Atypický

Jakýpak Sheldon Cooper, tohle je pravý seriálový hrdina! Musím zmínit Teorii velkého třesku a odehnat mylnou představu, jelikož Atypical se s tímto nikdy nekončícím seriálem nedá srovnat. Zde se plně ponoříme do života zcela neobyčejného kluka a jeho blízkých. Upřímně řečeno, po skončení jsem dlouho přemýšlela o výletě na Antarktidu. Možná v budoucnu. Mimochodem, seriál se vyšvihl i s vedlejšími postavami, například příběhem Casey a Izzy, který se neobejte bez menšího drama. Ani jsem stále nepřišla na to, co Atypical dělá tak odlišný od většiny ostatních seriálů tohoto typu, ale jakmile si k tomu člověk sedne, padne víc jak půlka série. (28.01.2024)

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Antarktidě/autismu (ale báli jste se zeptat) aneb "jakože autistická Báječná léta pro 21. století". A ne, byť se to na první dobrou může zdát jako laciný pokus "o něco jako Sheldona", tak Atypical je o něčem jiném a jinak. Málokterý seriál dokáže tak suverénně balancovat na tenké hraně dramatu, komedie, sentimentu i nevtíravého ponaučení a přitom nesklouznout k moralizování, vtíravosti či něčemu podobně nízkému. Všichni chybují, všichni přirostou k srdci; speciálně pak ústřední sourozenecké duo. Jediná výraznější výtka je, že některé vedlejší charaktery jsou až příliš jednorozměrně sitcomové (byť povětšinou jde o postavy vtipné, ne že ne), což k jinak ryze hořko-sladké rodinné linii Gardnerových ne vždy sedne. A pak také odklon směrem do sitcomových vod ve třetí sérii. Ano, je to přežitý nic-proti-ničemu typ seriálu jak z devadesátek. Ne, nevadí to, protože ve svém ranku "pro celou rodinu" patří k těm vůbec nejlepším za poslední dobu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 | S4: 3/5 | (22.11.2019)

Tohle hodnocení mě šokuje, protože tohle ani se zavřenýma očima není osmdesátiprocentní záležitost. Ani o deset míň. (A to to říkám jako někdo, kdo s chutí sleduje nejhorší netflix reality shows jako Love is blind nebo Too hot to handle.) Celý seriál je velmi špatně zahranej. Scénář je prvoplánový - od první chvíle víte, o čem to celé bude a dokážete předvídat každou budoucí akci všech postav. A aby to nestačilo, připravte se i na oblíbený kýče - protože příběh tu nečeká na žádný stavění děje, místo toho vás rovnou hází do srdceryvných dialogů. Navíc mě děsně irituje napíchaná máma v podání Jennifer Jason Leigh. Na usínání a observaci života s autismem je to ovšem fajn záležitost. Typický Netflix. Nesnášíte, jak je to průměrný, ale koukáte dál. 50 %. (27.04.2020)

Jak divné vlastně jsou všechny ty věci, které normálně děláme, pravidla kterými se řídíme a způsob jakým komunikujeme s lidmi ? Vlastně to nejsou divné věci, než se nad nimi člověk zamyslí trochu z jiného úhlu pohledu...----"What do I have to do to get you to go to the dance? " "Ask them to turn off the music, so that it was silent, that would be nice." "A dance without music would be a dance without people." "That sounds pretty good too."---- (17.03.2018)

Jasně, není to žádný trhák, postavy jsou postavy, nikoliv lidé ve třech a více rozměrech. Přesto to ale ve mně zanechalo příjemný feel-good dojem. I postava Elsy, často lidmi nenáviděná, mi byla místy sympatická. Nad všechny ostatní fakty je třeba zmínit, že scénáristé a režiséři ohlasy čtou, čehož je krásným výsledkem zlepšení od druhé série formou množství dalších lidí na autistickém spektru, takže to Sam nemusí všechno "táhnout sám", jak si lidé stěžovali po první sérii. Zase jednou je vidět, že v Americe mají žánr "dramedy" zmáknutý o dost lépe než u nás. A že jsme od Raymonda Babbita a Sheldona Coopera pokročili zase o kus dál (rozhodně by bylo vhodné zmínit mezikrůček v podobě Abeda Nadira). Jsem velmi rád, že jsem vydržel pilotní díl, kde se to jen hemžilo tzv. "cringe" momenty, které naštěstí později byly odsunuty do ústraní. 3,5* po celé čtyři série s příjemnou dávkou reprezentace lidí na autistickém spektru a lidí patřících pod "deštník" LGBTQIA+. (03.11.2018)