Divine Ema
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
Vrchol našeho životopisného filmu, který sice přichází s vlasteneckým patosem, tak jako dílka staršího data, ale ten je zde vystižen tak působivě (i díky Ondříčkovým kompozicím), že proti němu nelze mít námitek. Turzonovová má charisma a její postava není strnule stylizovaná, ale vyznačuje se jemnou psychologií i chvilkami odzbrojující přirozenosti. Škoda že Krejčík v normalizaci nedostával příliš příležitostí, tento film dokazuje, že si stále udržoval vysoký standard. ()
Takhle nějak si představuju životopisný film. Jak už bylo uvedeno na začátku, jedná se o fantazii ze života Emmy Destinnové - takže ne všechny osoby a děje jsou autentické. Myslím ale, že povaha, jednání, pohnutky a vztahy Emmy Destinnové během první světové války tu byly zobrazeny věrně - alespoň podle toho, co jsem o Emmě četla. Člověku přijde neuvěřitelné, že tahle vynikající pěvkyně nesměla, i když o to stála, zpívat v Národním divadle. Směla všude, na daleko slavnějších scénách jen v Národním ne. Tohle pro ni, vlastenku, muselo být snad ještě bolestnější než výslechy tajné policie... Českou pěvkyni ztvárnily dvě vynikající slovenské umělkyně - Božidara Turzonovová zjevem a slovem, Gabriela Beňačková zpěvem a upřímně - dneska si vůbec nedokážu představit v této roli kohokoliv jiného. ()
Je vidět, že i za tuhé normalizace se při troše (spíš asi hodně) snahy dal natočit kvalitní vážný film bez jakéhokoli budovatelského podtextu. Navíc jsem se díky němu zase trošku vzdělal v české historii. I přes některé nudnější pasáže se přikláním ke 4hvězdičkovému hodnocení, Božidara Turzonová byla velmi přesvědčivá a operní árie krásné. (TV) ()
Životopisný film o Emě Destinové vypráví její životní etapu, kdy po návratu z Ameriky do rodné vlasti roku 1916 je internována C. a K. úřady na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou. Dostala zákaz veřejně vystupovat a nesměla vycestovat za hranice. Docela se divím, že soudruzi film hned neuklidili do trezoru, situace v tehdejším Československu byla nápadně podobná. Když ho tedy nezamkli do trezoru, tak ho aspoň stáhli z kin a omezili jeho promítání po okrajových městech. Jiří Krejčík filmování pojal velkolepě a tak některé scény, když Ema zpívá po krajích českých za doprovodu mohutného komparzu, působí efektivně. Podzimní toulky lesem dodávají melancholický ráz. Obsazení Emy Destinové slovenskou herečkou Božidarou Turzonovovou bylo více než povedené. Ostatní role taky klasa, ale to už jsme u Krejčíka zvyklí. Jediné, co mě opravdu dost vadilo, bylo předabování Juraje Kukury Radkem Brzobohatým. Jak promluvil, okamžitě jsem si vybavil Brzobohatého. To docela nechápu, vždyť Kukura umí česky perfektně. Celkový dojem zdůrazňuje kamera Miroslava Ondříčka. ()
Bezesporu Krejčíkův majstrštyk. Dát dohromady tolik skvělých spolupracovníků (Mahler, Liška, Ondříček) a zajistit bezchybné obsazení (pardon, casting), nebylo určitě snadné. Jen nechápu, proč mezi výčtem těch, kdo se na filmu podíleli, není uveden Karel Laštovka, autor všech půvabných portrétů E. D., ale i Franze Josefa. Snad byl na indexu anebo vadila jeho sexuální orientace, kdoví. Nenadála jsem se, že po silném zážitku kdysi v druhořadém, dnes už neexistujícím kině Slavia, budu mít stejný, ne-li silnější zážitek při zhlédnutí tohoto filmu po několika desetiletích doma, leč stalo se. A jako tehdy ve Slavii musím ocenit to, proč byl tehdy film prakticky na indexu a proč je (bohužel) pořád aktuální. Osobně bych ho povinně pouštěla některým současným rádobyumělcům. "Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. - ...a nejstrašnější kletbou jest, když Bůh odejmul zpěvy..." atd. Znají ti "rádobyumělci" tyhle texty? ()
Galerie (10)
Zajímavosti (11)
- Jiří Krejčík oslovil skladatele Zdeňka Lišku, aby k filmu složil hudbu, ten odmítl, a tak se hudby ujal Svatopluk Havelka. Ten ale přiznal, že na hudbu nestačí, a tak byl z filmu odvolán. Krejčík se znovu vydal za Liškou a ten v časovém presu hudbu složil, za pomocí slavných dobových skladatelů éry Emy Destinnové. (sator)
- Nejen diváci, ale také doboví cenzoři pochopili, že obraz života nezávislé ženy pod policejním dohledem odkazuje k normalizačnímu Československu, a film byl uváděn hlavně v okrajových kinech. (Zdroj: Letní filmová škola)
- V bývalej staničnej hale v Křimove, kde sa snímka natáčala, je obraz "Príchod vlaku do Brna", ktorý bol namaľovaný pre účely tohto filmu. (Raccoon.city)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama