2001: Vesmírná odysea

Tak někdy příště a pravděpodobně pod vlivem alespoň nějaké přírodní látky. (02.01.2011)

Dlhé a nudné. Hlavný problém je v tom, že Kubrick chce ukázať aký je dobrý a preto všetky scény z vesmíru, planéty, vesmírne lode sú zbytočne dlhé. Viem si predstaviť, že v dobe vzniku to muselo byť úžasné, pretože to je naozaj technicky dokonale natočené, ale pre dnešného diváka nieje to nič nové. Už ani nehovorím o tom, že som to vôbec nepochopil :) (23.01.2011)

Takové filmy se už netočí a točit nebudou. Ne proto, že se kinematografie vyvinula, ale protože už nikdo nechce přemítat nad obsahem jednoho jediného záběru, nad vytříbeným dialogem, nad atmosférou, ve které čas plyne tak pomalu. Člověk, batole ve vesmíru, které se musí ještě hodně učit. (19.02.2011)

Tak teda. Niesom strasny intelektual. Nepoznam kniznu predlohu a nespravil som si pred tymto snimkom vhodnu pripravu. Takze. Hudba by sa dala zniest pokial tam je. Vacsinou nie a tie pazvuky za hudbu nepovazujem. Cast s opicami slaba. To radsej Annaudov boj o ohen. Dalsi dej Jeden logicky nezmysel za druhym a carovanie s gravitaciou ma bralo do kolien. Cast s HALom, jasne najlepsia aj ked spusta dalsich dejovych nezmyslov. Naco obsah ked mame formu. A zaver: zabery s elektronkoveho mikroskopu na chemicke reakcie, par filtrov cez kameru a a nejake to posolstvo akoze na zaver. Takze nikdy viac a hoci mam Kubricka rad toto teda ee. Mozno ulahodil kritikom, odbornikom fundovanym recenzentom, ale mne ako fanusikovi sci - fi rozhodne nie. (24.03.2011)

Film má velmi dobrý scénář na námět povídky Hlídka od A. C. Clarka, dílo je docela záživné až na poslední půl hodinu nudy, kdy Dave vlétne s kapslí do monolitu a prožívá tam ten let plný světel, ale konec je zase geniální. Možná že moje hodnocení vylepšila i kniha 2001: Vesmírná odysea, kterou miluji. Každopádně dávám pět hvězdiček. (18.04.2011)

Sice zajímavý film, ale svými rozvleklými scénami strašně nudný. Po sestříhání by z něj, i na dnešní dobu, mohlo být hezké, svižné a napínavé 70 minutové dílko. Film se nedrží striktně knižní předlohy. Závěrečná scéna u Jupiteru vypadá jako kdyby scénárista s režisérem pozřeli LSD - připomíná mi ty psychedelistické výjevy např. z Yellow Submarine. TÉMA - ZPRACOVÁNÍ = 80% (25.05.2011)

Neviděli jste, nepochopíte. Jestli nejste skalní fanoušci žánru, nechte to plavat, protože Vám to přijde jako dlouhé zbytečné nic. Ale pokud se řadíte k druhé půlce a znáte třeba i předlohu je to povinost. Tak mistrně převedené myšlenky a úvahy z knihy na plátno jsem už nikdy neviděl, film nejenom že do detailu vystihuje Clarka, ale přidává i něco navíc. Audiovizuální orgie, které nezestárnou a dějová hloubka, že po shlédnutí máte chuť pustit si to zase. Tohle se nedá popsat ani hodinovým komentářem, bezřečí BEST OF Sci-fi. (05.06.2011)

Nemůžu hodnotit jinak než odpadem film, jenž má u mě nelichotivou premiéru - vlastně hned dvě - první dobrovolně nedokoukaný a první, který jsem se snažil dokoukat zvýšením rychlosti přehrávání. Někdy jsem se sám sebe ptal, zda by se dalo koukat na TV, kdyby v ní byla kupička hnoje, teď vím, že já bych to tedy nedokázal. Mám dojem, že v době natáčení buď probíhala stávka střihačů nebo režisér zkouší, co divák vydrží. S odstupem času jsem začal přemýšlet o čestné * za hudbu a námět k mnoha parodiím, ale vždy si vzpomenu na tu ukrutnou nudu, takže nic jiného než odpad dát ani nemůžu. Asi bych se musel zhulit, abych to ocenil, ale to já dělat nikdy nebudu. (10.06.2011)

Po shlédnutí tohoto bezesporu přelomovém filmu Stanleyho Kubricka jsem měl víc než smíšené pocity (a předpokládám, že u mnohých dalších diváků to bylo podobné). Kubrickovi nelze odepřít maximální snahu zaútočit -skrze klasickou hudbu a na svou dobu nevídané vizuální efekty - na dva nejdůležitější divákovy smysly. Avšak nemohu se zbavit dojmu, že následná příznivá kritika a pozitivní hodnocení filmu u diváků (tak jako zde na CSFD) lze charakterizovat spíše oním shakespearovským „mnoho povyku pro nic“. Uznávám, že zápletka se vzbouřeným počítačem je nejen podnětná z vědeckého hlediska (což je spíše poklona Arturovi Clarkovi), ale i mistrovsky ztvárněna skvělou režií. Vždy se však musíme pídit po smyslu daného filmu, tj. jaké je jeho poselství, smysl a myšlenky. A to právě u Vesmírné odysey postrádám. Nemám nic proti intelektuálně koncipovaným snímkům, ale pokud zůstává po skončení filmu až příliš mnoho otazníků, nezbývá než konstatovat, že jsme strávili 141 minut pozorováním díla zbytečně. Nemohu se pak ani ztotožnit s hodnoceními typu: „Film jsem vůbec nepochopil, ale je určitě výborný.“ (28.07.2011)

Dokonalá ochutnávka Kubrickovy geniality. Audiovizuální bomba, které nelze cokoliv vytknout. Děkuji pane Kubricku, děkuji pane Clarku... (27.08.2011)

Mám hodně rozporuplné pocity, je to hodně netradiční a já nemohu souhlasit s tím, že Kubicky předběhl dobu, ano byl asi dost napřed ale podle mě spíš vybočil a stvořil něco hodně špatně uchopitelného. Aby to byl klasický film muselo by se to sestříhat tak na 40 minut a to už asi není film. Prvních 20 minut a posledních 20 minut bez mluvení, tleskám, jak revoluční ale ne moc zábavné. Počítač který se porouchal, tak to je ta nejlepší část. Teď si nemyslete že to nechápu, tu nádheru a revolučnost jen to je tak těžké hodnotit jako film takže dávám 60 procent což je asi tolik na kolik jsem se bavil. (04.09.2011)

NUDA vesmírných rozměrů (09.09.2011)

Na první zkouknutí dost nudný zážitek. Není divu. Poprvé jsem viděl tento film někdy ve 14-ti letech, ale s narůstajícím věkem čím dál tím větší pecka. Tenhle film můžete chápat ve dvou rovinách. Jednak hlavou druhak jako svého druhu abstraktní umění či poezii. Mě se osvědčilo spojení obého. Bytostně jsem nesnášel, když se nám na základní škole snažily učitelky vysvětlovat "co tím chtěl básník říci" a můj vztah k umění to zmrazilo na dlouhá léta. Jistě, básně a i tento film se dá popsat slovy, ale to podstatnější se ve velkých dílech skrývá mezi řádky a každý to vnímá či pochopí jinak. Proto o tom, dle mého, nelze psát rozbory. Velmi trefně to vystihl ve filmu Marečku podejte mi pero "hrdobec" :). Tento film a melodrama Střepy od Filipa Topola ve mě znovu probudili skrytou lásku k velkým dílům a za to díky. Vřele doporučuji těm, co nemají problém s propojením levé a pravé hemisféry :). (11.10.2011)

Film natočený podle novely Hlídka od A. C. Clarka, patří mezi ty výjimečné případy, kdy filmové zpracování zastínilo svou literární předlohu. Toto dílo promlouvá čistou filmovou řečí, je vizuálně dokonalé a stále moderní, či lépe: nadčasové. Příběh tvoří filosofický mýtus, na jehož počátku je souboj mezi dvěma tlupami lidoopů v africké savaně před několika miliony let a na konci Dítě, osud člověka, Nadčlověk. Film klasické lineární interpretace dějin jako tří fází, v níž však není žádný prvotní zlatý věk. Je zde však jasný dějinný cíl: cestou poznání překonat sama sebe. Za zmínku stojí také nápadité využití klasické hudby, které místy tvoří pěkné kontrasty a jindy nesmírně umocňuje filmovou výpověď – zvlášť v místech, kde se naznačuje přechod z jedné fáze lidské existence do druhé. (09.11.2011)

Mysteriosní. Nejkrásnější pohled na svět je za sklem kabiny raketoplánu, na zmenšené plíce planety, zvláště,když nemá vyměšovací ústrojí, tak to začne jít z kopce. 11. přikázání Zemi nezabiješ. :-)) 83% (30.12.2011)

Zacalo to dobre s opicali :D pribeh sa celkom rozvijal az na nudny pohlad na vsetko film bol plny nudnych a totalne nepodstatnych scen ale hlavne my tu chybala jedna jednoducha vec pointa, Cakal ze aspon na konci nejake rozlenie, ale nestalo sa. A zaver bol dost cudny a nemam sajnu ako to mam brat. Uniesli ho mimozemstania alebo dosiel na koniec vesmiru? To fakt netusim. (02.01.2012)

Hodnotím teraz po filozofickej stránke: film bol v čase výroby moderným, lebo spájal evolúciu, boha v niečo ako mimozemské stvorenie - vyššou inteligenciou. Dnes sa mimozemšťania chápu ako humanoidi alebo robotoidi, takže dnes sa na to dívam ako na starú myšlienku, hoci dostatočne múdru, aby som ju sledoval. Tie opice na začiatku sú nutné k príbehu, ale je to nuda, nepekná opičia nuda, a keď sa nad tým zamyslím, nie sú nutné ani ku storyline, zaobišli by sme sa aj bez toho - myslím, že ten detail sa dal aj vynechať, alebo natočiť kúsok ináč, estetickejšie. Potom úžasné zábery na ku Zemi okolitý vesmír, a kozmické rakety, prenesenie sa do moderného veku, graficky na dnešok slabé (to po vizuálno-efektovej stránke), ale treba to chápať tak, že je to rok 1968, rok, kedy sa napísal na papier Bladerunner aj Umelá inteligencia :-). Staré zlaté časy klasickej science-fiction, a prvých nápadov, prvotín vedeckej fantastiky, kedy sa kuli tie najväčšie myšlienkové "golden bricks", ktoré ovplyvnili záujem človeka dvasiateho storočia o sny, o vízie, o zvedavosť na budúcnosť. Myšlienka úplne základná, zmrazená cesta do blížin vesmíru, David kozmonaut, zabiják centrálny počítač, umelá inteligencia a komunikácia Hall-a 9000, a príbeh kolo toho. Skvelé jedlo zo sáčkov, základná problematika myslenia ako takého a inteligencie - zlyhanie lží - zbláznenie sa každej formy vedomia spájajúcej kombinácie myšlienok, utrpenie inteligentného vedomia z dezinformačnej bubliny; proste lži politikov, ľudí, žien.. v prenesenej metafore na vedomie stroja, ktorý sa pokazí, keď klame, a dospeje do vraždeného chaosu. Veľmi dlhé zábery na vesmírnu či technickú scenériu, dokonca aj pri tých najakčnejších scénach, robia tento film presne v tom zmysle kúzelným, akým je. Drzý minimalizmus intelektuálnych konverzácií, technický prístup ku determinantom človečieho chovania kombinovaný s ladnými jemnými citlivými proporciami v spätnom pozorovaní, objektívne uhladený tón a zámerne extenzívny rozostup medzi situáciami poskytuje dostatok času na umelecké vyhodnotenie, a inomorfný psycho koniec, ktorý načrtáva nejasno, nekoniec, disperziu, disintegráciu aj integráciu v jednom, duálnosť aj singulárnosť, záhadu. Nahlodanie existenčných otázok bežných ľuďom tejto doby, hľadanie a nájdenie nádejí, inodimenziálne chápanie existencie vedomia ako takého, duševno v súzvuku s techničnom, Straussove valčíky, dlhé vízie do čierňavy a prázdnoty vesmíru, to všetko robí z toho filmu umelecký skvost 20.storočia. Ak bude niekto v nejakej encyklopédii v 30.storočí spomínať the science-fiction 20.storočia, toto bude patriť medzi 2-3 filmy, ktoré ho budú reprezentovať. Je to Stanley, ale netreba z toho robiť kult osobnosti, takže to nebudem rozvádzať... (11.01.2012)

Opět film, který dokazuje, že vážná hudba se hodí ke každému žánru (snad kromě hororu). Pecka, které chybí k dokonalosti jedna věc, IMAX!!! (08.02.2012)

Miestami som nechápal, miestami som bol nadšený, ale väčšinou som sa nudil. Minimálne 5 krát som podľahol mikro spánku a na záver som si položil otázku, WTF? Asi nepatrím do cieľovej skupiny. Sorry, takto to vidím. Možno po ďalšom zhliadnutí zmením názor, ale v blízkej budúcnosti repete neplánujem. (09.02.2012)

první půlka super!!!! Tiché scény, jen za zvuku lidského dechu, fakt parádička. Líbilo se mi, že vesmírné lodě nevydávají žádný zvuk ani nijak spešl nechrlí oheň. Na druhou stranu - poslední půl hodina byla hrozně nudná. Výbuchy kuliček barvy ve slow motionu, nu dobrá, na tu dobu..... Kruťácká kamera a vizuální efekty, ale kniha je přecijen lepčí. (09.03.2012)