Kapitán

Zřejmě nejbrutálnější sebekritika německých filmařů vůči jejich národnímu odkazu – druhé světové válce. A natočeno tak dobře, že jsem měl co dělat, abych našel nějaké negativum. Robert Schwentke je evidentně profík každým coulem. Po umělecké stránce to pojal černobílou formou s tak dobrou kamerou, že dlouho jsem lepší neviděl. Atmosféra je taková, že by se dala krájet a chvílemi jsem měl i pocit, že dialogy tu okopčili od Tarantina. Ta scéna u toho sedláka, kde si mladej kapitán Willi Herold vytváří speciální rotu, nebyla za pět, ale rovnou za šest hvězd. Příběhově to bylo pojato spíše komornější formou, ale vlastně to bohatě stačilo. Neuvěřitelná cesta Williho od řadového vojína po kapitána byla tak bleskurychlá, že jsem minutu, co minutu zíral, co jedna nalezená uniforma dokáže s jedním vojákem na sklonku války. To, že je vše podle pravdy jen utvrzuje fakt, že válka rozevře skryté lidské vlastnosti dokořán a ukáže, co se v lidské bytosti vůbec skrývá. Ač by to nikdo z nás nedokázal připustit, natož pak pochopit. Kapitán je neuvěřitelný film. Kvalitní filmařina, skvělý námět a kopa brilantních nápadů vč. samotné závěrečné scény nebo jediného barevného záběru dokázala, že se jedná o jeden z nejlepších válečných filmů posledních let, co jsem měl možnost vidět. (29.01.2019)

V rukou schopnějšího režiséra, který by netrpěl žánrovou nerozhodností, to mohla být skutečně černá komedie, alegorie nebo daleko drásavější a niternější studie lidského charakteru, kdy i nejmenší lidskou (nebo tím spíše) dušičku pohltí opojná síla propůjčené moci. Schwentke si, mám dojem, bere od každého trochu a výsledkem je nekoherentní spleť na sebe navazujících scén, přičemž vrcholem nezdaru se zdá závěrečná nepřesvědčivá pasáž korunovaná titulky. Na druhou stranu je dobře, že takové filmy v Německu vznikají a navíc v černobílém hávu. Je to rozhodně vítaná změna oproti vyloženě chabým R.I.P.D. a té dystopické srandě pro puberťáky. (21.01.2019)

Tohle byla opravdu válečná lahůdka. Filmu moc pomohla jeho nebarevnost, která vždy alespoň u mne umocňovala sychravost a zimu jara 45. I ta krev ve snímku černá tak nějak vypadá brutálněji než ve své přirozené rudosti. Příběh je to značně neuvěřitelný, o to větší div, že se stal. Ač má skoro 2 hodiny, divák se nenudí ani minutu. Při sledování mne mimoděk napadla replika z Richarda III od W. Shakespeara - ,,Jak divně k cíli! Vinou všech svých vin dál musím kupit zločin na zločin,“. Kam až opravňuje záchrana vlastního života zajít? Willi Herold si s nějakým svědomím hlavu nelámal ani s důsledky svých činů. V tom je celá ta zrůdnost. Bestie s lidskou tvářičkou, tak se mu po válce říkalo. Na svém kontě měl smrt skoro 200 lidí. Němci konečně bez příkras a dost naostro natočili válečné drama mapující konec války v Německu a zvěrstva s tím spjatá. Měl bych tam pár výhrad, například hned v začátku filmu to krásně osvícené město pouličními lampami... Zatímco štábní vozidlo má krytá světla kvůli zatemnění, město šajnilo do dálky... Pak ten jeden výstřel na ten Thunderbolt či co to bylo... Základní pravidlo v roce 45 když se objevilo letadlo, bylo utíkat od auta do lesa a co co nejdále. Spojenecká letecká převaha byla zdrcující a letectvo útočilo i na povozy! Ten jeden výstřel si koledoval o opakovaný přesnější nálet... I to tažení auta poté co mu došel benzín... mno... Ale to jsou detaily a nic nebrání tomu abych po téhle pořádné válečné hutné porcičce dal 5 lahví šnapsu! Škoda jen těch závěrečných titulků, přeci jen by se Němci měli držet krapet více u země... to závěrečné šacování lidí... no nevím... * * * * * (04.10.2018)

Hned v úvodu mě to nasralo, borci ho při útěku nebyli schopní trefit tak max z 5 metrů. Člověk musí počkat 10 minut než borec najde uniformu. Pak se mi to líbilo do příjezdu do Tábora II. Ikdyž je to dle skutečné události, tak mi nejde pod nos, jaktože ho nevyhmátli - Němci jsou přece pünktlich. Scény z vraždění ve vykopaných hrobech jsou píčovina, střílet flakem dohromady 90 lidí a pak 30 minut kulometem. Podívejte se, jak to vypadá v dobových záběrech - pác a hotovo. "Super" byla scénka s parodií židů, to mi zatrnulo - fajn zahrané - takové hovada náckové přesně byli. Cajk byla kamera a černobílá barva tomu též pomohla. (31.12.2021)

Nějak nechápu, jak se Schwentke po těch únavně nevybočujících hollywoodských blivajzech dokázal nakopnout k takhle radikální tmě. Der Hauptmann není oproti očekávání ironická satira o zlámané společnosti či klasickým 'agent v utajení' thrillerem, ale neúprosnou a místy až surreálnou studií o přijímání rolí a destruktivních důsledků lidových hierarchií. Vyústění v tom, že rachtající byrokratická mašinérie nacismu byla stále lepší variantou než lidové soudy, které v rámci oné ideologie dokázaly pracovat efektivněji, ale o to s hrůznějšími výsledky, jde hodně proti srsti současnému trendu vyzdvihování přirozené lidské inteligence a hodnot individualismu navzdory nespravedlivým zlým systémům. Zároveň se opírá o výborné kompozice a velmi kontrastní černobílou kameru (čím větší tma ve vaší místnosti, tím více z filmu uvidíte), která film posouvá k nepohodlnému pocitu známého z neuchopitelných hororů či nočních můr. "Všichni jste byli povýšeni. Vezměte si od mrtvých nové uniformy a seřaďte se do řady." (20.06.2022)