Norimberský proces

Dokudrama s vynikajúcimi hereckými výkonmi (hlavne Tracy, Lancaster a Schell sú úplne fantastický!), kde sa hlavne v druhej tretine začína ukazovať dĺžka filmu, ale posledná hodina tak dokonale zarazí do sedačky, že divákovi ostanú slzy len pre plač a údiv. niektoré príbehy musia byť vyrozprávané, aby sme nezabudli. (03.08.2013)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)

Převeliká škoda, že jsem stihnul jen druhou půli filmu. Přesto dávám plný počet bodů. Tentokrát jsem se necítil jako na hodině dějpisu, kdy mi režisér vypráví látku, ale jako kdybych byl přítomen diskuze s fundovanými lidmi plné nepřeberného množství názorů na danou situaci. Dle mého názoru je film ve svých stanoviscích až nečekaně objektivní. Černobílý je pouze obrazově. Vřele jej doporučuji. (29.04.2006)

Tretí sled Norimberských procesov, kedy sa už nesúdili navyšší nacistickí pohlavári, ale tí, čo boli v pozadí. V tomto prípade sudcovia. Sudcovia, ktorí trestali ľudí kvôli ich rase. názorom, mentálnej zaostalosti ... Súdili ich podľa vtedy platných zákonov. Aký trest im dať? ... Myšlienky, ktoré zazneli vo filme,a majú hlboký význam. O vine. o presvedčení, o morálke i rozdelení povojnového sveta. A ten, ktor dúfal v čistotu ponorimberskej doby, tak toho vyvedú z omylu posledné titulky, ktoré sú vo filme. .... (27.07.2011)

Moc ráda bych sem napsala nějaký smysluplný komentář, ale ani to sebelepší hodnocení se nemůže vyrovnat síle, opravdovosti a obrovskému poselství, které tento film, jako jeden z mála, nese. A přesto mi přijde jaksi málo dát tu pět hvězdiček a jít dál k dalším filmům. V hlavě mám spoustu myšlenek a těch, které jsem z filmu po jeho prvním zhlédnutí nevyčetla, je mnohonásobně víc. Přijde mi, že by se snímek dal po každé minutě zastavit a o těch pár větách, co divák uslyší, minimálně dvě hodiny polemizovat... Tři roky po válce, při slavném norimberském soudu, sršela mezi lidmi na celém světě spousta rozdílných názorů a pohledů na věc, sami obžalovaní měli různorodé pocity ohledně minulosti, široká veřejnost jiné postoje ke spravedlnosti, lidským právům i vztahu k národu. Obrovské množství úhlů pohledů se dá ovšem najít i mezi těmi nejlepšími soudci a obhájci. Jeden ze soudců veřejně odsuzuje závěrečný rozsudek slovy o tom, že teprve budoucnost přinese spravedlivý postoj k věci. Ovšem nejen v roce 1961, ale i dnes je pohledů na osoby zapletené v těch nejhrůznějších činek druhé světové války nespočet, je tedy nějaká šance, že soudcova slova budou někdy naplněna? (05.02.2011)