Božská Ema

Vskutku Božská Ema...a rovněž tak i Krejčík, alespoň v tomto případě. Jeden z nejlepších životopisných filmů, které jsem kdy měl možnost shlédnout. Při pohledu (a především poslechu) na Emu Destinnovou v podání Turzonovové se člověk začíná chvět nikdy nepoznaným pocitem vlastenectví - především pak při zpěvu státní hymny. Je zřejmé, že prostředí špiclů z Rakouska-Uherska velmi nápadně připomíná atmosféru normalizace, ve které bylo toto dílko natáčeno. O to více je silnější citový zážitek, potřebujeme více takových filmů, které by podporovaly vlastenectví (nijak násilnou formou samozřejmě). Spolu s "Božskou Emou" to byl snad ještě "Atentát", Vávrova husitská trilogie, stejně tak jako jeho trilogie z dob druhé světové války, z novější tvorby pak především Lidice, a do budoucna se můžeme ještě těšit na trojdílný tv film - Hořící keř, připomínající Palachovo upálení. Buďme za tyto klenoty vděčni, nechť jich stále přibývá... (18.10.2012)

Film mi několikrát utekl a jelikož paní Božidaru i pana Mahlera (o ED ani nemluvě) velice mohu, byl jsem dost natěšený. Paní Beňačková zpívala opravdu báječně a herečce se to dalo věřit. Pan Kukura se k divě nehodil – celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že myslí na paní Zagorovou (Trhák). Trochu jsem se styděl za ztvárněnou konspiraci a žádost velitele celníků o potvrzení „zásluh“. Svojí nerozhodností ji totiž dostal do maléru, protože tehdy ji mohl říci, že je ten, který má kožíšek převzít... Stejně to celé bylo nedomyšlené, protože důstojník byl tehdy někdo a nesměl nést zavazadlo. Jak by asi vypadal couraje po perónu s koží?! Z díla mám rozpačitý dojem – hezky to popsal kolega raroh se kterým nelze než souhlasit. Film, alespoň dle mého názoru, diváka nepřevedl z davu těch, co ED neznali do tábora jejich fanoušků. Škoda, ale sláva, ED mohla dopadnout jako pan Dvořák ve filmu Americké dopisy, co bych ji (ani nikomu jinému) z duše nepřál. (30.10.2015)

Vrchol našeho životopisného filmu, který sice přichází s vlasteneckým patosem, tak jako dílka staršího data, ale ten je zde vystižen tak působivě (i díky Ondříčkovým kompozicím), že proti němu nelze mít námitek. Turzonovová má charisma a její postava není strnule stylizovaná, ale vyznačuje se jemnou psychologií i chvilkami odzbrojující přirozenosti. Škoda že Krejčík v normalizaci nedostával příliš příležitostí, tento film dokazuje, že si stále udržoval vysoký standard. (02.01.2010)

Životopisný film o Emě Destinové vypráví její životní etapu, kdy po návratu z Ameriky do rodné vlasti roku 1916 je internována C. a K. úřady na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou. Dostala zákaz veřejně vystupovat a nesměla vycestovat za hranice. Docela se divím, že soudruzi film hned neuklidili do trezoru, situace v tehdejším Československu byla nápadně podobná. Když ho tedy nezamkli do trezoru, tak ho aspoň stáhli z kin a omezili jeho promítání po okrajových městech. Jiří Krejčík filmování pojal velkolepě a tak některé scény, když Ema zpívá po krajích českých za doprovodu mohutného komparzu, působí efektivně. Podzimní toulky lesem dodávají melancholický ráz. Obsazení Emy Destinové slovenskou herečkou Božidarou Turzonovovou bylo více než povedené. Ostatní role taky klasa, ale to už jsme u Krejčíka zvyklí. Jediné, co mě opravdu dost vadilo, bylo předabování Juraje Kukury Radkem Brzobohatým. Jak promluvil, okamžitě jsem si vybavil Brzobohatého. To docela nechápu, vždyť Kukura umí česky perfektně. Celkový dojem zdůrazňuje kamera Miroslava Ondříčka. (06.12.2018)

S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť. (05.04.2023)