Rudovous

Kurosawův Rudovous není překvapivě ani tak portrétem doktora Niiedeho (zvaného pro nazrzlý vous Rudovous), ani mladého lékaře Yasumota, jehož osobnostní (a vlastně i profesní) proměna je hlavní dějovou osou snímku, ale spíše dokonale scelenou pestrou mozaikou osudů zaměstnanců i pacientů jedné chudinské nemocnice. Jednotlivé epizody jsou přitom konfrontovány (ať už explicitně či kontextem) s oběma hlavními mužskými hrdiny; moudrý Rudovous se ve své (zpravidla úspěšné) snaze pomoci zdá být bezmála prodlouženou rukou Osudu, nediagnostikuje jen nemoc těla či duše člověka, ale i choroby společnosti a alespoň částečně přispívá k jejímu ozdravení. Ambiciózní Yasumoto, zprvu toužící po kariéře u dvora a zhnusený z chudého prostředí, do něhož se dostal, se postupně vyvíjí a názorově se přibližuje Rudovousovi. Strhující příběh je nesen – podobně jako v dalších Mistrových filmech – obrazností, slitou ze záběrů krásy i ošklivosti, štěstí a bolesti, v jejich nejrůznějších podobách. (26.12.2009)

Japonsko, 19. století. Mladý lékař Jasumoto, vystudovaný v Nagasaki, přichází do nemocnice pro chudé. Měl se tam jen podívat, ale byl přinucen zůstat. Vše se v něm bouří, protože on je přeci pan Doktor, studoval nejnovější metody na nejlepší škole. Je samolibý, nafoukaný, chybí mu pokora... Jeho žebříček hodnot se postupem času mění vlivem okolí a příběhů těch nejubožejších, především však vlivem charismatického doktora Rudovouse, jehož skvěle ztvárnil Toshiro Mifune, který je opravdu oním Doktorem s velkým D. Tento film je plný lidskosti, soucitu a... lásky k bližnímu, ať si to zní sebe víc zprofanovaně, protože v tomto skvělém filmu to rozhodně není pouhá fráze. (30.12.2006)

Môj najobľúbenejší Japonský režisér Akira Kurosawa, ma zatiaľ ešte nikdy nesklamal. Všetky jeho filmy. ktoré som doteraz videl, sa odohrávali v starom Japonsku za čias samurajov (Yojimbo (1961), Sanjuro (1962), sedem samurajov (1954) a je vidieť, že si históriu svojej krajiny nesmierne ctil a vkladal do nichveľký kus srdca. V Red Beard sa nám, už tradične, prestavuje Kurosawov dvorný herec, Toširó Mifune, ktorý si , na moje prekvapenie, tentoraz nezahral žiadneho namysleného a arogantného samuraja-samotára, ktorý sa stará iba sám o seba a nikto iný ho nezaujíma. Vo všetkých filmoch, ktoré som s ním videl mali jeho postavy presne tieto črty. Tu si však zahral starostlivého a nesmierne múdreho primára nemocnice, ktorého si každý vážil. Celý dej sa pohyboval okolo jednej nemocnici, s tým som sa v samurajských filmoch ešte nestretol. Vo všetkých čo som videl sa vždy pár chlapíkov rozsekalo na franforce, povedzme si na rovinu, mne to vždy stačilo ale toto bola príjemná zmena. Opus, ktorý trvá 3 hodiny rozohráva životné útrapy lekárov a pacientov, a medzi hlavnou líniou deja, sa často predstavuje minulosť podaktorých vedľajších postáv. Keby bol náš pseudokultový seriál z lekárskeho prostredia (Nemocnice na okraji mesta) nakrútený takouto precíznosťou, rozhodne by som ho neposiela do ... a nehádzal do filmovej žumpy kinematografie. Bolo to skvelé od začiatku až do konca,akurát som nepochopil v strede filmu takzvané intermezzo, v ktorom nám tvorca pustil do čierneho obrazu jednu skladbu a kým dohrala nič sa nezmenilo, ako keby som počúval rádio. Najviac sa mi páčila scénka, keď Red Beard a jeho učeň karhali v bordeli jednu prostitútku, že by nemala pracovať, keď je nakazená syfilisom. V tom zbadajú nového zamestnanca v brandži, 12 ročné dievča, ktoré má vysokú teplotu. Chcú ju zobrať do nemocnice ale bordelmame sa to nepáči, a tak si zavolá ma pomoc všetkých zákazníkov. Starý primár sa však nedá, a v bitke, svojimi chiropraktickými schopnosťami, zláme kosti (ruky, nohy) asi 20 mužom. Avšak za moment ich začne ošetrovať, milí lekár. Netradičný kúsok Japonskej kinematografie, ale remeselne zvládnutý na jednotku. (08.09.2015)

Tak za prvé, mám rád Kurosawovy filmy a mám rád i Toshira Mifuneho... Jenže koukat na tohle tříhodinové dílko poté, co jsem v předchozích dvou týdnech díky ČT2 zhlédl Yojimba a Sanjura, bylo vážně utrpení. Režisér tu recykluje koncept u něho již několikrát viděný, jen v jiném hávu tentokrát podaný. Opět tu máme Toshifa Mifuneho v roli nepřístupného mrzouta, jenž je ale v jádru samozřejmě dobrý člověk s geniální bystrou hlavou. Také se tu znovu setkáváme s jakýmsi žákem/následovníkem (v minulých filmech zastoupený partičkou natvrdlých jedinců, zde máme pro pořádek jedince jen jednoho), kterému by měl Mifune v průběhu filmu promlouvat do duše a udělat z něho lepšího člověka. To by nebylo všechno tak zlé, přece jen Mifune je prvotřídní herec a už několikrát dokázal, že dokáže utáhnout i slabší režisérovy filmy. Bohužel ale právě v režisérovi resp. jeho scénáři je pro mě největší kámen úrazu. Film je neskutečně předvídatelný a všechny charaktery průhledně čitelné a uřvané (to se ale dá pochopit, když uvážíme, že je souží tak těžké nemoci, chudoba a vláda navíc nemocnici tvrdě uzavřela kohoutky, z nichž tekly dotace). Prakticky nikdo mě tu nijak zvlášť neupoutal kromě Rudovouse, jenž je ale, jak jsem již zmínil, jen další z kopií předešlých Mifuneho gerojů (ano, a i přes to, že je tentokrát povoláním doktor, tak i zde se setkáme s menší bitkou! zřejmě aby si přišli na své i fanoušci Kurosawových samurajských filmů). Žák je tu vlastně jen za blbce, na kterém si Rudovous pěstuje svoje ego, a ukazuje mu "svůj" správný svět. Studentova osobnost se zlepšuje po každém dokončeném případu, takže už cca. od půlky filmu vlastně víme, jak to s ním a ostatními dopadne. Uff. (25.12.2008)

Viděl jsem to kdysi a no a pravdou je, že zase až tak mě to tolik nebavilo, přesto jsem si řekl že to s odstupem času budu muset vidět ještě jednou. Nu tak se i stalo (Díky Japonské velvyslanectví na Slovensku) a nutno říct, že úžasné. Pravda některé scény působily pořád dost pofidérně, off-topic bitka byla pořad dost off-topic, přesto je to vážně skvělý film, jen jsem si po čas filmu kladl stále jednu otázku. Musel si Toshiro Mifune kvůli roli obarvit vousy nebo ne? (03.03.2011)