Hádej, kdo přijde na večeři

Pěkný oddechový romantický film se sympatickým černochem Sidney Poitierem, který zde vystavuje svoje silné charisma a dělí se o ně s diváky! Spencer Tracy nezůstává pozadu a dokazuje, jak vynikající herec byl. Nemusí nic říkat, stačí záběr na jeho tvář a přesně víte, že slova by pro danou scénu byla zbytečná, vše totiž řekne svým výrazem v obličeji! Jeho závěrečný monolog je vskutku proslov, jaký je hoden jeho filmové postavě. Snímek přináší krásný pohled do Ameriky 60. let, která ač se pomalu začíná tvářit jako země bez diskriminace a rasových předsudků, tak stále žije více zažitými stereotypy. Jaký je to šok, když si černoch chce vzít bělošku a běloška černocha? Jak se k tomu postaví rodiče obou zamilovaných? Odpověď najdete ve 108 minutách tohoto úžasně sympatického filmu. (26.07.2009)

90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. (19.01.2016)

On byl black a ona byla bloncka. I koncem 60. let cosi zvláštního. On byl Dr., ona liberála dcerka, jejich budoucnost i tak vypadala na hovno... Velmi chytře napsaný film o tom, že můžete být sebevětší volnomyšlenkář a bojovník za rovnoprávnost, ale pokud si vaše děcko usmyslí, že si vezme černocha/bělošku, jdou všechny ideály stranou, protože víte, že svět je krutý a smíšená manželství to mají cokoli, jen ne snadné. Vztah Johna a Joanny je popisován jako SITUACE a jejich budoucnost jako logický PROBLÉM, který je potřeba vyřešít. Skvěle vymyšlené a zahrané postavy, kupa zajímavých myšlenek, které jsou aktuální ještě dnes. Ale ty dialogy zároveň až moc smrdí politickým manifestem - to mohlo fungovat tehdy, dnes to ale nestačí a hlavně závěrečná scéna jako vystřižená od Agathy Christie působí dost uměle (nehledě na to, jak se s ní legendární Spencer Tracy popasoval). A naopak musím pochválit strukturu příběhu, dávkování jednotlivých scén i práci s kamerou a scénou. Jo a i když to má v popisku komedii, je to hlavně drama. Toho humoru tam moc není - i když párkrát se určitě zasmějete. (27.03.2018)

Hodně podrobná sonda o lidských povahách a jejich vyrovnání se s rasismem. Žádný z účinkujících není nijak zvlášť vyhraněn proti lidem s jinou pletí, ale je si vědom obecného mínění a těžkostí s tím spojených. I když by to měl být film Katherine Hepburn, já jsem nespustila z očí Sidneyho Poitiera:-)) (29.06.2005)

Film, který už hodně zastaral. Jeho poselství je samozřejmě chvályhodné, ale jde se k němu až příliš nápadně a okatě, takže se nakonec nedostaví kýžený efekt - to se poté projevuje z závěrečném Traceyho monologu, který postrádá na údernosti a působí spíše nudně a zdlouhavě. V šedesátých letech možná pecka, dnes už jenom slušná konverzačka. Herecké výkony samozřejmě bez výhrad (Poitier se mi tady líbil mnohem více, než V žáru noci ze stejného roku, kde na mě často působil jako vyřezaný ze dřeva). (27.04.2009)