Na břehu

Jak se u skvělých filmů stává, většina komentářů je úplně mimo. A tento film skvělý je. Zdaleka není bez chyb - vedle někdy ne úplně přesvědčivých psychologických momentů tu je zbytečně slabší důraz na katastrofu, co lidstvo čeká, ani si nejsem jist, zda v době, kdy se urputně šetří s benzínem, by se pořádaly automobilové závody (třebaže každý druhý závodník se v nich chtěl zabít), důraz na poselství "Ještě je čas, bratře" je až příliš zřetelný; zkrátka řemeslně bych klidně hvězdu ubral. Ale já dal plný počet za "umělecký dojem" - tak nádhernou nostalgii za odcházejícím světem jsem ještě neviděl. Jako červená nit se filmem táhne snaha uchovat si lidství, zachovat si naději (úsloví, že naděje umírá poslední, platí v tomto filmu doslova) a i vzhledem k blížící se neodvratné katastrofě pokusit se normálně žít. Postupně se ale na povrch dostávala stále větší melancholie, na řadu přicházejí děsivé záběry (prázdné ulice San Franciska, fronta lidí na "prášky", atmosféra je tíživější a tíživější, vpravdě pekelný je poslední záběr filmu na vylidněné ulice města, které dosud po dvě hodiny obývali hrdinové, k nimž si divák budoval vztah). Postavy se taky zdařily - napsat, obsadit i sehrát. U Pecka a Gardnerové to nepřekvapí, potěšil mě Norman Bates Perkins v další roli nervózního (i když tentokrát oprávněně starostlivého) mladíka, ale nečekaně nadchnul Fred Astaire, jehož vědce Juliana bych se nebál označit za nejzajímavější, nejpropracovanější a nejlépe zahranou postavu. Svět mířící do zkázy pozvolna zaniká, nekoná se ani náznak happy endu (Ava Gardnerová) a mě to maximálně oslovilo, rozesmutnilo a přibilo do gauče. Krása. (12.07.2014)

Hodně jsem váhal mezi 3 a 4*, ale klady i zápory se mísí. Za největší devízu bych rozhodně považoval velkou fotogeničnost nasnímané mizanscény a celkem lidské pojetí sci-fi tématiky (i když žánrově tento film sci-fi rozhodně není!), naopak největším neduhem jsou scény v objetí a konverzace jako vystřižené z Angeliky, na což už jsem ostatně upozorňoval u Kramerova druhého filmu Pýcha a vášeň. Plakát k tomuto filmu naprosto vystihuje, co mám na mysli. (01.02.2008)

Pecka. Drama o nukleární katastrofě z pohledu dožívajících, kterým smrt už dýchá na krk. Sevřená nenápadná dramata jednotlivých postav, které se k tomu stavějí různě, většinou ale chtějí prožít zbytek života, jak žily, jen o něco vášnivěji a naplno. - Mimochodem, bylo by hezké, kdyby se tak lidi skutečně chovali. Osobně si spíš myslím, že by propukl chaos a násilí místo pokračování v dosavadním způsobu života a poklidného se smiřování s koncem. - Gregory Peck jako kapitán, který si dál plní své povinnosti a Ava Gardner, která se dokonce stihne i polepšit láskou, nemají chybu. Stejně jako Astaire plnící si klukovské sny nebo Perkins oddaně pečující o manželku i dcerku. ___ Film neukazuje žádná velká dramata, to jediné a fatální je jen zmiňované a všudypřítomné. Vážně, je to pecka! SHRNUTÍ: Uvažujete nad tím, že si na zahradě postavíte protiatomový kryt a chcete obnovit svou víru v lidskost. (19.07.2018)

Nukleární katastrofu nezažil celý svět, ale já, když jsem čuměl na to, co pan Kramer (jinak velice schopný režisér) vytvořil. Tohle má do apokalyptického žánru hodně daleko. V mém případě se jednalo o romantickou taškařici, kde se všichni zúčastnění staví k jejich blízkému zániku dost lehkovážně, abych to zkonkretizoval...takový naivní a flegmatický přístup ve filmu tohoto žánru jsem ještě neviděl, samé objímání, olizování dršek, veselá hudba atd., čekal jsem syrovost, napětí, depresi, mrazivou atmosféru, zkrátka vše co k takovým filmům patří, ale šlápl jsem vedle. 1* dávám z úcty ke Gregoru Peckovi. 15% (21.01.2011)

50tym rokom dominovali v žánri scifi jednoznačne mimozemské alegórie na studenú vojnu. Preto je chválihodné, že niekto sa rozhodol natočiť v tejto dobe jeden z prvých postapokalyptických filmov kinematografie. Kramer pojal tento žáner pomerne komorne a zameriava sa na vzťahy medzi postavami a ich psychológiou. Potešil záver filmu, čakal som iné, optimistickejšie vyústenie. (09.06.2012)