Hádej, kdo přijde na večeři

Moderní divák bude možná marně soupeřit s naivitou a s formálním zpracováním. Ale jsem přesvědčen, že po projekci bude jeho objektivní posouzení více, než kladné, protože tento film je stejně impozantní, jako jeho autor či protagonisté. Asi je zde zapotřebí trocha staromódního vkusu vzhledem ke spisovné angličtině a kulturně-společenským mravům, v čemž bych na druhou stranu viděl i pozitivum, neboť si novodobý divák udělá obrázek o éře gentlemanství a sociálních formalitách. Sršící charisma a sympatie z legendárního Spencera Tracyho povyšují hereckou stránku do výšin, což lze konstatovat jak o přesvědčivém S. Poitierovi, tak o razantní dámě Katharine Hepburn. Totéž platí o dialozích, jejichž vysoká úroveň má největší podíl na skvělém zážitku. Je z nich cítit určité poselství a nutkání zamýšlet se nad rasovou diskriminací. Závěrečný Tracyho epilog je nezapomenutelný. Jedná se sice o čirou konverzačku, avšak její svižná režie vylučuje jakýkoliv špatný dojem. Hádej, kdo přijde na večeři je zářným prototypem mistrně zvládnuté filmařiny, která v rámci žánru moc konkurentů nemá. Alespoň u mě ne. 85% (24.03.2013)

90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. (19.01.2016)

Film, který už hodně zastaral. Jeho poselství je samozřejmě chvályhodné, ale jde se k němu až příliš nápadně a okatě, takže se nakonec nedostaví kýžený efekt - to se poté projevuje z závěrečném Traceyho monologu, který postrádá na údernosti a působí spíše nudně a zdlouhavě. V šedesátých letech možná pecka, dnes už jenom slušná konverzačka. Herecké výkony samozřejmě bez výhrad (Poitier se mi tady líbil mnohem více, než V žáru noci ze stejného roku, kde na mě často působil jako vyřezaný ze dřeva). (27.04.2009)

On byl black a ona byla bloncka. I koncem 60. let cosi zvláštního. On byl Dr., ona liberála dcerka, jejich budoucnost i tak vypadala na hovno... Velmi chytře napsaný film o tom, že můžete být sebevětší volnomyšlenkář a bojovník za rovnoprávnost, ale pokud si vaše děcko usmyslí, že si vezme černocha/bělošku, jdou všechny ideály stranou, protože víte, že svět je krutý a smíšená manželství to mají cokoli, jen ne snadné. Vztah Johna a Joanny je popisován jako SITUACE a jejich budoucnost jako logický PROBLÉM, který je potřeba vyřešít. Skvěle vymyšlené a zahrané postavy, kupa zajímavých myšlenek, které jsou aktuální ještě dnes. Ale ty dialogy zároveň až moc smrdí politickým manifestem - to mohlo fungovat tehdy, dnes to ale nestačí a hlavně závěrečná scéna jako vystřižená od Agathy Christie působí dost uměle (nehledě na to, jak se s ní legendární Spencer Tracy popasoval). A naopak musím pochválit strukturu příběhu, dávkování jednotlivých scén i práci s kamerou a scénou. Jo a i když to má v popisku komedii, je to hlavně drama. Toho humoru tam moc není - i když párkrát se určitě zasmějete. (27.03.2018)

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. (27.02.2006)