Hádej, kdo přijde na večeři

Tak trochu úsmevne pôsobí úvod, kde tá čierna farba pleti je v silnom kontraste s ostatnými cestujúcimi. Určite to bol zámer, pretože je nemožné, aby v tak multikultúrnej krajine bol S. Poitier jediný muž tmavej pleti, ktorý prechádza letiskom. Z veľkej časti konverzačný film, ktorý ponúka v prvom rade protirasistické dialógy. Nutno povedať, že v dobe vzniku mal film iste väčšiu výpovednú hodnotu. Dnes je doba inde, hlavne v Amerike, my Čechoslováci sme stále konzervatívny, teda aspoň ja...80%. (31.03.2013)

Kvalitná Kramerová klasika snažiaca sa striafať do skrytého rasizmu liberálne orientovaných príslušníkov vyššej vrstvy.Dnes už nie príliš kontroverzná téma vzbudila v dobe svojho uvedenia náležitú pozornosť. U mňa skôr pozornosť vzbudilo priam božské ústredné herecké obsadenie, teda až na Katharine Houghton, ktorá je kvalitou ďaleko za trojicou Hepburn-Tracy-Poitier. (29.11.2008)

Klenot. Tenhle snímek je pro mě filmový klenot a to nejen pro úžasný scénář, zajímavé téma, svižné tempo, ale i to, jakým způsobem své role ztvárnili hlavní představitelé. Všichni býváme tzv. chytří, když udílíme rady druhým nebo když hodnotíme činy jiných. A jak nám bývá ouvej, pokud se v takové situaci ocitneme my sami. Ono je to zvenčí setsakramentsky jiný než zevnitř. Takže – voilà – pět hvězd! (20.07.2014)

Herecký koncert Spencera Tracyho, který byl tehdy už velmi nemocný, ale i v těžkých chvílích dokázal, že je pan herec. Stejně jako jeho celoživotní přítelkyně Katharine Hepburn, která oprávněně získala Oscara či Sidney Poitier. Stanley Kramer tyhle konverzační filmy uměl, i když mám pocit, že ty ze soudního prostředí byly ještě lepší. Hádej kdo přijde na večeři je moralitní film, ukazující na problém rasově smíšeného páru. Je zajímavé si uvědomit, kam se Amerika za 40 let posunula, když má teď ve svém čele černocha Obamu. Stejně jako ve filmu zaznívá slovo "negro", které by dnes asi vyvolalo negativní reakce. Je to studie lidského myšlení a tolerance. (10.05.2009)

Takhle s pětačtyřicetiletým zpožděním je to spíše úsměvné. Ale nutno říci, že to bylo výborně napsané a ještě lépe zahrané. Sidney Poitier byl zřejmě jediným pro bělochy přijatelným černochem a z postavy služebné Tillie museli všichni černošští bojovníci za rovnoprávnost vzteky mlátit hlavou o sedadlo před sebou. Úspěch zaručen. ;-) (23.10.2012)