Legenda o lásce

Krásná výpravná legenda s úžasnou Vlastou Fialovou v popředí. Příběh sebeobětování, lásky a neskutečného odhodlání, kde se najde místečko i pro pár kouzel. Je to vlastně na zamyšlení.... co kdo obětuje ...pro koho. Všichni v životě obětujeme. Pro rodinu, lásku, přátele. Nádhera. Film jen zestárnul, ale fajnšmekři si ho jistě najdou a jednou za čas opravdu vychutnají. Musím uznat, že i kostýmy jsou překrásné :-) :-)) (26.10.2011)

Takovéhle filmy se těžce hodnotí. Svým způsobem to na mě příjemně zapůsobilo, prostředí osmanského paláce, výzdoby a šaty hlavních představitelek, to všechno bylo nádherné. Na druhou stranu na mě film působil až příliš poeticky a spíš se blížil divadelnímu představení. Což ovšem, dle mého laického názoru, bylo pro československou kinematografii té doby výstižné. (17.10.2010)

Zfilmovat dramatickou báseň Nazima Hikmeta „Legenda o lásce" nebylo snadným úkolem a režisér Václav Krška se otevřeně přiznává k zaváhání, které pocítil, když mu byla režie tohoto filmu svěřena. Lyričnost Hikmetova křehkého příběhu byla Krškovi dosti blízká, avšak naproti tomu mu bylo značně vzdáleno orientální prostředí, v němž se toto všelidské drama lásky k ženě a k lidem odehrává. Rovněž natáčeni filmu v československo bulharské koprodukci znamenalo nezvyklou a technicky velmi složitou prácí. Dík síle své umělecké osobnosti ji režisér Krška nejen dokonale zvládl, ale dokázal natočit současně s „Legendou o lásce" ještě další film z orientálního prostředí „Labakan" na námět Hauffovy pohádky. Na „Legendě o lásce" pracovali ruku v ruce s našimi tvůrčími pracovníky i umělci bulharští. Nejvýznamnější z nich je autor hudby Veselin Stojanov, z herců pak představitel malíře Ferchada v obou versích Apostol Karamitev. Ateliérové scény filmu byly natočeny na Barrandově, exteriéry pak na různých místech v Bulharsku. „Legenda o lásce je důkazem plodnosti správně pojaté mezinárodní filmové spolupráce. Filmový přehled 29/1957 (10.10.2007)

Přiznám se, že já váhám nad hodnocením. něco se ve mně zpěčuje udělit onen průměr, který z toho nakonec vyšel. Tento film je jedním z nejpatetičtějších v rámci české kinematografie. Je natočen podle poměrně slavné literární předlohy. Přemýšlím, zda je výdledek spíše dílem Václava Kršky nebo už původního autora. Pravda je, že už i předloha jistou patetičnost obsahuje. Pravda je však i to, že krška se nechal strhnout svým basnickým naturelem a vůbec příběh nezcivilnil, ale naopak "přitlačil na pilu". Výsledek je svým expresivním výrazem velmi rozpoluplný. Věřím, že pokud si divák zvolí jiná estetická měřítka než ta právě převažující může toto dílo považovat i za geniální. Při jeho sledování vždy váhám mezi zhnusením a fascinací. Protože v sobě neustále někde skrývám romantického ducha, který je jen pro potřeby života v racionálním světě byl zatlačen do pozadí a překrat cynickým šklebem, zbývá mi i dostatek sympatií k tomutu filmu. (11.06.2004)

Legendu o lásce jsem jako dítě neviděla (díkybohu), přijala jsem ji na upršené sobotní odpoledne a ještě jsem se při tom musela zabavit hledáním na čsfd, jestli je to opravdu pohádka, co je to zač a proč mě to nebaví... Jednak se mi zdálo nelogické, že tolik lidí strádá nedostatkem vody, ale prokopávat horu jde jen jeden, aby si vysloužil ruku princezny, která mu mezitím samozřejmě "stárne". Čekala jsem, jak bude děj ukončen, ale ani to mě nenaladilo.. celou dobu jsem si říkala- je to rok 1956, ale.. to mi nepomohlo, za 2*. (18.05.2014)