Hádej, kdo přijde na večeři

Asi nikdy jsem neviděl barevnější film, chvílemi to bylo až kýčovité (západ slunce). ___Kdybych proti oskarovému scénáři namítnul, že jediný jeho nonsense byl ten ukrutný, nepochopitelný a zbytečný spěch, s jakým se "mladí" chtěli vzít, ohrozil bych samotnou podstatu příběhu.___Konverzačka kterou bych nenazval komedií, ale v podstatě ani dost dramatem. O hereckých výkonech už byla řeč, já bych jen dodal, že dabing Marcela Cupáka (Sidney Poitier) a Josefa Větrovce (jeho otec, Mr. Prentice) byl naprosto úžasný, bohužel ani jeden hlas se ale k postavě příliš nehodil, zvláště u Cupáka.___ Nemůžu nazvat Katharine Houghton nejslabší herečkou, ale připadala mi na svou postavu příliš stará (a nedostatečně "pretty"), přestože byla v době natáčení mladší než Joey, kterou ztvárnila.___Celkově u mě jasná pětka a Poitierův zápis (konečně, po tolika filmech) do mé TOPky. (16.08.2008)

Po prvních 20 minutách jsem si říkal, jak je Hádej skvěle rozehraná situační komedie, kde Spencera Tracyho, byť ve svých ostatních rolích vždy převyšuje svým výkonem ostatní herce, vytlačují z pole hlavní osobnosti filmu Sidney Poitier a Katharine Hepburn. Spletl jsem se v obou bodech. Když je totiž záhy zdánlivě vyplýtván hlavní situační vtip filmu, tak Hádej lehounce a nenápadně přejde k řešení problému - budoucího soužití dvou "jiných" lidí, čímž se elegantně přesune do roviny romantického dramatu. Jistě není náhoda, že režisér Stanley Kramer měl v době natáčení za sebou již dva vynikající filmy ze soudního prostředí. Zde totiž také rozehrál soudní při. A nechybí nikdo - obžalovaní, obhájci, svědkové, porota a samozřejmě i soudce tu je. A tak se dostávám k poslednímu bodu, k mé druhé mýlce. Závěrečný verdikt v podání Spencera Tracyho je patrně tím nejkrásnějším monologem, který jsem kdy na filmovém plátně viděl. Snad právě pro něj se pan Tracy celý film trochu šetřil a hrál na první pohled druhé housle. Hádej, kdo přijde na večeři je věčný film, jehož závěrečná řeč bude navždy pravdivá, byť bude i v naší toleretní době často ignorována. (27.03.2007)

Moderní divák bude možná marně soupeřit s naivitou a s formálním zpracováním. Ale jsem přesvědčen, že po projekci bude jeho objektivní posouzení více, než kladné, protože tento film je stejně impozantní, jako jeho autor či protagonisté. Asi je zde zapotřebí trocha staromódního vkusu vzhledem ke spisovné angličtině a kulturně-společenským mravům, v čemž bych na druhou stranu viděl i pozitivum, neboť si novodobý divák udělá obrázek o éře gentlemanství a sociálních formalitách. Sršící charisma a sympatie z legendárního Spencera Tracyho povyšují hereckou stránku do výšin, což lze konstatovat jak o přesvědčivém S. Poitierovi, tak o razantní dámě Katharine Hepburn. Totéž platí o dialozích, jejichž vysoká úroveň má největší podíl na skvělém zážitku. Je z nich cítit určité poselství a nutkání zamýšlet se nad rasovou diskriminací. Závěrečný Tracyho epilog je nezapomenutelný. Jedná se sice o čirou konverzačku, avšak její svižná režie vylučuje jakýkoliv špatný dojem. Hádej, kdo přijde na večeři je zářným prototypem mistrně zvládnuté filmařiny, která v rámci žánru moc konkurentů nemá. Alespoň u mě ne. 85% (24.03.2013)

Přilétá "živelná pohroma" :). Velmi bych chtěl být při premiérovém promítání tohoto filmu a sledovat reakce diváků na úvodní scénu, ve které člověku pozvolna dochází, o čem film bude. Úžasné herecké výkony Katharine Hepburn, krásná scéna, při které vyhodí svoji zaměstnankyni a následně Johna varuje, aby si dal na Joannu pozor, neboť je tvrdá po svém otci :). Krásně vyjádřený vztah rodičů a dětí ve scéně Johna s jeho otcem. Jeden z filmů, které mohu znovu a znovu a které mě hladí na duši. (11.04.2009)

Já vám nevím. Je to slušný film, to ano. Ale odvázaný z něj nejsem. Myslel jsem si, že když rodiče, kteří se vyrovnávají s černošským zeťem, hrají Tracy a Hepburnová, bude to jaksi živější, konfliktnější, chytřejší podívaná. Celé mi to spíš připadá jako instruktážní video pro potenciální rasisty. "Jak se správně chovat k afroamerickým spoluobčanům" nebo tak něco. Zajímavější je, že si autoři vůbec dovolili naznačit možnost rasismu z druhé, černošské strany. V šedesátých letech, době velkých rasových nepokojů! To je jistě odvaha, ale zdá se mi, že se tím sami tak nadchli, že zapomněli na jiné věci, jako třeba ujasnit si žánr. 60% (26.01.2006)