Čintamani & podvodník

Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první. (17.05.2008)

Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím. (04.06.2008)

Knihy Karla Čapka mě povznášejí. Ta autorova lehkost a svěžest slov, ze kterých tvořil věty, souvětí, odstavce, kapitoly, povídky a celé knihy, mě nutí opakovaně otevírat jeho knihy a procházet všechny ty uvěřitelné i neuvěřitelné příběhy. Jeho povídky z jedné i druhé kapsy se vyznačují hravostí, humorem a vtipnou pointou. A zde jsou převedeny dvě z těchto povídek na filmové pásmo s přesvědčivou věrohodností doby, místa i příčiny inspirace samotného spisovatele. Zločiny, podvody a různé přestupky jsou spojeny s lidstvem již od jeho počátků. Lidé je provádějí, pokoušejí se o ně, či o nich přinejmenším přemýšlejí. Hlavní postavou prvního příběhu je doktor Vitásek (dobrý Vladimír Šmeral) a jeho sběratelská vášeň a posedlost, pro kterou je ochoten provést i zločin. Mravní a se vší počestností. Z dalších postav prvního příběhu: Vitáskův přítel a pomocník při nepovedeném nákupu doktor Bimbal (dobrý František Filipovský), majitelka starožitnictví a opatrovatelka vášně bláhového sběratele paní Severýnová (zajímavá Olga Scheinpflugová), majitelka vášně sběratele urozená paní Zanelliová (zajímavá Jarmila Kronbauerová), svérázný profesionální zloděj a sběratelův pomocník (příjemný Josef Hlinomaz).Ve druhé povídce je hlavní postavou vlakový civilní policista Václav Holub (dobrý Vlastimil Brodský) se svou urputnou snahou o lapení zločinců a jejich předvedení před řádný soud. Vyrovnaným partnerem je mu seriózní podvodník z povolání Vincent Plichta (dobrý Jiří Sovák) s pečlivým vyúčtováním příjmů a výdajů. Z dalších postav druhého příběhu: svědomitý policejní rada (Jaroslav Marvan), milující paní Holubová (Lída Vostrčilová), věrná paní Plichtová (Libuše Havelková), a mnoho dalších žen, okouzlených ctihodností pana Plichty, jako kartářka (Stella Zázvorková), shovívavá řeznice (Olga Scheinpflugová), uchvácená švagrová pana Holuba (Jiřina Bohdalová), či podvodnická vdova (Světla Svozilová). A tak dokonale ožívá svět Čapkových textů,, který byť je plný zločinu, tak je zároveň plný elegance a vznešenosti. Kéž by i v současné době zastávali zločinci hodnoty mravní a nepostrádali ten starosvětsky gentlemanský šmrnc. (05.06.2016)

Scenárista s obdivuhodnou bravúrou prerozprával dve krátke, svižným štýlom napísané poviedky od Karla Čapka (samé osebe predstavujú parádne "počteníčko", najmä tá prvá). Jednoducho nemožno neoceniť, koľko nových skvelých dialógov a scén bolo vymyslených, aby sa lakonický Čapkov štýl mohol rozvinúť do filmového príbehu. Špičková škola adaptácie literárneho diela. Z hercov sú prvotriedni de facto všetci (vrátane toho psíka), no mojou obľúbenou zostáva Olga Scheinpflugová ako večne premrznutá, otrávená a otravná starožitníčka Severýnová, x-krát mrzuto opakujúca, že "ten tepich není k mání". Čo sa týka scén, najuhrančivejšie pôsobí tá, v ktorej stará príslušníčka "šíleného rodu Zanelli" pomaly vystupuje po schodoch s celým svojím ansámblom (možno preto, že pôsobí najmenej literárne). V csfd veľa preceňujeme i podceňujeme, ale zriedkakedy doceňujeme. Doceňujte, páni, koberec s vtákmi sa nevidí každý deň. (18.09.2005)

Obě povídky především příjemně překvapí naprosto suverénním herectvím. I malé role jsou tu výborně obsazeny a velmi slušně zahrány. Převod dvou Čapkových povídek "Z druhé kapsy" ovšem překvapuje také svou různorodostí. Zatímco první povídka je zpracována natolik volně, že snad lze mluvit spíš o pouhé inspiraci námětem povídky než o klasickém filmovém přepisu, pak ta druhá je převyprávěna téměř otrocky. Nutno říci, že v tohle případě se rozhodně víc povedl "otrocký přepis". Čintamani působí nevyrovnaně, zbrkle, místy i nelogický a je vybudován dosti zběžně a se značnými posuny oproti předloze. Ostatně, Krejčík zde evidentně chce především bavit, což se mu sice víceméně daří, ovšem atmosféru celé povídky tím pouze rozmělní, nemluvě o citelném oslabení Čapkovy brilantně vybudované pointy. Naopak "Podvodník" je vysloveným vtělením Čapkovy předlohy. Jak Brodského policajt tak především Sovákův delikvent dosti přesně odpovídají předloze a přestože i zde si Krejčík neodpustí místy snad až přílišné doplňky (hra na housle), čímž se i zde ocitá na samé hraně karikatury, vcelku lze tuhle adaptaci považovat nejen za nepřekonanou, ale asi i nepřekonatelnou... Celkový dojem: 75% (Čintamani 60%, Podvodník 90%) PS: Jen na okraj poznamenávám, že kdybych u tohoto počinu měl hodnotit podle klíče "film vs literatura", dostane literatura 100% a film s bídou 50%. Tohle svrchovaně literární dílko jednoduše nelze fo filmové podoby převést bez toho, že by spoustu věcí nenávratně zmizelo... (10.07.2014)