Mechanický pomeranč

Stanley Kubrick jednou řekl, že postavy zločinců jsou vždy přitažlivější a zábavnější a je zajímavější pracovat s motivy hlouposti a zkaženosti, než pracovat s postavami čistých hrdinů a poukazovat na to, jak jsou šlechetní a lidé by si z nich měli brát příklad. Dá se to zpozorovat i na faktu, že Kubrick se většinou chopil děl, kde hlavní postavy byli když už ne záporáci, tak komplikovaní antihrdinové. Barry Lyndon ve stejnojmenném filmu, Jack Torrance z Osvícení, Joker z Olověné vesty či právě Alex, protagonista románu Anthonyho Burgesse, jehož adaptace se Kubrick chopil. A vznikl bezpochyby jeden z jeho nejzásadnějších filmů.   Kubrick se většinou ujímal adaptací románů, které ho svou výjimečnosti zasáhli a on jim díky tomu zcela propadl. Mechanický pomeranč je z dnešního pohledu vnímán jako stěžejní literární záležitost, časopis Time jí mimo jiné zařadil mezi 100 nejlepších anglických psaných románů vydaných v roce 1923-2005. I filmový Mechanický pomeranč je ovšem naprostým právem brán jako zásadní film. A především snímek, který předběhl svou dobu.   Vnímat Kubrickův Mechanický pomeranč jako dílo, které podňecuje násilí je zbytečné. Můžeme to mimo jiné srovnat s o 28-let mladším Klubem rváčů Davida Finchera. Též adaptace populárního románu, která byla též obviněna z podpory násilí, přičemž pravý úmysl tkví v tom na něco upozornit a potencionálně předejít většímu rozsahu. Konkrétně Mechanický pomeranč předává poselství o zamyšlení se nad morálními limity, potencionálním nebezpečím svobodné volby a zacházení s vlastním osudem. I další Kubrickův film pohlížel na společnost a zase tak trochu jinak. Ať už změnou žánru či lehce přístupu, Kubrickovy filmy přeci jen spojovalo i něco jiného než stejný tvůrce.   Proslulý perfekcionista Kubrick, který vždy bral důraz na vizuální stránku. První Kubrickova spolupráce s kameramanem Johnem Alcottem (který později naprosto zaslouženě získal Oscara za kameru k Barry Lyndonovi i díky speciální práci s osvětlením pomocí svíček a kameru obstaral i u Osvícení, kde byl poprvé výrazně použit steadicam) měla za následek dílo plné opojných obrazů, které naprosto dokázali prodat atmosféru především stísněných prostor. A opomenout se pochopitelně nemůže ani speciální tvůrčí přístup, kdy byli například brutální výjevy záměrně zpracované do groteskové podoby.   Kubrick neupřednostňoval žádný politický režim, protože měl dle něj každý své slabiny. Nestavil se tak blíž ani k totalitě ani k demokracii, poukazuje tak na to, že i v demokratické zemi může dojít k porušení lidskosti a není zlo v zájmu vyššího dobra jako zlo v zájmu vyššího dobra. Přitom všem ovšem film ani neobhajuje samotného Alexe a přesto konfrontace zlého člověka s vyšší moci není černobílá. A na celý příběh jde díky tomu nahlížet dvěma rozdílnými pohledy, kdy v jednom z nich je páchání teroru na Alexovi oprávněné a v tom druhém je ve finále Alex jen obětí zcela jiného zla. Mechanický pomeranč se tak stává filmem, kde se pocity mohou střídat jak na horské dráze a ukazují vnitřní sílu Kubrickova mistrovského díla.   I naprosto perfektním obsazením Malcolma McDowella do titulní role či působivým zpracováním dystopické budoucnosti dokáže Mechanický pomeranč utkvět v hlavě. McDowell se do role naprosto ponořil a jeho démonický výkon plný geniálních improvizací (především jeho podání Singing in The Rain) se snadno vepsal do kategorie těch nejvýraznějších zpracování psychopatů v historii kinematografie. Mechanický pomeranč sice nakonec získal 4 neproměněné nominace na Oscara (za film, režii, adaptovaný scénář a střih), minimálně nominace pro McDowella ovšem filmu rozhodně neprávem unikla. Stejně tak se ovšem dá upozornit i na nezasloužené opomenutí Alcotta za kamerou a nutno dodat, že alespoň nějaké formy uznání se Mechanický pomeranč na nejprestižnějších filmových ocenění dočkal. I 4 nominace na Oscara jsou totiž pro tak osobitou záležitost velkým vítězstvím.   Mechanický pomeranč měl tak ve finále smůlu především v tom, že vyšel v době, kdy se veřejnost široce obávala delikvence mladistvých. O té pojednává i právě Mechanický pomeranč, přesto hlasitá skupina novinářů či politiků požadovala zákaz promítání filmu, především i proto, že poselství filmu víceméně nepochopili a vyčítali filmu i realistickou krutost. Pár měsíců po premiéře došlo k několika útokům a vraždám spáchaných mladistvými, přičemž je měl ovlivnit právě Kubrickův Mechanický pomeranč.   Kubrick byl tak označován za zploditele nové vlny zla, přičemž Mechanický pomeranč jde vnímat jako jeden z prvních filmů, který způsobil, že byli filmy jako takové obviněni z podpory násilí. Sám Kubrick tak nakonec i kvůli strachu o vlastní rodinu požádal studio Warner Bros. o stažení filmu z distribuce a do jeho smrti se film nesměl ve Velké Británii promítat. Čas dal ovšem Kubrickovu mistrovskému dílu za pravdu a svou kultovní pozici v historii kinematografie a především nesmrtelné poselství má dodnes.   Důvodů, proč se stal Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka kultovní záležitostí je mnoho. Mechanický pomeranč nejen zrcadlil svou dobu, ale skutečně jí dokázal přeskočit. A možná naznačil, že je něco shnilého v každé duši lidské a že se dost možná skutečně máme s hlavním hrdinou částečně identifikovat. I proto každým zhlédnutím a braním důrazu na všechno to skryté poselství Mechanický pomeranč nádherně zraje. A se dost možná skutečně jedním z nejzásadnějších filmů všech dob...... (02.02.2022) (méně) (více)