The Chintamani Carpet and a Swindler
Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří KrejčíkKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Jarmila Kronbauerová, Zora Polanová, Lída Roubíková, Josef Hlinomaz, Iva Janžurová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (102)
Poctivá Krejčíkova filmařina a jeho návrat k povídkám Karla Čapka. Za vydařenější (téměř za plný počet hvězdiček) považuji tu druhou s výtečným Jiřím Sovákem coby sňatkovým podvodníkem. Zajímavostí téhle povídky je, že se tu v roli policejního rady "vacátkovského" střihu objeví Jaroslav Marvan. Povídka o sběratelské vášni lékaře Vitáska mi už tolik nesedla. Nedokážu přitom úplně říct, nakolik za to může Vladimír Šmeral v titulní roli. ()
"Bůh lásky není nic proti vášni sběratele." Tyto slova vyřkne v první povídce Vladimír Šmeral jako posedlý sběratel koberců a každý, kdo propadl jakékoliv sběratelské vášni mu dá jistě zapravdu, tedy i já :D. Scéna, když jde s nalitým Josefem Hlinomazem ukrást perský koberec je dokonalá. Ve druhé povídce sňatkového podvodníka s roztomilou grácií ztvárnil Jiří Sovák. Oba příběhy Jiří Krejčík zfilmoval tak, že čapkovský nádech je všudypřítomný. Hudba Zdeněk Liška, tady není co dodat, tajemné orientální zvuky nádherně vyplňují první povídku. Jen je škoda, že film neprošel restaurováním, i když ho ČT vysílala v HD kvalitě, obraz byl mizerný. Třeba se časem dočkáme, snímek by si to určitě zasloužil. ()
Rada do života: Najděte si k sobě někoho, kdo se na vás bude koukat stejně zálibně jako MUDr. Vitásek (Šmeral) na čintamani s ptáky. ___ Film u mě zřejmě dopadl nejlépe, jak dopadnout mohl (a za 5* to není pouze proto, že k povídkovým filmům přistupuju trošinku jinak než k filmům jiných žánrů; díky jejich specifické dynamice to pro mě nejsou "hotové" filmy, plní za mě úlohu takříkajíc "cvičiště") - nedokážu se totiž rozhodnout, která ze dvou filmových povídek se mi líbila víc, obě mně přišly výborné, pár momentů bylo superskvělých (spoiler když se Šmeral s Hlinomazem vydadají na loupežnou výpravu za cenným kobercem; když si policejní inspektor Brodský přivede "do rodiny" Sováka, známého to sňatkového podvodníky spoiler). Obzvláště oceňuju jejich jemný humor, když nad tím přemýšlím, tak nevtíravý, potutelný humor, to je pro krimi příběhy to správné "koření" - prvek, u kterého chci, aby ho české kriminálky/detektivky uměly zakomponovat do děje, resp. u těch kriminálek/detektivek, které to dokážou, existuje zvýšená naděje, že si je dokážu zamilovat. 80 % ()
Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první. ()
Půvabná adaptace dvou Čapkových povídek staví zejména na působivé atmosféře á la Hříšní lidé města pražského a výborných hercích. O chlup víc se mi líbí povídka druhá s excelujícím Sovákem. Chtěl bych znovu vidět i další čapkovský povídkový film O věcech nadpřirozených, který jsem měl jako děcko moc rád. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (7)
- Snímek byl natočen na motivy knihy "Povídky z druhé kapsy" Karla Čapka. (Terva)
- Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)
- Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu – Čintamani a ptáci, vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. (rakovnik)
Reklama