skutečnému Bondymu. Dovolím si ocitovat Bondyho báseň, která souvisí s filmem: S VLADIMÍREM CHODÍM PÍTI / ještě když slunce svítí / Sedíme spolu / v hospodě u stolu / Vladimír vykládá sem a tam / a já poslouchám / U šestýho piva / slabou závrať mívá / U osmýho piva / zpívá / Zatím co on zpívá krásně / recituju já svý básně ... (11.01.2011)

Velmi dobře našlápnuto ke kvalitní adaptaci. Má to ale několik chyb. Při převodech Hrabalova díla sklouzávají často herci k deklamacím, protože pábitelské texty k tomu tak trochu vybízejí. To nicméně neznamená, že je to dobře. Jedinou skutečně uvěřitelnou figurou, byť epizodní, byl Rudolf Hrušínský, který byl i na malé ploše fenomenálně přirozený. Naopak za dost nešťastné považuju obsazení Menzela a Goldflama. Taky oproti začátku jako by druhá polovina filmu nevěděla kam směřuje. Pábitelské kouzlo se vytratilo, ale na vážné drama o smrti kamaráda si film taky nehrál. Oproti tomu výrazová stránka filmu, v němž každá scéna byla laděna zcela jinak (sépiové barvy, patina, Švankmajerovské zrychlené trhání kamerou), dokazuje silnou režisérskou vizi. Škoda, že se scénářem už se nikdo tolik nenamáhal... (11.01.2011)

"Kurva fix doktore, vždyť já se na to nemůžu koukat…." Tak je mi líto, ale tohle nejen že není Hrabal se svou poetikou, jak jen ji člověk zná díky filmům Jiřího Menzela, ale tohle prostě vůbec nedává smysl. O čem to je? O absurdní době 50 let? Ta je z filmu možná slyšet (viz písnička ve stylu reálného socialismu znějící z rádia), ale děj téhle absurdity je tak nepřehledný a tak bláznivý (viz už počátek, když si ti tři "intelektuálové" natírají obličej pěnou od piva), že to s nějakou konkrétní historickou dobou nemá moc společného. Řada těch dialogů je přitom tak absurdních (třeba když postava Valerie Kaplanové říká malíři Vladimírovi "Vy byste se měl dát k nám…k nám k adventistům. Vy máte ve očích takovej žár a vůbec takovou celkovou vyzáž, že vy byste mohl bej u té naší víry od minuty knězem"), že z toho máte občas podobný pocit, jako kdybyste sledovali nějaká "zhulená" individua. Velmi z duše mi tak mluví jedna z postav filmu, když Vladimírův obraz hodnotí slovy: "Tohle nemůže být umění, protože v umění musí být něco krásného, dokonalého povznášejícího…Jenže tohle je mazanina."  Film není obraz, přesto mám tendenci tento film označit za filmovou "mazaninu"! (22.04.2022)

Pustil jsem se do knižního Hrabala a zajímalo mě, jak si s jeho nezfilmovatelným stylem dokázali poradit soudobí rejžové a rejžáci. Tak třeba tahle záležitost jako adaptace knihy fakt neobstojí; mnoho hlášek je tu sice citovaných doslova, ale občas je říkají jiné postavy a občas jim úplně chybí původní kontext, a když jsou ty často neskutečně bizarní příběhy tří kamarádů převedeny do obrazové podoby, zbaveny kouzla Hrabalova jazyka najednou působí úplně obyčejně. Navíc, natočit film tak, aby se divák dokázal do postav/y vžít, je tisíckrát těžší, než tak učinit v knížce, a pokud to tvůrce nechce řešit nekonečnými voiceovery, musí si najít svoji specifickou cestu, tak jako třeba Villeneuve u Duny, což se Kolihovi nepovedlo. Na druhou stranu se celkem poctivě snaží nám nezasvěceným Boudníkovo umění jeho ústy nějak srozumitelně vysvětlit (na což třeba knížka sere, respektive, jde na to úplně jinak), takže se nakonec mohl tvářit, že si kladl i jiné cíle, než jen svlíknout tehdy velmi obstojně vypadající Chýlkovou. (30.05.2022)

Snaha byla, ale to je tak všechno... Pokus zfilmovat nezfilmovatelné by samozřejmě dopadl poměrným nezdarem i v případě, že by jej režíroval zkušenější režisér než Petr Koliha. Potíž přitom netkví pouze v tom, že je nezfilmovatelný samotný Hrabal, ale taky v tom, že Hrabalova předloha je a zároveň není biografickou studií. Není to portrét Vladimíra Boudníka, jakkoli se snahám o postižení Boudníkova života a díla člověk, při snaze zfilmovat "Barbara", jednoduše nevyhne, nýbrž Hrabalova umná literární stylizace na téma "Vladimír Boudník". Přetavit pozoruhodnou osobnost Vladimíra Boudníka do podoby filmu, ještě k tomu zpracováním navýsost literární Hrabalovy předlohy, to znamená v podstatě trojí transformaci. Koliha přitom nezvládá ani čistě elementární, řemeslnou stránku věci. Herci před kamerou, při vší úctě, působí povětšinou naprosto prkenně. Menzel i Goldflam ve filmu hrají doslova jako ochotníci, Polívka je sice lepší, ale jenom o ten příslovečný chlup. Snad jedině skvělý herecký výkon Rudolfa Hrušínského, žel v naprosto epizodní roličce, stojí za nějakou tu zmínku.. Snahy po výtvarně působivých obrazech tyhle handicapy nepřebijí, i když jsou působivé... Navíc je třeba dodat, že tvůrci se neorientují ani chronologii Boudníkova života a díla a "svobodně" patlají dohromady události a díla, vzdálená od sebe téměř dvacet let...Celkový dojem: 65% (18.02.2013)