Děrsu Uzala

Je to nadpriemerná dobrodružná dráma od Akiru Kurosawu. Má dosť dobrý príbeh o ruskom dôstojníkovi a dobrodruhovi, ktorý spolu so svojou expedíciou prechádza neprebádanými časťami Sibíra, aby ho preskúmali a tu sa stretávajú s miestnym lovcom, ktorý prijme ich ponuku a začne ich sprevádzať. Aj napriek ich odlišnosti toho majú aj dosť spoločné, preto si k sebe nájdu cestu a hlavne medzi ním a dôstojníkom vzniká kvôli spoločným dobrodružstvám veľmi silné puto, ktoré vydrží všetko. Spracovanie je na tom pomerne dobre, ale dalo sa z toho získať aj o niečo viac. Hlavným problémom filmu je, že tu vlastne chýba nejaký skutočný dej, prakticky celé to stojí len na tom priateľstve a zaujímavých postavách, hlavne samotnom lovcovi, ktorý je výborne podaný a získal si ma. A preto ma to hlavne tú prvú tretinu filmu, kde sa ešte len postavy zoznamujú dosť bavilo a je radosť pozerať na ten ich prístup k životu a odlišnosti, na ktorých sa obe strany niečomu priučia, pričom po tejto stránke ma zaujala hlavne scéna s fľašou. Ale potom to už predsa len trochu upadne do stereotypu a pritom stačilo málo, len sa trochu lepšie povenovať aj tej dobrodružnej línii ďaleko od civilizácie, ktorá mi neprišla moc dobre využitá. Ale zase si určite ani na ten zvyšok filmu nemôžem moc sťažovať, stále sa tu nájde plno zaujímavých situácií, chválim viacero dlhých scén na jeden záber, čo ma vždy zaujme a hlavne to má stále takú príjemnú atmosféru, kvôli ktorej sa na to celkom dobre pozerá až do konca. No uvítal by som viac nejakej tej dobrodružnej akcie. Herecké obsadenie nie je zlé, hlavné duo je úplne ideálne a skutočne som im fandil, len ma mrzí, že to lepšie nepodporia vedľajšie postavy, ktoré mi prídu úplne nevýrazné. Skôr ma zaujalo tých pár epizódnych postáv, ako starý Číňan. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, Akira Kurosawa to zvládol bezchybne, len ten scenár mu viac nedovolil. Takže ma určite mrzí absencia výraznejšieho deja, kvôli čomu nemôžem dať lepšie hodnotenie, ale aj tak Dersu Uzala určite určite nie je zlý film, aj po druhom pozretí sa mi na to pozeralo dobre a kladov je tu dosť. 64% (09.05.2014)

Některé filmy časem vyčpí. Je to dáno jednak dobou kdy byly točeny, jiným stylem natáčení a často i nekvalitním materiálem. Divák dneška uviklý ultra HD jen nelibě kouká na zrnění a šmouhaté barvy. Nevím jestli je to v tomto případě velký Kurosawa či zda film je tak nadčasový, ale mohu s jistotu prohlásit, že Děrsu Uzala nevyčpěl. Je to skvělý dobrodružný film z období konce carského Ruska, kdy vojenské expedice mapovaly území daleko na východě. Film se tak může směle zařadit po bok objevitelských filmů ve stylu expedic do Afriky či Cookovým výpravám do Tichomoří. Tady je to divoká tundra koho je třeba přemoci při mapování krajiny. Kraj neprostupných lesů ve kterých žijí tigři ussurijští, bažin, nekonečných jezer a divokých řek. A šíleného počasí obzvláště v zimním období. Film je rozdělen na dvě části. V té první výprava kapitána Arseneva putuje na začátku zimy a v té druhé podniká další výpravu na jaře. Film je tak úžasně barevný a zachycuje různá období v ruské divočině. Konec filmu mi připomněl před pár lety přečtenou knihu od Vojěcha Friče, který si do Čech přivezl ,,indiána'' Červiuše v roce 1908 tedy skoro ve stejném období v jakém kapitán Arsenev podnikal výpravu. A ani v tomto případě to neudělalo dobrotu a přírodní člověk byl v Praze nešťastný a neuměl v civilizaci žít. Po tomhle filmu jsem dostal velkou chuť na knižní předlohu a budu si ji muset sehnat! Dávám za 5 pečených ryb. * * * * * (08.02.2020)

Krásný baladický film o přátelství primitivního lovce mongolského původu a carského důstojníka, který vede skupinu vojáků, aby zmapovali dosud neprobádanou zem na Sibiři. Věhlasný režisér Akira Kurosawa natočil nádherný film i po stránce psychologické. Duše člověka, která je spjata celý život s přírodou, nemůže být šťastná v civilizačním prostředí, byť by tam měla veškerou péči a pohodlí. Film nekončí happy endem, ale přesto vnímavý divák pochopí o čem přemýšlí "kapitán" nad hrobem Děrsu Usaly. Měl tomu lovci věnovat tu nejmodernější pušku... ano či ne ? Hudba : Isaak Švarc (09.04.2013)

Naprosto jsem nečekal, že se mi tento snímek bude tak moc líbit. Sovětsko - japonský film o přátelství dvou zcela rozdílně žijících lidí. Děrsu Uzala je strašný sympaťák a myslím si, že si ho každý brzy zamiluje. Nádherné prostředí sibiřské tajgy. Moc pěkný děj. Dokonce i ten český dabing byl moc podařený. Kdosi zde psal, že je film hrozně pomalý. Byl jsem připraven skutečně na nejhorší. Ona je na něm ale právě ta pomalost výborná. Akira Kurosawa si zde naprosto užívá dlouhé záběry na jednou místo a podobné záležitosti. Film navíc nevtíravým způsobem propaguje spojení člověka s přírodou, což už je ve většině světa naprosto nepředstavitelné. Já si film prostě užil. 4* (06.07.2012)

V letech 1902-07 dostal kapitán Arsenjev jako vojenský specialista za úkol zmapovat neprobádaná místa zvaná Sikhote-Alin v Primorsku a Chabarovsku na východní Sibiři a spolu se skupinou vojáků se vypravil na cestu do neznáma. Toto vzdálené místo, kde žijí ussurijští tygři, medvědi a leopardi, kde domorodci mluví vlastním jazykem, jsou velmi podobní Číňanům nebo Japoncům a mluví vlastními jazyky, bylo dosud nedotčené. Náhodou se výprava setká se starým členem kmene Nanai (Goldi), Dersu Uzalou, kočovným lovcem, který neumí ani dobře rusky. Shovívavě ho mezi sebe přijmou, protože jim ze začátku byl spíše atrakcí. Dozví se, že je mu 53 let, že nikdy neměl dům, vždy žil pod otevřenou oblohou, jen v zimě si budoval jurtu z březové kůry. Živobytí si opatřoval lovem puškou, kterou zdědil po svém otci a úlovky vyměňoval s Číňany za tabák, olovo a střelný prach. Dersu se pomalu a přirozeně stává jejich vůdcem a právě díky němu poznávají pravou tvář této panenské části země. Díky němu se mění jejich pohledy na svět, na civilizaci a mění se i jejich charaktery. Když se ho ptají na dětství, vzpomíná řeku, chatrč, oheň, otce, matku a malou sestru. Všichni už dávno zemřeli. „Dříve byl taky žena, syn a dcera. Neštovice všechny tyto lidi skončit. Moje zůstat sám…“. Jeho tvář při vzpomínkách posmutněla a Arsenjev nevěděl, jak ho potěšit. Nabídl mu tedy aspoň výměnu jeho staré pušky za novou. Odmítl ale s tím, že „bedranka je jeho dědictvím po otci, je na ni zvyklý a střílí dobře“. Arsenjev se seznamuje také s Dersuovou animistickou vírou, začínají chápat, proč vše živé považuje za „ljudi“, proč hovoří s větrem, ohněm, proč je Dersu více přírodou samou než člověkem. Dersu výpravě mnohokrát pomůže překonat nebezpečí a Arsenjevovi zachrání život. Učí ho, jak v divoké přírodě nejen přežít, ale jak s ní žít v harmonii a jak být svobodný. Roste mezi nimi přátelství na život a na smrt. Kolem roku 1907 pozval Arsenjev Dersua do svého domu v Chabarovsku, protože kvůli ztrátě zraku už by nedokázal lovit a přežít ve volné přírodě. Stárnoucí Goldi však civilizaci nerozumí a je ve svém novém domově nešťastný. Na jaře 1908 Arsenjeva opouští a vrací se zpět do tajgy, kde zanedlouho umírá. Pravděpodobně byl oloupen o pušku, kterou mu Arsenjev dal, zabit a pochován na neznámém místě v tajze. Tento nádherný film o krásách přírody, o pokoře a moudrosti, kterými je celý protknutý, natočil slavný japonský režisér Akira Kurosawa krátce po svém pokusu o sebevraždu. Myslím, že úctu k životu nemohl vyjádřit lépe. (22.06.2010)