Svědomí

Psychologické drama bezúhonného muže, který udělá fatální chybu, nešťastnou náhodou srazí malého chlapce a z místa činu ujede, ovlivněn impulsivním jednáním milenky a strachem z prozrazení nevěry. Svědomí ho však neponechá v doposud klidném bytí, začne ho vytrvale sžírat. Situace se zkomplikuje ještě víc poté, co syn Jiří (výborný Jan Prokeš) vyslechne rozhovor svých rodičů (Marie Vášová a Miloš Nedbal, oba skvělí). Pevné pouto a obdiv k otci dostává povážlivé trhliny... (08.08.2018)

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

9/10 Nebyt toho ne uplne uveritelneho konce, tak je to za 10, ale i tak pekna sonda jak do svedomi, tak do exterierovych zaberu Statlu, ktere na pozadi vzdy ukazuji nejakou dominantu ;]] Nedbal hraje nejednoduchou postavu, ostatne jako vzdy a pani manzelka mu spis dela partaka nez zenu v domacnosti a pochybuju, ze by dovolola, aby se sel priznat, jelikoz by to opravdu znicilo celou rodinu... (08.10.2009)

Moralizovať vie každý, chce to však veľkú odvahu sa toho aj držať. A k tomu prenádherná Irena Kačírková.... Úplný kontrast s dneškom. Dnes sa už takto k sebe ľudia nesprávajú, práve preto mám tak rád staré filmy. Treba si ich púšťať, aby sme nezabudli ako sa žilo v úplne inej dobe. Nielen čo sa týka technických vymožeností, ale hlavne ľudským charakterom a chovaním sa jeden k druhému. Také úctivé správanie sa k rodičom, učiteľom... to snáď ani nie je možné. To poznám iba z rozprávania starých rodičov a práve z takýchto filmov. Dnes už ide len o čistú fantáziu, žiaľ. Silný nadpriemer. 85/100 (05.06.2019)

Svědomí je film který v dialozích sice trošku šustí papírem, ale jako celek je to dílo na svou dobu tak vyzrálé, že ani drtivá většina součastné české dramatické tvorby se na něj absolutně nechytá. Příběh je vystavěn citlivě i napínavě a divák plně chápe tíhu situace do které se Karel nečekaně dostal a na kterou se nabalují další a další sračky. Drobnosti jako panenka fungující jakožto symbol zakopané, ale stále se vynořující lži, jen svědčí o tom jak moc dobře Krejčík věděl co a jak chce sdělit..Navíc celý film hezky funguje i jako jakýsi dokument doby (nebo možná spíš dokument toho jak tehdejší doba chtěla sama sebe vnímat). Např. chlapec předávající svému otci jako dárek krabičku cigaret se slovy “Tohle jsem ti koupil“, to už by dnes bylo přecejenom trochu sci-fi . A jako bonus si Brňáci a Ostraváci užijí nejeden povědomý exteriér ještě nerozmrdaný komančskou panelovou bakelitovostí a porevolučními architektonickými onaniemi.... Paráda (07.01.2016)