Norimberský proces

Studuju práva. Tento film by se měl povinně pouštět všem studentům právnických fakult. Scénář naprosto brilantně a plasticky prezentuje komplikované charaktery, které se podílely na tomto zásadním procesu, který spolu s dalšími procesy té doby kompletně redefinoval pojmy (mezinárodního trestního) práva a spravedlnosti, jak je chápeme dnes. Přesto se mnohým zdá, že tribunály tehdy rozhodovaly špatně, protože aplikovaly právo, které se teprve tvořilo. Protože zamlčely zločiny, které páchali spojenci. Protože neodsoudily spoluodpovědnost, kterou nesl prakticky celý civilizovaný svět na tom, že se Hitlerovi podařilo dokázat, kam až je schopen zajít. Tento hereckými hvězdami napěchovaný a solidně zrežírovaný film však také nevyznívá vůbec jednoznačně. I proto je tak fascinující. Takto si totiž nejen můžeme, ale přímo musíme klást tu věčnou, biblickou otázku Piláta Pontského. "Kde jest pravda?" - P.S. A samozřejmě zcela souhlasím s Aidanovým komentářem. (29.04.2006)

V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% (29.09.2011)

Ach. Cítím se tak nekompromisně morálně obohacen. Zkusím být vážnější. Film se mi docela zamlouval. Tam ta část, když jim jeden frajer pustil to překrásné video o životě v koncentčním táboře byla dokonce velmi silná. Jinak film až takový drive samozřejmě nemá. Koukněte na rok vzniku. Pokud jste nekoukli, tak vám ho prozradím - 1961. Tak přesně proto ho nemá. Já bych to viděl asi takto. Veškeré scénky ze soudní síně byly moc pěkné. Ten zbytek byl svojí atraktivitou vhodný nejlépe k ulehnutí. Bohužel ulehnout nebylo možné, protože se tam odehrávají pasážě, které jsou k takovému celkovému vyznění naprosto nezbytné, takže je člověk musí řádně přetrpět. Takže dávám klasické zbabělé a především pořádně slabé 3*. Označil bych tohle dílko filmem pro fajnšmekry. Najde-li se nějaká ošklivá hlava, kterou tohle téma nezajímá, tak bude skvostně naštvaná.To je nevyhnutelná realita. (20.08.2012)

“Takže Hitler je mŕtvy, Goebbels a Goring tiež a súdiť budeme sudcov, podnikateľov a doktorov“... Nekonečne dlhé 6 minútové úvodné titulky ma trošku vytočili, ale potom sa to už iba zlepšovalo, až tesne pred záverom film dosiahol dokonalosť samu. Asi najlepším ťahom bolo ukázať procesy takzvaného druhého sledu, pre mnohých už nezaujímavý, kde dokázať vinu už nie je také jednoznačné ako u najväčších predstaviteľov Tretej ríše. Otázka viny či neviny sa celý čas prelieva z jednej strany na druhú a ak ste pred filmom stáli na jednej strane, je možné, že po jeho skončení nebudete na žiadnej. S. Tracy hraje sympatického sudcu i človeka a B. Lancaster toho prekvapivo veľa nenarozpráva, ale svoj čas využil na 100%. Veľmi zaujímavý mi pripadal aj obyčajný rozhovor sudcu so služobníctvom na tému – ako sa žilo za Hitlera. Oscar pre rakúskeho herca M. Schella je viac-menej zaslúžený, ale klobúk dole pred scenárom a dialógmi, ktoré vo filme zaznejú. Záverečná obhajovacia reč- „Ak sú vinní oni, je vinný celý svet“ ma absolútne odrovnala a zapôsobila tak, ako už dávno nič. Dlho po skončení som na film myslel. I na Churchilov výrok, ktorý som doteraz nepočul. Jednoznačne najlepší film zo súdnej siene, aký som videl a zaslúžený plný počet. 100% (03.02.2012)

Norimberský proces pochopitelně využívá zajímavé a emotivní téma válečných zločinů a jejich potrestání a částečně je vysoké hodnocení způsobeno i tím. Na druhou stranu je scénář kvalitní a plně využívá všech možností, které daná látka poskytuje. Pracuje se všemi konflikty a dilematy, které se v oné době vyskytovaly, a i když není zcela historicky přesný, dává dobrou uměleckou výpověď o tomhle fenoménu světových dějin. Drobné historické chybičky se pochopitelně najdou, např. scéna, kde Beneš dává demisi a na základě toho dochází k mobilizaci amerických jednotek. Ty byly mobilizovány během únorových událostí. Beneš odstoupil o několik měsíců později, když už byla situace plně "stabilizovaná" a Američané zůstali pochopitelně v klidu. Z režijního hlediska si Kramer situaci usnadnil výběrem herců, kteří plně odpovídají stereotypům, které divák na postavy soudního dramatu klade. Kdyby byl odvážnější a postupoval stejně jako Forman, který v Přeletu nad kukaččím hnízdem obsadil pohlednou herečku s nevinnou tváří do role hlavní záporné postavy, byl by i tento film zajímavější. Nicméně odpovídá době svého vzniku. Celkový dojem: 80 %. Mimochodem, podstata vypořádání se s nacistickou minulostí spočívala opravdu v kompromisu s tehdejší německou politickou elitou a např. nacističtí generálové vyvázli se směšně nízkými tresty a byli za velmi krátkou dobu propuštěni. V tomhle ohledu ťal film do živého... (17.04.2008)